Test, BMC Agonist 02

Konstruktéři švýcarské značky BMC se při vývoji klíčových modelů kolekce 2018 ani trochu nenudili. Výsledek jejich snažení je přesvědčivý, ať už náš zrak spočine na novém silničním superkole Teammachine, univerzálním trailbiku Speedfox nebo na maratonském fullu Agonist. Ten jsme v prostřední verzi 02, s cenovkou 119 999 korun, podrobili důkladnému testu, v němž předvedl čistokrevně závodní povahu. Ostatně všechny výše zmíněné novinky jsou tak trochu uměleckými díly z karbonu, a to jak z hlediska tvarování mohutných profilů, tak především dosaženým poměrem mezi vysokou tuhostí a nízkou hmotností. Výkon je v případě testovaného fullu podpořen závodně laděnou geometrií, rychlost a znovu jen rychlost. Letět terénem, těsně před zatáčkou dobrzdit a ihned za ní opět akcelerovat – přesně pro tento účel byl nový Agonist postaven.

Koncepce Advanced Pivot Suspension sázející na dvojici vahadel „virtuálního“ čepu dokáže v tomto případě poskytnout ideální trakci a přesně takovou porci jízdního komfortu, kterou vyžadují závodníci, a to jak maratonci, tak jezdci cross-country. 110milimetrový zdvih na obou osách nemusí být ještě úplně vypovídající o celkovém naladění kola, které je čistě maratonským 29“ závoďákem, bez přesahu do trailové kategorie. To se nám od prvních metrů zamlouvalo, neboť snaha postavit co nejuniverzálnější bike může být sice výhodou z hlediska ovladatelnosti, ale současně nejednou oklešťuje schopnosti ve výjezdech. To se Agonistu vůbec netýká, i do extrémně prudkých stoupání šplhá s dovedností a především lehkostí kamzíka.

Výkonu je přizpůsobena nejen samotná koncepce odpružení, ale také společné dálkové ovládání obou pružících jednotek jedinou páčkou na řídítkách. Tu dodalo DT Swiss a je jedním slovem fantastická. Nejenže neváží skoro nic, ale především dovoluje postupné přepínání do všech tří režimů, aniž by odjištění při jedné krajní pozici nutně znamenalo návrat do opačné krajní polohy. Stačí odmáčknout jen lehce a máme z plného lockoutu střední úroveň komprese, nikoli hned plnou aktivitu obou jednotek. Možná maličkost, ale opravdu velmi příjemná.

Nyní k technice jako takové. O mohutných profilech trubek již byla řeč, v tomto případě přední karbonový trojúhelník spolupracuje s duralovou zadní stavbou, již mají topmodely shodné řady rovněž z uhlíkových vláken. Zajímavostí jsou minimalistická vahadla, kdy to spodní je při letmém pohledu jen stěží postřehnutelné a na jehož vrchní straně najdeme tenký plastový blatníček, účinně chránící ložiska před nečistotami. Svisle umístěný tlumič, mohutná partie kónické hlavy a nezbytný průhyb spodní trubky, to jsou znaky současné konstrukční školy. Líbilo se nám použití výrazného slopingu, navyšujícího prostor pro manévrování nad rámem. Stále techničtější XC tratě s divácky atraktivními pasážemi jsou zkrátka důvodem, že i závodní full využívá stavební prvky z trailbiku. Extrémnější jezdci nainstalují třeba i teleskopickou sedlovku.

Obě jednotky dodal Fox a nastavení odskoku je doplněno výše zmíněným dálkovým ovládáním komprese, kdy se její největší přitažení prakticky rovná plnému lockoutu, druhým opakem je plná aktivita. Z toho logicky vyplývá, že nejvíce používaným módem bude pravděpodobně ten prostřední. Je však nutné podotknout, že lidé od BMC si vyhráli s umístěním čepů i délkou vahadel tak, aby koncepce tohoto „virtuálu“ nebyla až tak úplně závislá na režimech typu pro-pedal. Ani při plné aktivitě pružení jezdce moc neruší nepříjemným pohupováním, byť lehké zanořování zadní stavby vlivem šlapání je samozřejmě patrné.

