Test, Apache Tuwan C1

Model Tuwan C1 je nejluxusnějším hardtailem v nabídce domácího Apache a již v sériové specifikaci je připraven v duchu závodního cross-country, ale i pro čistou radost z jízdy. Vsadil totiž na příjemně živou geometrii, precizně fungující osazení a jako určitý bonus také na pár nadstandardních dílů, jako je třeba sedlo či gripy od Ergonu. Vše je zabaleno do slušivého hávu, kdy jsme otestovali antracitovou verzi, ale v nabídce je bike taktéž ve výrazném červeném odstínu, který známe již z karbonového fullu Kaya. Vzhledem k osazení, kombinujícímu bezvadně pracující vidlici Suntour Axon a komponenty Deore XT/SLX, je ovšem lákavá rovněž padesátitisícová cenovka.

Tuwan C1 dokazuje, že i pokud máme jakožto horní strop při vybírání nového kola částku padesát tisíc korun, nemusíme dělat kompromisy, což je určitě příjemné. Nicméně pokud přece jen chceme nějakou tu kačku ušetřit, můžeme sáhnout po dostupnějším Tuwanu C3, spoléhajícím na identický karbonový rám, jen s osazením vidlicí Raidon a komponenty Deore/SLX, to vše o sedm tisíc levněji. I v tomto případě by kupující rozhodně neprohloupil, byť osobně bychom si určitě připlatili právě na testovaný Tuwan C1. Cenový rozdíl to není velký.

Konstrukční i designová čistota

Karbonový monokokový rám se dá označit za současnou konstrukční klasiku značky Apache, působí totiž vyloženě puristickým dojmem, čímž se nám trefil do vkusu. Žádné zbytečnosti zde nehledejme – použité profilace mají za úkol jediné, a sice spojení optimální tuhosti a schopnosti zahlazovat rázy od terénu. A oboje jde rámu dobře, zvlášť torzní i boční tuhost od nás dostávají maximální pochvalu. Přitom ona konstrukční čistota vyzařuje nejen ze samotných tvarů rámu, ale i z použitých profilů, které i v případě předního trojúhelníku působí spíše minimalisticky, za přispění temně stříbrné metalízy.

Z hlediska geometrie jde karbonový Tuwan s trendy, i přes sportovně-závodní cross-countryové určení vsadil na delší přední trojúhelník, výrazněji položenou hlavu, kratší představec a k tomu sice efektně zalomenou, ovšem o něco vzpřímenější sedlovou trubku. Výsledkem je bike na jednu stranu dokonale zvládající své původní určení, tedy hodně rychlou jízdu jakoukoli krajinou, na stranu druhou však nabízející dnes tolik žádaný „fun factor“, který by byl v této míře ještě před pár lety považován za vyloženě trailový. Co z této kombinace vyplývá? Dvě tváře, které se navzájem skvěle doplňují.

Budeme-li konkrétní, tak Tuwan C1 velmi slušně zrychluje, docela si libuje v jízdě typu brzda-plyn a i hodně prudké technické výjezdy zvládá sebevědomě. Takže klasický XC rychlík, u nějž ani celková hmotnost 11,65 kilogramu (v testované devatenáctce) neprotestuje proti akceleraci či odlepení kol od země, přičemž v reálu působí bike při jízdě ještě lehčím dojmem. Nyní ale již ke zmíněné druhé tváři, kterou bychom označili jakožto čitelný trailový přesah. Co si pod ním představit? Především schopnost rozdávat radost z jízdy plnými doušky, tedy minimálně v rámci své XC kategorie. Karbonový Tuwan je nejen dokonale čitelný a reaguje bleskurychle na podněty jezdce, ale hlavně miluje točité pasáže. Nejde jen o hodně rychlou jízdu klikatým singletrackem či sérií klopenek, ale také v pomalé rychlosti si s ním užijeme ostré vracečky, třeba i v prudkém výjezdu.

