Rok s Roninem

Vybrat si dnes správné kolo, to není zrovna jednoduché. Na rozdíl od minulosti. Nabídka byla velmi chudá a cyklistika neznala tolik disciplín. Jezdilo se výhradně po silnicích, a pokud někdo vyrazil do terénu, tak to byli cyklokrosaři na okruzích. Jediní, kdo se pohyboval po lesích, a to především v zimě v rámci přípravy, byli někteří závodníci silničáři nebo i dráhaři. Byl to jeden ze způsoby přípravy, protože za teplem do zahraničí se jezdit nemohlo a v lese není taková zima jako na vymrzlých silnicích. A navíc, je tam více zábavy a zdokonaluje se technika. Při sportu jde o zábavu především. Na silniční kolo si tehdy závodníci nalepili cyklokrosové galusky, namontovali pětikolečko s tehdy největším pastorkem 25 zubů a vyrazili "dělat horskou cyklistiku". Do prudkých kopců se z nedostatku lehkých převodů občas prošli. To bylo ještě dříve, než Gary Fisher s kamarády "vynalezli" horské kolo.

Dnes mnozí volí při nákupu nejčastěji horské kolo, trekingové (sem zahrňme krosové, což je skoro to samé) nebo silniční. Ostatní kategorie jsou okrajové. A mezi ty okrajové kategorie patří i poměrně nově kola typu gravel. Kola, která jsou určena jednak na cestování s nějakou tou bagáží připevněnou na kole, nebo i jako alternativní kolo určené pro jízdu po silnici v lehkém, až mírně těžkém terénu. Je to kolo pro radost, které vám otevře nové obzory při vašich jízdách. Jestliže jste se zatím pohybovali pouze na silničním kole a střídali ho s kolem horským, najednou zjistíte, že tu je kolo, které vás začne strašně bavit, protože na něm skloubíte poměrně rychlou jízdu na silnici, kterou si kdykoliv při vyjížďce přenesete třeba i na pole, kam bez rozpaků z hladkého asfaltu zahnete. Každý cyklista se pohybuje při svých jízdách nejčastěji v okolí svého bydliště. Za chvíli zná okolí, jak se říká, jako své boty. Po letech může po známých cestách jezdit takřka poslepu. To vše se změní s gravel kolem, protože silnici a terén může rázem kombinovat. A v tom je to největší kouzlo této kategorie kol. Kouzlo hybridního stroje na jízdu všude.

Když v roce 2015 značka Author představila poprvé na veletrhu kol Eurobike v německém Friedrichshafenu nové modely kol, jeden z největších ohlasů vzbudil model Author Ronin. Kolo tak trochu neobvyklé. Mnozí nechápali, k čemu takové kolo je. Přeci jen to byla doba, kdy rozšíření gravel kol (gravel - v překladu štěrk) teprve začínalo v masivnějším měřítku. Viděli trochu silniční kolo, na něm kotoučové brzdy, tlusté pláště, na rámu závity pro připevnění různých nosičů nebo speciálních brašen, k uchycení bez tradičních kovových nosičů. Když se k tomu přičte velmi neobvyklý design a železný rám, mnozí jásali, jiní zase nechápali. Viděli jsme i jednoho našeho známého cestovatele, který přiskočil k vystavenému exponátu a se slovy "tohle musím mít" kolo doslova hladil. Ten především ocenil smysl Ronina. Podobný ohlas, jak v Německu, Ronin vzbudil na jarní výstavě For Bikes v Praze v roce 2016.

Ronina jsme měli možnost zapůjčit si k dlouhodobému testu. Těšili jsme se na to, protože opravdu se jedná o kolo méně obvyklé. Dá se ale předpokládat, že neobvyklost gravel kol začne mizet, protože jsou čím dál více rozšířená. Dnes už je nabízí pomalu každá značka kol. Ale podívejme se na kolo podrobněji.

