Stevens Sonora ES

Pro německou značku Stevens je segment devětadvacítek hodně důležitý, což dokazuje i nadstandardní počet nabízených modelů s velkými koly. Naším testem tentokrát prošel špičkový 29“ hardtail Sonora ES s cenou 71 999 korun. Tuto nemalou sumu se snaží vyvážit precizně provedeným celokarbonovým rámem, vidlicí Fox se systémem ovládání komprese CTD a kompletní sadou Shimano Deore XT. Cenovka převyšující sedmdesátitisícovou hranici je sice dost sebevědomá, nicméně jízdní projev kola ji dokáže dostatečně ospravedlnit.

Před námi stojí celkem typický zástupce své kategorie, ovšem s prioritou v maximálním výkonu. Tomu je uzpůsoben nejen o něco nataženější, čistě sportovní posed a perfektní tuhost rámu, zajišťující příkladný přenos síly. Když ale hovoříme o modelu Sonora ES jako o závodně zaměřené devětadvacítce, souvisí s tím i určitá negativa použité koncepce, přítomnost velkých kol zkrátka nelze zamaskovat. Dlouhý rozvor a o něco vyšší obvodová hmotnost samotných kol logicky nejsou tím správným kořením pro ideální ovladatelnost, s čímž jsou ale majitelé devětadvacítek smířeni. V reálu však tento bike rozhodně nepůsobí neohrabaně, sice se necítí úplně jako doma na točitých pasážích s ostrými vracečkami, ale zase to dokáže více než dostatečně vynahradit především rychlostí jízdy a také nemalou porcí komfortu. Ale vezměme to všechno pěkně po pořadě...

V případě rámu se nezapře příslovečná preciznost německých konstruktérů, z každého detailu doslova čiší jeho promyšlenost. Extrémně široký profil horní a především spodní trubky je doplněn rozšiřující se sedlovou trubkou, vše v duchu perfektního přenosu síly. Do tohoto konceptu pak přesně zapadá také vysoký průřez řetězových vzpěr s maximálním možným vzájemným rozestupem. Nepřehlédnutelný je rovněž jejich mírný průhyb, zvětšující vzdálenost mezi karbonovou stěnou trubky a řetězem. Celkem minimalistické sedlové vzpěry zcela postrádají spojovací můstek, jízdní komfort a schopnost pohlcovat otřesy pak rozhodně nebyly podceněny. O tom ostatně vypovídá také použití celkem úzké sedlovky, jejíž průměr 27,2 mm kontrastuje například s profilem spodní trubky, plynule přecházející v celou šíři středového pouzdra s integrovanými ložisky systému Pressfit BB92. O kónické hlavové trubce s 1,5“ spodním ložiskem se už u moderního karbonového rámu nemusíme snad ani rozepisovat a totéž platí o Post Mount úchytu brzdového třmenu, elegantně zasazeného před patku na levou řetězovou vzpěru. Konstrukční modernu představuje přesmykač s přímou montáží, tedy bez standardní objímky, a také kompletní vnitřní vedení řadicích bovdenů a hadičky zadní brzdy. Estetice tedy musela lehce ustoupit jednoduchá servisovatelnost, navíc na velkých nerovnostech o sobě dávají bovdeny i hadice brzdy vědět lehkým rachocením o stěnu trubky.

Když už jsme u těch trubek, tak při pouhém poklepu je znát, že jejich síla není až tak daleko od plechovky coly. „High Modulus“ karbon se zde v kombinaci s technologií monocoque promítl do skutečně velice nízké hmotnosti, což dokládá nejen dodatek SL (SuperLight) v názvu materiálu, ale především celková hmotnost kola 10,6 kilogramu, a to s pedály a v prostřední velikosti 20“.

Sonora v terénu

Základní jízdní projev samozřejmě vyplývá z nízké hmotnosti kola. Akcelerace je na devětadvacítku skutečně velice dobrá, na čemž se nemalou měrou podílejí také zapletená kola Easton EA70XCT, obutá do vyzkoušených, poměrně univerzálních plášťů Schwalbe Rocket Ron. Stevens svého pilota okamžitě usadí do sportovní pozice, aniž by bylo nutné dramaticky snižovat řídítka. Sériově nastavená, vzpřímená poloha představce a dva centimetry podložek pod ním rozhodně nebyly na škodu. Vzhledem k celkovému ladění kola se nám líbila také sedlovka s dostatečně přesazeným zámkem, posunujícím sedlo více vzad.

Podtrženo sečteno, máme před sebou rychlou devětadvacítku, která neprotestuje proti potřebě neustále zrychlovat. Exceluje ve výjezdech, především v těch hodně prudkých s členitým povrchem, kde naplno ukáže výhody své koncepce i sportovního nataženějšího posedu. Z míry se Sonora nenechá vyvést ani ve sjezdech, v nichž vynikne celková stabilita a ochota držet přímý směr bez nutnosti neustálé korekce řídítky. Tedy znaky typické pro většinu 29“ strojů. Na druhou stranu, pokud chce jezdec nadhodit přední kolo při nájezdu na překážku, proti tomu Sonora trochu protestuje, na vyšší bunny hop by pak měl jezdec raději rovnou zapomenout. Je to trochu podobné, jako byste Ferrari nutili jezdit trial, do světa techničtějšího bikingu tento Stevens prostě nepatří. Zato plně uspokojí všechny, toužící především po rychlosti a výkonu. Navíc velká kola uživatele vlastně ani nenutí vyskakovat na překážku, tento bike na ni zkrátka vyjede.

K jízdnímu komfortu nemáme připomínku, použití užší sedlovky je rozhodně výhodou a nemalou zásluhu na pohodlné jízdě má také samotný rám, tedy hlavně jeho zadní stavba. Vpředu odvádí velký kus práce vynikající vidlice, u které nám ale trochu chyběla dálková regulace komprese (ve třech úrovních „CTD“). Kolo je jako celek zaměřeno primárně na výkon a z tohoto pohledu by možná nebyl od věci klasický lockout s mody otevřeno/zavřeno. Jinak ikstéčko samozřejmě fungovalo tradičně dokonale...