A další nadání související s ovladatelností, která mu byla dána do vínku? Dokáže se otočit skoro na pětníku, pakliže na neširoké lesní cestě zjistíme, že jsme se vydali nesprávným směrem, a nezbývá nám než se obrátit nazpět. Suverénní je kolo ale i ve sjezdech, takže výše popsané vrchařské nadání nemusí být nějak vykoupeno, pakliže se stoupání změní v klesání. Tím ale onen trailový přesah nekončí a nenechme se zmást „pouhým“ stovkovým zdvihem přední vidlice. Tuwan C1 totiž svým celkovým naladěním docela svádí k pilování techniky, ke zkoušení jízdy po zadním, ale i k odskakování terénních hran. Jistě, je to hodně sportovní karbonový hardtail, to je třeba mít na paměti, ale pakliže se nám do cesty připlete nějaká překážka, jízdní pozice společně s naladěním geometrie vybízejí k tomu, abychom si na ni předkem vyskočili. A ten zadek už poté nahoru taky nějak dostaneme. Většinou…

Každopádně, celkově bike při jízdě působí hodně bytelně, což mají samozřejmě na svědomí taktéž boostové osy, ve spojení s již popsanou výbornou tuhostí rámu. Teoretickým tipem k dodatečnému tuningu by mohla být montáž kvalitní karbonové sedlovky, která by ještě navýšila už tak solidní schopnost zahlazování vibrací a rázů od terénu. To jen kdybyste náhodou nevěděli, co si přát od milující manželky k výročí nebo narozeninám.

Tolik o dovednostech kola jako takových, pak jsou zde ale další, nikoli méně podstatné příjemnosti. O gripech a sedle Ergon již byla řeč v úvodu, stejně pozitivní vizitku si dovolíme přiřadit vidlici Suntour Axon 32 Boost. Je konstrukčně velmi tuhá a perfektně citlivá, navíc disponuje ergonomicky bezchybným dálkovým lockoutem – z hlediska ovládání dosti podobným tomu, s nímž již před mnoha lety přišel Fox. Tedy palcem zamknout, vnějším bokem kloubku ukazováku odemknout. Naprostý ideál, kdy lockout odjistíme, aniž bychom sebeméně museli povolit sevření gripu naší rukou. Také z hlediska zpracování, třeba provedení korunky či povrchových úprav, patří axonce palec nahoru. Určitým bonusem je malý plastový blatníček, který lze však snadno a rychle demontovat.

A pak je zde kombinace dílů SLX a Deore XT, kdy z vyššího ikstéčka pochází přehazovačka. Každopádně, brzdy SLX se 180mm kotouči předváděly za všech okolností perfektní práci a jezdec si zamiluje také ze stejné sady pocházející řazení Rapidfire, kdy drážkovaná kontaktní plocha páček je hodně příjemná a odezva řazení prakticky odpovídá dražšímu XT. Tím úplně zásadním jsou zde ale převody, respektive kombinace převodníku se 34 zuby s kazetou o rozsahu 10-51. To je ostatně věc, kterou jsme chválili již u duralového Tuwana. Každopádně, nejmenší pastorek o deseti zubech je klíčový z hlediska převodového rozsahu, kdy si dovolíme tvrdit, že zde nebudou nikomu scházet převody jak v prudkých výjezdech, tak v mírných táhlých klesáních. Prostě převody, které vezmou veškeré protiargumenty i notorickým odpůrcům „jednoplacek“.

Na konec jsme si nechali pláště, které pro nás byly milým překvapením. Jistě, světle béžové boky jsou hezkým retro prvkem a kolu sluší, ale hlavně jízdním projevem nás obutí od CST o šířce 2,25“ přesvědčilo o svých kvalitách. Spíše jemnější směrový vzorek, o něco málo vyšší výstupky na krajích běhounu, nepříliš tvrdá směs a výsledkem je kombinace skvělého odvalování, nadstandardního komfortu a ideální přilnavosti prakticky na jakémkoli suchém podkladu. Ovšem ani v lehce rozmoklém květnovém terénu se pláště Jack Rabbit II neztratily, a sice ani ne tak zásluhou záběru vzorku jako takového, ale spíše díky jeho slušné odolnosti vůči zalepení blátem.

A to je asi z našich postřehů vše, tolik tedy k testu nejvýše postaveného hardtailu značky Apache. Mimochodem, zmíněné gripy Ergon jsou přímo brilantní a totéž můžeme napsat o stejnojmenném sedle.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: Carbon

Vidlice: SR Suntour Axon 32 Boost RL-RC, 100 mm

Kliky: Shimano SLX, 34 z.

Brzdy: Shimano SLX, 180 mm

Řazení: Shimano SLX 1x12

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Kazeta: Shimano SLX 10-51 (12)

Náboje: Shimano M410 boost

Ráfky: Remerx Rocky 29“

Pláště: CST Jack Rabbit II, 2,25“

Řídítka: Spec Phase

Představec: Spec Phase

Sedlovka: Spec Phase

Sedlo: Ergon

Hmotnost: 11,65 kg (vel. 19“)

Cena: 49 990 Kč