Ocelový retro (?) rám

Rám kola je jeho srdcem. Rám je to nejdůležitější na kole. Jeho materiál a geometrie ovlivňují jízdní vlastnosti a design. A také samozřejmě nejvíce zasahuje naše pocity při výběru kola. Je to jako když žena bloudí po obchodě s oblečením. Vždy vytáhne z řady jako první ramínko se svrškem v barvě, která ji zaujala. Na Roninovi nás tedy jako první upoutá především barva rámu. Je velmi netradiční, která dokonale pasuje k subtilním Cr-Mo trubkám. Bronzová barva překrytá vysoce lesklým transparentním lakem a jednoduché černé obtisky navozují dojem retra, ale současně barva vypadá lehce moderně a především neobvykle. Moc kol v tomto odstínu jsme neviděli. Barva "do hněda" se na kolech příliš nepoužívá. Chce to od designéra trochu odvahy do těchto vod sáhnout, protože při přípravě nových modelů se musí myslet na prodejnost. V případě Ronina ale Author trefil do černého. Za takovou ránu by se nemusela stydět ani Gabriela Koukalová.

Pokud ale chceme v dnešní době hovořit o retru, tak tím je rozhodně použití Cr-Mo mateirálu. Subtilní ocelové trubky jsou dnes opravdu vidět velmi spoře. Využívají se především jako jakási lahůdka pro pamětníky. Případně tento materiál mají rádi hipsteři na svých festkách, na kterých křižují městské ulice. Na cestovním kole má své opodstatnění. V jeho opravitelnosti. Zatímco opravit duralový rám, nebo dokonce karbonový, je na cestách většinou neřešitelný problém, tak ocelový rám vám opraví i kovář uprostřed mongolské stepi. Pokud se dostanete při svých cestách až tam. Nechoďme ale tak daleko. Ocelový rám vám svaří v neděli odpoledne třeba i Franta ve vesničce na Vysočině. Nestrašme však. Asi se vám to nepřihodí, je však dobré si to připomenout.

Ronin má rám postavený z tenkostěnných trubek. Má nadprůměrně torzní tuhost, což je samozřejmě výhodné pro přenos energie směrem dopředu. Kam jinam. Mohlo by se zdát, že tuhost rámu limituje jeho pohodlnost. Nesmíme ale zapomenout, že Cr-Mo trubky nabízejí větší elasticitu než třeba dural. Rám je tedy i pohodlný, což při jízdě oceníte. Nabízí tak velmi slušný jízdní komfort, který vám rozhodně již zmíněný dural nenabídne v takové míře. I to je důvod, proč se někteří k oceli vrací. Rám Ronina dokáže pohltit značnou část otřesů. Především zadní stavba, která má vychýlené vzpěry, pohltí rázy velmi ochotně. Přední vidlice je samozřejmě rovná, jinak to v dnešní době nejde, a tak se o pružení stará především její sloupek. Vidlice je dimenzována tak, aby na ni bylo možno použít kotoučovou brzdu.

Body dotyku

Na kole se kola dotýkáte ve třech bodech. Těmi jsou pedály, řídítka a sedlo. To není nic objevného. Ale právě tyto body dotyku ovlivňují společně s geometrií kola vaše pocity z jízdy. Ronin se dodává bez pedálů, což je celkem pochopitelné. Někdo si na takový typ kola nasadí silniční pedály, někdo SPD a jiný třeba klasické platformy. Možná i staré dobré pedály s klipsnami. Zvláště cestovatelé volí platformy nebo klipsny. Jednak obyčejné pedály koupíte všude a také jsme slyšeli zkušenost, že pokud vám někdo pedály ukradne, tak si koupíte jiné a jedete dál. SPD pedály opravdu všude neprodávají. Také mnozí používají obyčejné tenisky, aby s sebou zbytečně nevláčeli další boty. Já zvolil SPD pedály a k nim jsem si pořídil pohodlné turistické cyklistické tretry, ve kterých lze i velmi dobře a pohodlně chodit. Trh jich nabízí nepřeberně.

