SR Suntour Duair

Přestože je značka SR Suntour známá spíše svými odpruženými vidlicemi, nezahálí ani na poli zadních tlumičů. Pro letošek přichází s novinkou Triair, což je vzduchový tlumič s expanzní nádobkou, určený na enduro, freeride či sjezd, ale v nabídce nechybí ani jeho jednodušší verze Duair, kterou jsme měli možnost od podzimu testovat.

Tlumič Duair obsadil zadní stavbu redakčního fullu Cube Stereo se stošedesátkovým zdvihem, kam jeho 216mm rozteč a 63mm zdvih přesně pasovaly. Sice bylo nutné přelisovat pouzdro a upravit kluzné vložky určené původnímu tlumiči Manitou, ale tomu se dnes při výměně tlumiče lze jen těžko vyhnout. Každopádně, zásadním rozdílem proti původnímu tlumiči je možnost ovlivnit progresivitu chodu díky trojici výměnných vzduchových „rukávů“ na hlavní vzduchovou komoru. Tlumič je totiž dvoukomorový, což znamená, že na plášti vzduchové komory je našroubovaný ještě jeden menší plášť, zvětšující její objem. K tlumiči tak lze mít čtyři velikosti těchto „rukávů“ Montáž je jednoduchá, stačí uchytit horní vložku s futry do svěráku, odšroubovat oba pláště vzduchové komory a ten vnější vyšroubovat z vnitřního. Pak jej lze vyměnit za jednu z dalších dvou velikostí a tím ovlivnit výslednou křivku pružení. V podstatě jako tokeny do vzduchové komory vidlice, které ovlivňují její objem, ovšem tady to funguje z vnějšku. Standardně je tlumič dodávaný s komorou velikosti M, lze dokoupit za 890 korun buď S, L nebo XL. My jsme měli k dispozici standard a k němu dvě větší verze L a XL.

Základní hmotnost tlumiče je xxx gramů s největším rozměrem komor, přičemž samotné nástavce pro regulaci objemu váží M - 31, L - 35 a XL - 41 gramů, takže zanedbatelné rozdíly. Ty velké rozdíly ale přišly s pocitem z jízdy, kdy se tlumič choval výrazně jinak. Jen dodám, že jsme jezdili model LO-R, tedy verzi s regulací odskoku a páčkou nabízející přepnutí mezi otevřeným a plně uzamčeným režimem. Typ LO-R8 pak nabízí totéž, ale uzamčený režim umí jen 80% blokaci, takže je použitelný i pro výjezdy v těžším terénu.

Na téměř stokilového jezdce jsme prvně testované standardní „M“ provedení vzduchové komory nahustili na 150 PSI, což bylo ideální pro sportovnější jízdu s hodnotou SAG 21,5 mm na 65mm pístnici, tedy necelé třetinové zanoření. Od začátku byla cítit docela solidní citlivostí na malé rázy, jemné pohupování v rozmezí zanoření a opravdu hodně výrazný nárůst progresivity už před polovinou zdvihu. Proti původnímu tlumiči Manitou s hlubokým zanořováním, ne zrovna příkladnou citlivostí a mizernou progresivitou, dost zásadní rozdíl. Proti špičkovým kouskům od Fox či Rock Shox pak Duair trochu ztrácí na počáteční citlivosti. V tomto nastavení bychom klidně zvládli i nižší tlak s vyšší hodnotou SAG, kdy by tlumič lépe zvládal velké rázy, takže jsme pak upustili na 140 PSI a vše se razantně zlepšilo, aniž by nějak utrpěla progresivita.

Další test proběhl na stejných tratích se střední velikostí vzduchové komory a opět tlakem 150 PSI. Ten ukázal zanoření 24 mm, takže ne zase tak velký rozdíl, ovšem znatelná už byla křivka progresivity, kdy tlumič v terénu pracoval ve větším rozsahu zdvihu, při záběru ze sedla a na větších nerovnostech se zadní stavba dostávala hlouběji do zdvihu, a podpora šlapání tedy nebyla tak efektivní. Tohle provedení už bylo méně výkonnostní na výjezdy či jízdu ze sedla, ale zase komfortněji zvládalo sjezdové pasáže a dopady ze skoků. Pro zlepšení křivky jsme zvýšili tlak na 160 PSI, čímž došlo k lehkému nárůstu progresivity a zadek se tolik „nebořil“ do zdvihu. Dodám jen, že co se týče ovládacích prvků, kolečko odskoku je bohužel dost schované pod horním čepem, takže je k němu přístup trochu obtížnější a rozdíl mezi minimem a maximem tlumení vyžaduje dost otáček. Finální naladění odskoku je pak dost citlivé, takže to chce chvilku hledat to své optimum. Páčka lockoutu je ale přístupná výborně, dobře se ovládá i za jízdy, ale v terénu nejspíš blokaci využije málokdo, protože tlumič je téměř tvrdý a drží v roztažené pozici. Pro výjezdy po silnici a na hladším povrchu bez problémů, v terénu to působí poměrně nekomfortně.

Poslední přišla na řadu nejobjemnější komora, která dostala počáteční zanoření při 150 PSI o 25,5 mm. Tlumič pak pracuje v rozsahu poloviny zdvihu už při samotné jízdě a progresivita mu zase tak moc neříká. Museli jsme přidat tlak na 170 PSI, čímž se vše výrazně zlepšilo, ale i tak není křivka pružení tolik progresivní. Tlumič pobírá malé rázy, lépe zpracovává ty velké, ale není problém dostat jej na dno zdvihu, kam se ochotněji zanořuje. Co se týče funkčnosti v delším horizontu, tlumič nevykazoval nějaké anomálie nebo problémy. Počáteční tlak vždycky během první vyjížďky klesl zhruba o 10 PSI, takže jsme museli dohustit, a pak už po další jízdě vykazoval stejnou hodnotu, kdy jsme měřili SAG. Při teplotách pod nulou klasicky lehce přituhnul a zbrzdil se chod jak do zdvihu, tak rychlost odskoku, za běžných teplot ale neměl problémy. Maximum 300 PSI se hodí na některých systémech přepákování zadní stavby, kde je to konstrukční nutnost, my jsme se nedostali přes 200 PSI.

Výsledné resumé lze hodnotit jako rozdělení jednotlivých variant vzduchové komory podle stylu jízdy. Na více šlapavý a rychlejší styl je naším favoritem jednoznačně námi testovaná standardní vzduchová komora M, je nejcitlivější na malé rázy a křivka pružení je hodně progresivní. Větší L komora je logicky největší univerzál, ta zvládne náročnější tratě, ale zanořování už je znatelnější, největší komora je sice skvělá pro dopady ze skoků, které pohltí v celém rozsahu zdvihu, ale na výkonu to tolik nepřidá a také vůči malým rázům je nejméně vstřícná. Nejezdili jsme sice nejmenší S, ale v podstatě by byla progresivita vyšší než u M a díky nižšímu tlaku by tlumič lépe reagoval na nejmenší rázy, ovšem ty střední už by znamenaly přitvrzení. Za 5490 korun plus cena komor tak lze jeden tlumič pohodlně přestavět přesně podle požadované charakteristiky, což může být výhodou jak pro naladění podle trati nebo stylu jízdy, tak při výměně za originální tlumič a tím doladění podle projevu zadní stavby.

(už)