Juniorské gramaření

Nefalšovaný dětský a juniorský závoďák, který uhrane svou supernízkou hmotností a akcelerací – přesně takový je špičkový šestadvacítkový karbonový hardtail Youngster 26 Elite domácí značky Amulet. U tohoto kola řešili jeho tvůrci každičký detail a výsledkem je hmotnost pouhopouhých 8,55 kilogramu včetně pedálů. K tomu si připočtěme velmi lehká kola, účinné brzdy Shimano SLX a hlavně dokonale pracující řazení Sram GX s převody 1x12, tedy s úplnou eliminací ovládání přesmykače, který bývá pro řadu dětí často spíše k zlosti, než pochopí, jak převody vzájemně kombinovat. Testovaný model navíc disponuje příjemně krátkou geometrií a ideální ovladatelností, takže je jízdně až nečekaně zábavný. Vedle sériově nabízené velikosti rámu čtrnáct palců bude možné na objednávku získat i větší šestnáctku, takže totožný bike může sloužit nejen jako dětsko-juniorský, ale rovněž v roli dámského superlehkého stroje, při výšce postavy okolo sto šedesáti centimetrů. To nezmiňuji jen tak náhodou, protože test modelu Amulet Youngster 26 Elite jsem pro Cykloservis díky své výšce vyfasovala opět já, jakožto zástupkyně něžnějšího pohlaví. A hned na začátku musím napsat, že jakmile se jednou svezete na osmikilovém biku, už pak nechcete nic těžšího, snad i za cenu určitého ústupku u velikosti kol…

Výrobce určuje velikost 14“ dětem s výškou od nějakých 135 centimetrů, přičemž dojem z krátkého rámu je umocněn i sedlovkou s přímým zámkem a 60mm představcem. Snad pouze sériová šířka řídítek s hodnotou 740 milimetrů může působit nepatřičně, ale jejich zúžení je naštěstí otázkou okamžiku. Pastvou pro oko je nejen tvarování karbonového rámu, ale i celokarbonové přední vidlice. Pevný model zde má logiku nejen kvůli redukci celkové hmotnosti, ale i z prostého faktu, že řada kvalitnějších vzduchových odpružených vidlic nenabízí takovou citlivost, aby zajistily dostatečný komfort jezdci s tělesnou hmotností okolo nějakých sotva čtyřiceti kilogramů.

Zmínku zaslouží možnost individualizace. Daný model je totiž nabízen nejen ve dvou různých designech, tedy „klučičí nebo holčičí“ barevné kombinaci, ale také s dvěma možnostmi osazení. Zatímco námi testovaná superluxusní verze šplhá k šedesáti tisícům korun, o něco málo ekonomičtější varianta bude přibližně o patnáct tisíc levnější. Neméně důležitá je však nabídka samostatných rámů či rámových setů, tedy sestavy rámu a pevné karbonové vidlice. Tento set vychází na pětadvacet tisíc korun a má-li doma tatínek svou vysloužilou šestadvacítku, není nic jednoduššího, než osazení přeskládat, a superlehký juniorský hardtail pořídit s podstatně nižšími celkovými náklady. Jediné, co bych pro takový případ dodala, je nešetřit na kolech, tedy především na sestavě ráfků a plášťů. Právě co nejnižší obvodová hmotnost kol je alfou a omegou nejen pro akceleraci, ale i pocit z lehkosti jízdy jako takový.

Pro dítě to nejlepší!

Logicky se nabízí otázka, zda je takto luxusní bike adekvátní pro juniorského jezdce či jezdkyni, pakliže nezávodí. Odpověď je jednoduchá – pokud si to finančně můžete dovolit, rozhodně si vaše ratolest na takto lehkém stroji užije horskou cyklistiku o to více. Navíc přibývá rodičů, kteří vyžadují co nejkvalitnější a nejlehčí dětské kolo, takže je pravděpodobné, že jej následně ještě slušně prodáte. Nyní ale již od teorie k technice a jízdním zážitkům.

Mohutná spodní trubka, neméně robustně působící partie středového pouzdra a vyšší profil řetězových vzpěr, ve všech případech máme před sebou konstrukční prvky identické s „dospělými“ modely. Sedlové vzpěry zadní stavby nejsou zbytečně minimalistické, takže nehrozí jejich poškození ani v případě, že se ke kolu bude malý závodník chovat vyloženě macešsky. O dokonalé torzní tuhosti rámu asi není nutné se rozepisovat, ve velikosti čtrnáct palců je tak nějak automatická. Mnohem důležitější je fakt, že rám ani přední vidlice nejsou zbytečně tvrdé a dokážou pohltit citelnou část otřesů, což by se ještě navýšilo instalací karbonové sedlovky. Nemalou roli v komfortu hrají pláště WTB Wolverine šířky 2,1 palce, jejichž provozní tlak je možné vozit hodně nízký. Když už jsme u kol, zmínit musím standardní rychloupínací náboje, jejichž přítomnost je podle mého názoru výhodou, protože je s nimi v případě nutnosti vyjmutí kola o něco snazší manipulace než s pevnými osami.

Jízdní pozice leží na pomezí sportovní a komfortní, přičemž sestava podložek pod představcem nabízí variabilitu posedu, stejně jako zámek sedlovky. Geometrie upřednostnila příkladnou ovladatelnost před jízdou „jako po kolejích“, což je dobře. Nejen z hlediska jízdní zábavy, ale jednoduše také proto, aby si jezdec již v raném věku osvojil precizní ovládání, zvlášť mají-li rodiče v plánu jeho prohánění po závodních kolbištích. Ze stejného důvodu považuji za ideál sériově montované pláště, které jsou lehké a maximálně univerzální, takže dokážou bezvadně podržet i v lehce rozbahněném terénu, jehož se proto nebude mladý pilot zbytečně obávat.

Zábavnost geometrie znamená nejen precizní vedení do zatáček či dokonce ostrých vraceček. Stejně důležitá je ochota kola jít na zadní či oběma koly do vzduchu, což je následek výborné souhry krátkého rámu a představce, společně s velmi nízkou celkovou hmotností. Hodně příjemnými společníky jsou i gelové gripy či sedlo WTB, stejně jako nabízený převodový rozsah. Kazeta 10-50 společně s jediným dvaatřicítkovým převodníkem nabídnou ideál pro kopcovitý terén, byť na rychlejší tratě možná nebude od věci dopředu namontovat 34 zubů. Ale to je již záležitost konkrétních preferencí. Chválit donekonečna kotoučovky Shimano by bylo nošením dříví do lesa, mně se však zamlouvala jejich kombinace se systémem 1x12 od Sramu. To mi přijde jako ideální mix, navíc s minimalizací ovládacích sil, která je zvláště u dětsko-juniorského biku zásadní.