Sedlo Author Patriot je sice velmi dobré sedlo, známe ho z testů jiných kol, ale od začátku bylo jasné, že půjde dolů, a místo něj namontuji sedlo, které také patří do kategorie retro, ale je to sedlo nesmírně pohodlné a ke kolu pasuje dokonale. Mám rád, když kolo ladí. Pokud mám na testovaném kole jezdit celý rok, tak použiji sedlo, které dobře znám. Chci cítit pod sebou kolo a ne sedlo, na které nejsem zvyklý. Zbytečně by odvádělo mou pozornost V tomto případě z trekingového kola. A tím je starý dobrý Rolls. Ostatně, sedlo mění skoro každý, kdo jezdí trochu více než běžná populace. Bývala doba, že léty vysezené kožené sedlo Brooks provázelo profesionálního závodníka celou jeho kariéru.

A zbývají nám řídítka. Těmi jsem doslova nadšený. Především jejich šířkou 48 cm (měřeno kraj-kraj). Mám rád široká silniční řídítka. Občas lituji ty kluky silničářský, kteří mají kvůli aerodynamice řídítka na můj vkus příliš úzká. Já ale nepotřebuji jezdit rychle. Velmi rád nabírám vzduch a kochám se krajinou. O tom je cestování především. Výborné je, že mají mělký oblouk, protože když už se na takovém typu kola chytíte dole, což se stane zřídka, nemusíte být tolik ohnuti. Ale většinou se stejně držíte nahoře, a protože oblouk má nezvykle ostré lomení k brzdovým pákám, máte skvěle široký úchop. Řídítka si tak rozhodně zaslouží ve školním hodnocení jedničku s hvězdičkou. Omotána jsou velmi dobrou korkovou omotávkou, která je navíc vyrobena ve speciálním designu pro toto kolo. V případě řídítek jsem musel vyměnit kratší představec za delší "dvanáctku". Mám rád posed na všech kolech absolutně stejný. Na milimetr stejný.

Na silnici, po poli i v lesích

Na první jízdu jsem se opravdu těšil. Vždyť to kolo mě bavilo, i když stálo pár dnů opřené v obýváku. Ano, každý z nás je tak trochu cyklisticky úchylný. Určitě to mnozí z vás, k radosti manželky, dělají také. Ta se jistě „nemůže dočkat“, až přijde z práce odpoledne domů a kolo bude opět opřeno o televizi. Těšil jsem se, že po mnoha letech zase budu delší dobu jezdit na oceli. Vždyť všechna má kola jsou z karbonu, a tak jsem na ten ocelový pocit docela zapomněl. Už po prvních pár stech metrech bylo jasné, že geometrie Ronina je vymyšlena více sportovně. To bylo celkem překvapení, protože kolo je asi koncepčně připraveno pro expediční cyklistiku. Ale vyrobit trochu živější rám byl zřejmě záměr, protože kolik lidí vlastně takové kolo bude používat na nějaké delší expedice? Ronin byl tedy zrozen i pro ty, kteří si ho pořídí na běžné vyjížďky po okolí, kteří chtějí být rychlejší než běžné horské kolo, kteří nechtějí respektovat asfalt a neplánují nějaké strmé výjezdy pro horská kola. Stává se z něj tedy univerzál, který poskytne komfort všem. A to je na tom právě to skvělé, že to není za každou cenu jednoúčelové, dlouhé a líné kolo pouze pro cestování.

