Tento článek není rozhodně určen ženám....

Šup s ním do vany

No to se mi snad jen zdá. Ty ses snad úplně zbláznil. Já to tam drhnu jako blázen a ty ji hned zasviníš. Ty seš fakt padlej na hlavu. Máma mi říkala, než jsem si tě vzala, abych si na tebe dala pozor, že si starý čuně. Pořád jen jezdíš na tom svým kolečku, přijedeš zasviněnej, nacpeš se potom k prasknutí, chrápeš na gauči a to svý ubohý kolo ještě vrazíš do vany a sprchuješ ho tam. Koukej vstát z toho otomanu, čapni do jedný ruky cif, do druhý hadr a ať se ta vana zase leskne jako nová. Jestli ne, večer ti ukážu. Až se probereš z toho svýho podělanýho cyklistickýho deliria, zase nic nebude….ani si nestahuj v noci ty svoje profuněný trenky.

Tak to může být jen malá ukázka z možná typické české rodiny, kdy nadšený manžel-cyklista nesnese mít své kolečko špinavé a nutně ho musí umýt. Ale kde, když bydlí v paneláku? Možná by se dalo hovořit o tom, že podobným problémem trpí u nás většina cyklistů, kteří obývají byt v betonové džungli, jak kdosi sídliště nazval. Dokonce by se dalo říci, že i velký počet cyklistů v panelákovém domě bydlí. Vždyť počet obyvatel u nás, kteří bydlí v panelovém domě, je více jak tři miliony. Ti bydlí v 1,2 milionech bytů. To je více jak 33 procent bytového fondu u nás. Jen v Praze je 186 tisíc panelových bytových jednotek. K tomu si připočtěme ostatní činžovní domy a nové developerské projekty. Zde všude o hadici na umytí kola u baráku nezavadíme. O možnosti uskladnění kol ani nemluvě.

Problém, kde po vyjížďce umýt kolo pro obyvatele nejen paneláků, ale i jiných činžáků je obrovský. Jednou z možností je zajet si na wapku k blízké pumpě. Vystát si frontu za čekajícími automobily, nebo je požádat o lehkou přednost a bleskově kolo ostříkat. Takové umytí ale není dokonalé. Navíc při mokrém počasí cesta domů od pumpy kolo zase ušpiní. To je potom k vzteku. Druhou možností je vzít kýbl s vodou a kolo opláchnout před domem. To však vyžaduje speciálně zdlouhavou operaci. Ušpiněné kolo vzít přede dveře bytu, svléci špinavé „hadry“, napustit kýbl a ten snést před dům společně s kolem. Dosti nepohodlné a riskujeme tím ránu hadrem na podlahu přes záda od domovnice, které jsme při scházení schodů zašplouchali schody. Nebo také můžeme kolo nechat před domem a pro kýbl si dojít. To ovšem značně riskujeme fakt, že po příchodu zpět už nebudeme co mýt. Potom můžeme tak akorát vyčistit svou peněženku, protože si musíme kolo koupit nové. Kolo nám umyje někdo jiný, těsně před jeho prodejem v bazaru.

Tak tedy do vany

Je jasné, že vany nejsou konstruované pro operaci očisty kola. Kdyby tomu tak bylo, navrhnou je konstruktéři delší, aby se do ní kolo dalo celé postavit. Ale v malých bytech to není, k našemu nepochopení, možné. A samozřejmě k nepochopení partnerek.

Nezbývá tedy než kolo částečně rozebrat. Postačí vyndat přední kolo. Mimo skutečnosti, že vanu při mytí skutečně ušpiníme je tu nebezpečí poškrábání. Musíme proto postupovat velmi obezřetně a opatrně. Snadněji se při naší neopatrnosti a při nesprávném „technologickém“ postupu poškrábou vany v dnešní době moderní, akrylátové. Kdo ji má, jistě ví, že taková vana se snáze poškrábe i při běžné, tradiční činnosti, při očistě těla. Škrábance na takové vaně jdou sice opravit, ale pro naši činnost je vhodnější vana plechová. Ta vydrží opravdu mnoho, ale opravit nejde. Nebo vlastně jde, ale velmi draho a nedokonale.

Především kolo do koupelny vneseme velmi opatrně. Zavadit pedálem o futro je snadné. Na dno vany si dáme pod místo, kde bude stát zadní kolo hadr. Dáme pozor, aby nám hadr při mytí neucpával odtok. Neustále bude mít takovou snahu. Lepší než hadr je pořídit si umělohmotnou mřížku na dno dřezu na nádobí, Ty jsou pořád k sehnání. Vše děláme pro to, aby nám kamínky v plášti nevydřely do dna vany stopy navěky. V tomto případě platí slogan na věčné časy. Ale kam s přední vidlicí, o kterou se kolo také musí opírat? Kdysi soudruzi v NDR vyrobili skvělou věcičku. Jakousi poličku přes vanu. Dokonce v dobách bujného socialismu byly po republice na umělohmotné výrobky našich sousedů speciální prodejny. Odtud také pochází polička, kterou vidíte na jednom obrázku. Původně byla určena na mýdlo. Nebo možná také na sklenku šampaňského před naším obličejem, zatímco naše tělo bylo slastně ponořeno do pěny a vyhřívalo se. Během vyhřívání jsme poslouchali hádky sousedů ze sousední umakartové krabice zvané jádro, případně sledovali od stropu kapající kapky ze sousedovic právě vyteklé pračky. Ale od panelákového romantismu zpět ke kolu. Poličku dáme na okraj vany, kde nejsou kohoutky. Vidlici na ni postavíme a sledujeme, jak se nám to pěkně povedlo. Kdo nemá podobnou dávnověkou poličku, určitě si vymyslí a vyrobí možná i něco příhodnějšího. Rozhodně není radno vidlici stavět přímo na okraj vany. To je doslova o neštěstí postaráno. A při naší opatrnosti ještě zbývá podložit na kraj řídítka, většinou roh, který se dotýká kachliček na zadní stěně za vanou. To byste nevěřili, jak takový roh během mytí nakreslí na kachlíčku černé čmouhy, které jdou jen těžko odstranit. Ať chceme, nebo nechceme, při mytí kola se toto lehce „mrská“ a roh tenké čárky rozhodně udělá.