Agonist v závodním nasazení

Ihned po vyjetí zaujme akcelerace. Konstrukce rámu s asymetricky řešenou zadní stavbou nabízí vynikající torzní tuhost, která společně s celkovou hmotností 12,8 kilogramu a lehkými koly i obutím zaručuje sebevědomý projev. Tedy přesně to, o čem jsme psali výše – jízda typu „brzda-plyn“ kolu nečiní sebemenší potíže, a má-li na to jezdec výkonnostně, kolo mu maximálně pomůže. Tuhost při záběru a prakticky nulové ztráty energie, jindy pohlcené pružením, jsou skoro až návykové. Agonist je bikem přesně pro ten typ závodníků, kteří se bojí přesednout ze superlehkého hardtailu na fulla z obav o ztrátu výkonu a rychlosti. Testovaný bike během jediné vyjížďky dokáže, že nějaké ty gramy navíc oproti hardtailu více než jen vykompenzuje rychlostí na členitém podkladu a výrazným oddálením únavy. Současně nepatří ke strojům, které by jezdce vyloženě rozmazlovaly nabízeným komfortem – zde šlo spíše o navýšení pohodlí při zachování nekompromisního výkonu. Proto je podle našeho názoru ideálním strojem nejen pro maratonce, ale i pro rychlé okruhové cross-country. Ostatně obě skupiny uživatelů budou přímo blahořečit výše popsanému sdruženému dálkovému ovládání pružících jednotek.

Zmínka, že Agonist nenabízí přesah do trailové kategorie, neznamená, že by jízda na něm nebyla zábavná. Jistěže je, pouze trochu jinak. To, co si člověk užívá, je ostrost reakcí, zrychlení při každém záběru a přesnost vedení do zatáček. Těmi bike proplouvá přesvědčivě a stejně tak sebevědomý je při potřebě přeskočit nějakou překážku. I zde je ale primárně čistokrevnou XC mašinou, takže se moc netváří, chceme-li po něm bunny-hop či odskakování terénních hran po zadním kole. Mnohem spokojenější je, když máme v plánu nadhodit obě kola současně, za pomoci vratné síly pružících jednotek. Nejvíce mu však sedí, když má kola v kontaktu se zemí a chceme po něm rychlost. Do výjezdů šplhá skutečně velmi suverénně a v závodním segmentu dokáže právě v této disciplíně zastínit mnohého vyhlášeného konkurenta, aniž bychom si museli přetáčet představec do negativního sklonu či ubírat podložky pod ním. Velikost XL bezvadně sedla jezdci s výškou 192 cm, a to ve zcela sériovém nastavení, které je hodně příjemné ve sjezdech. V tomto ohledu je naladění univerzální a přátelské.

Skoro až neotřesitelná trakce velkých kol, z části zajištěná i perfektně pracujícím pružením, byla podpořena plášti Vittoria Barzo v šířce 2,25“, které jsou rychlé a přitom schopné i v tvrdším terénu. Testovaná verze Agonist 02 je vybavena dvojpřevodníkem, takže by měla nabídnout optimální převodový rozsah i méně trénovaným jedincům. Nám osobně přijde trochu škoda, že velký převodník má pouhých 34 zubů, takže nejtěžší převod je 34-11. Vzhledem k závodnímu ladění by zde podle nás byla ideálem šestatřicítka, případně i osmatřicítka, ale to je věc priorit a subjektivního přístupu. U zbylého osazení není co kritizovat, perfektní jsou brzdy SLX i přesnost řazení, stejně dobrou volbou byla kola DT Swiss M1700 Spline.

Tolik k jedné z nejdůležitějších novinek BMC. Mimochodem, švýcarská značka má od letošního roku nového dovozce, jímž je pražská společnost N Distribution, pod jejíž křídla patří také značky Kona, De Rosa, Northwave či Selle Italia.

Fotogalerie kola ZDE

Technická specifikace

Rám: Advanced Pivot System, 110 mm

Tlumič: Fox Float DPS Perf. Elite

Vidlice: Fox Float 32 Perf. Air, 110 mm

Kliky: Shimano Deore XT, 34 / 24

Brzdy: Shimano SLX, 160 mm

Řazení: Shimano Deore XT

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Přesmykač: Shimano SLX

Kazeta: Shimano SLX 11-42 (11)

Kola: DT Swiss M1700 Spline

Pláště: Vittoria Barzo TNT 2,25“

Řídítka: BMC MFB 02, 720 mm

Představec: BMC MSM 02

Sedlovka: BMC MSP 02

Sedlo: Fizik Antares R7

Hmotnost: 12,8 kg (vel. XL, s pedály)

Cena: 119 999 Kč