Ronin je velmi živý. Je doslova radost s ním projíždět po lesních cestách, projíždět série zatáček a občas to bezostyšně střihnout mimo cestu. Na Roninu najednou zjistíte, že vlastně to horské kolo, které vám doma visí v komoře, ani možná nepotřebujete. Zjistíte, že i kolo se silničními řídítky je pro putování po "nesilnicích" velmi pohodlné. Přijdete na to, že ty vaše vyjížďky se stejně odehrávají z velké části po cyklostezkách a pro ty je Ronin jako zrozený. Vzal jsem si ho několikrát na Šumavu, kterou miluji. Brzy ráno vyjedu, zaparkuju auto na Kvildě, samozřejmě si dám v tamější pekárně svačinku, a do večera jsem zpátky u auta a za dvě hodinky doma. Motám se v okolí Modravy, Horské Kvildy, Prášil a podobně. Popravdě si už nedovedu představit, že bych se tam ještě někdy vypravil na horském kole, které tam není vůbec potřeba. Objel jsem na Roninovi Neziderské jezero (Neusidler See, kousek za Vídní). Trasa 125 km by se sice dala absolvovat za den, ale já jsem tak trochu zálesák. Nabalil jsem si do bikepackingových brašen jen to nejnutnější (malý lehký stan, spacáček, karimatku a peněženku s dokladama), a pojal jsem to jako velmi příjemný dvoudenní výlet, jehož účelem byla zastávka v Maďarsku na pověstnou rybí polévku Haláslé. Cyklista musí mít vždy nějaký cíl a jídlo je cíl velmi příjemný. A v neposlední řadě jsem se s ním dvakrát vrátil do okolí Valtic, kde se také místní cyklotrasy přímo nabízejí pro kola typu Ronin. Na všech těchto cestách jsem si tu ocelovou věc pode mnou opravdu užíval. Pro méně znalé je třeba uvést, že bickepacking je odvětví cyklistiky určené pro milovníky cestování s minimálním vybavením. Speciální brašny lze upnout na kolo bez použití klasických ocelových nebo duralových nosičů. Vyrábí se velká brašna na řídítka, úzké brašny, které vyplní i celý prostor v trojúhelníku rámu a především, beznosičová brašna pod sedlo má obsah až 15 litrů. Jako doplňky jsou brašničky na přední vidlici. I na tyto brašničky je Ronin na vidlici vybaven závity. Další brašničky upnete k představci nebo na horní rámovou trubku pod sedlo. Vše je pečlivě promyšlené. Pokud vám takové brašny na všechny potřebné věci a věcičky stačí, zapomeňte na uklepané šroubky běžných nosičů. I Author takové bikepackingové brašny dodává.

Převody?

Převody jsou na každém kole důležité a měly by odpovídat výkonnosti jezdce. Jinak je samozřejmě řeší Jarda Kulhavý, který dokáže lítat po lese třicítkou, a jinak běžný cyklista, jehož průměrná rychlost na kole v lese se pohybuje mezi desítkou až patnáctkou. Rychlosti se samozřejmě převody musí přizpůsobit. Na Roninovi najdeme sadu Shimano Tiagra. To je více než skvělá sada pro amatérské cyklisty. Je velmi přesná a cenově přístupná. Na kliky jsou namontovány převodníky 50/34 a vzadu je kazeta 11/34. Teď mnozí začnou přemýšlet, jestli jsou převody dostatečné. Jak pro koho. Mně v uvedených lokalitách vždy stačily. Jistě, Neziderské jezero a Valticko jsou vesměs roviny, ale to už se nedá říci o Šumavě a jiných lokalitách. Ani tam mi však lehčí převod nechyběl. Kouzlo cyklistiky je také v tom, že pokud nám na kole něco nevyhovuje, tak si to vyměníme, abych to měli podle svých představ. Jak jste si všimli, já vyměním sedlo, dám jiný představec a na horské kolo dám rozhodně pěnové gripy Author nebo Ritchey. Pokud bych cítil, že mi nejlehčí převod na Roninovi 34/34 nestačí, pořídil bych si kazetu s největší dvaačtyřicítkou pastorkem. A to už je opravdová cirkulárka pro vyjetí takřka všeho. Takže argument, že na Roninovi jsou těžké převody, jak jsem to jednou někde četl, je naprosto lichý. Špatný je takový převod, který si neupravíme podle své výkonnosti. Pokud nemáme žádnou výkonnost, tak vám stejně nepomůže žádný lehký převod. Pomůže vám už jen motor.

A co ostatní komponenty?

Na Roninu najdeme mechanické kotoučové brzdy TRP Spyre se 160mm kotouči. Brzdy to jsou skvělé. Musíte je ovšem nejdříve zajet. Jedná se také o jediné mechanické brzdy, u kterých při stisku brzdové páky vyjedou písty pod oběma destičkami. Tím jsou tyto brzdy výjimečné a asi nenajdou konkurenci. Po celý rok jsem na brzdy nemusel nijak sáhnout, něco s nimi dělat. Byl jsem překvapený, jak jsou účinné.