Pustíme vodu

Vynikající je, že při mytí kola ve vaně máme k dispozici neomezený dostatek teplé vody. Tu naše kolo doslova miluje. Bahno už ne a pod náporem se snadno rozpustí. Můžeme také použít předem jedno z mnoha ekologických rozpouštědel určených na mytí kol. Některé mají dokonce citrusovou vůni, takže partnerka, pokud nás nepřistihne a domů se dostaví po celé operaci, kdy kolo už spokojeně visí nad postelí v ložnici, bude ráda za skvělou vůni koupelny. Kolo nejprve osprchujeme. Do malého kyblíku si dáme saponát. Kyblík dáme také do vany, do prostoru pod řídítka. Tam je to správné místečko, a navíc pohodlné pro naši pravou ruku s kartáčem. Osvědčuje se autošampon. Běžným jarem na nádobí ale také nepohrdneme. Na mytí jsou nejlepší speciální kartáče na kolo. Prodávají se v sadě. Některé zde jsou úzké, takže se s nimi dostaneme do všech zákoutí našeho stroje. Pak přijde na řadu přední kolo, které máme zatím postavené třeba někde v předsíni. To také omyjeme. Ale pozor. Pod přední kolo opět podložku, aby ani to vanu nepoškrábalo.

A po důkladném vytamponování přijde na řadu pořádné spláchnutí sprchou, kdy si bude naše kolečko doslova vrnět blahem a potom bude doslova svítit čistotou. Vana už méně.

Na sprchování kola jsou výborné hlavice sprch, které umožní jejím otáčením nastavit různé intenzity proudu vody. Jakou si už zvolíte sami. Také je výhodné mít pevnou, skládací zástěnu vany. Když ji použijete, ušetříte si vytírání podlahy v koupelně. To bývá dost nemilá činnost.

Sušíme

Problémem bývá, kam s čerstvě umytým kolem. Když ho hned po umytí vyndáme, nakape nám voda třeba na novou plovoucí podlahu, kterou jsme si pořídili místo skvělé dovolené u moře. Nebo, v ještě horším případě, na koberec. Nejlepší je počkat, až je osazenstvo bytu doma večer vykoupáno a kolo umýt jako poslední. Potom ho ve vaně můžeme nechat přes noc do rána, kdy zcela uschne. To ale riskujeme prozrazení a těžkou domácí hádku. Zkušenosti ale říkají, že kolo již po hodině je skoro suché a nic z něj nekape.

A umyjeme vanu

Na řadu přijde velmi nepopulární činnost mytí vany. Tady přichází ke slovu již zmíněný přítel cif. Ten se prodává dokonce i v rozstřikovači. Který je ale lepší použít na konečnou očistu, zatímco předtím jsme zničili tu největší špínu klasickým cifem a houbičkou. Věřte tomu, že cif odstraní i ty nejhorší nečistoty, které jsme způsobili a o kterých jeho výrobce ani netuší... Během pěti minut bude vana zase jako nová, krásně čistá a bělounká. Po mytí kola nebude ani památky. Pokud se nám povedlo vanu nepoškrábat, partnerka bude nadšena, jak jste pilní, že jste sami od sebe umyli vanu. Udělá vám dobrou večeři, postaví před vás lahvinku dobrého červeného a upeče piškot. Bude možná tak jásat, že vás potom pozve sama do vany na milostné hrátky. S radostí potom vanu umyje ještě jednou sama. A pak že takové obyčejné mytí kola neutuží domácí pohodu.

Prohlášení autora

Autor tohoto článku prohlašuje, že podobným způsobem myje kolo již skoro dvacet let. Nikdy se mu nepodařilo vanu poškrábat ani jinak poničit. Nikdy neměl po koupání žádný ekzém on ani nikdo z jeho rodiny.

Při rekonstrukci koupelny pak sice horko těžko přesvědčoval firmu, že do krásné nové vyzděné koupelny chce opravdu plechovou vanu a ne moderní, akrylátovou. Pravdou je, že firma těžko chápala, že ve vaně se nebudou umývat jen lidé, ale také stroje. Ale všichni víme, že cyklistu necyklista chápe jen stěží.

(Imrich Milkolo)