Na gravel kole samozřejmě musíme také nalézt příslušné pláště, které snesou skoro vše. Ronin je vybaven plášti Continental SpeedRide 42. To číslo na konci napovídá, že se jedná o 42 mm široké pláště. Continental není žádná začátečnická firma, aby nevěděla, jak pořádný plášť vyrobit. SpeedRidy jsou výborné pláště. Skvěle jedou, podrží vás v zatáčkách i na šotolině. Musíte pouze pláště nahustit. Správně i ve smyslu své zvyklosti a zkušeností. Já volím většinou větší tlak, který je sice na úkor pohodlnosti, ale zase nemáte defekty. Tvrdší plášť ostrý kamínek většinou odstřelí, měkčí ho přejede a můžete mít defekt. Já mám totiž hrůzu z defektu. Opravdu mě nebaví někde se hrabat v kole, měnit duši a špinit si ruce. Asi jsem estét. I proto vozím v brašničce tenké chirurgické rukavice. A jak jsem zjistil, nejsem sám. Ale za ten pocit čistých rukou po opravě je nádherný. Continetlaly jsem vozil celý rok a vypadá to, že by minimálně další rok až dva na kole vydržely. Mají přiměřenou hmotnost, na krajích trochu hrubší vzorek a jejich šířka dovoluje vjet kamkoliv. Kdybych měl shrnout jejich vlastnosti do třech slov, tak by to byla tato: jedou, vydrží a podrží.

Pár slůvek na závěr

Ono se řekne, něco na závěr, ale co napsat, když jsem vlastně vše popsal. Ronin mi padl do oka a je to příjemné kolo pro mé potřeby. Jeho hmotnost 11,85 kg není pro takový typ kola rozhodující. To není kolo, na kterém by někdo měl ambice objet Tour de France. Je to kolo pro radost. Je to kolo bezproblémové, zásluhou mechanických kotoučovek jednoduché, a není důvod, abyste se v něm museli "hrabat" každý den, abyste museli řešit nějaký tlak ve vidlici nebo v tlumiči. Vše si můžete opravit sami. Tedy, pokud máte nějaké mechanické zkušenosti. O tom také jsou cestovatelská kola. Žádný cestovatel nechce zbytečné problémy. Ronin je rychlé kolo, v porovnání s horským. Můžete na něm vjet takřka do každého terénu, s výjimkou nějakých šílených kamenitých sjezdů, kde se nějaké to "péro" na kole vyžaduje. Ale ani ty nejsou s trochou opatrnosti nepřekonatelné. Vše záleží jen na vašem jezdeckém umění. V běžném terénu vám nikdo na horském kole, při srovnatelné výkonnosti, neujede. Ronin je neobvyklé kolo. Vždy, když jsem se někde zastavil v hospodě na občerstvení, Ronin vzbudil pozornost. Mnozí nechápali, co to je za kolo, proč tam jsou ty "dírky" na přední vidlici, případně, jak ta velká brašna pod sedlem je vůbec připevněna a že tam vůbec drží. Po vysvětlení se mnohým rozsvítilo, a jakmile jsem jim sdělil celkem příjemnou cenu kola, začali přemýšlet …

Ronin se samozřejmě nabízí i pro letošní rok 2017. Za necelých 30 tisíc si tak můžete pořídit i vy kolo, které vám udělá velkou radost. Jako třeba mně.

Na takovém je velmi dobře vidět invence a zkušenosti firmy Universe Agency, která kola Author pro náš trh připravuje a dodává. Vyrobit velmi drahé kolo, ověsit ho těmi nejdražšími a nejvěhlasnějšími součástkami na karbonový rám, v dnešní době pokud možno černý a matový, není celkem problém. Ale dát na trh univerzální kolo ve velmi příjemné cenové hladině, které upoutá a na kterém se opravdu jezdí velmi dobře, to už bývá oříšek.

Kany