Rock Machine Tsunami 70 29“ - test kola

Vlna devětadvacítek zasáhla i značku Rock Machine a dostupnější ze dvou nabízených modelů prokázal, že se díky dobré ovladatelnosti a slušnému výkonu může směle zařadit mezi konkurenční stroje na velkých kolech.

Rock Machine Tsunami 70 29“

Tuhost, komfort, pohoda

Rámový základ z šestitisícového duralu má všechny designové prvky jako klasické biky letošní kolekce. Horní trubka je prohnutá do oblouku, takže lanka pod ní vprostřed trochu odstávají a přechod do sedlových vzpěr je plynulejší než u rovného provedení. Hlavová partie má samozřejmě spodní výztuhu tvarovanou hydroformingem a spodní trubka sází vprostřed na kruhový profil, který se u středového pouzdra výrazně rozšiřuje. Řetězové a sedlové vzpěry mají rovněž kruhové profily s menším průměrem a nesou výrazné prohnutí pro navýšení tlumicích schopností. Celkový design jen podtrhuje barevná kombinace sedla, jež perfektně ladí s rámem.

Rock Machine Tsunami 70 29“ Geometrie rámu nabídne jezdci středně natažený posed s řídítky i přes pouhou dvojici podložek příjemně vysoko, ovšem ne zase příliš, by to nebylo v duchu sportovního XC. Sedlo WTB i přes vyšší polstrování sice neoplývá nadbytkem komfortu, ale na jeho tvar se celkem rychle zvyká. První dojmy jsou jasné, bike je, stejně jako většina modelů z celé kolekce, nadprůměrně tuhý, takže se nijak nekroutí a energie jde od pedálů na jízdu vpřed. Díky trochu slabší akceleraci kvůli velkým kolům je to v tomto případě rozhodně výhodou. Přestože je rozjezd v devětadvacítkové kategorii někde na průměrné úrovni, jakmile kolo získá menší rychlost, projeví se jeho schopnost udržet si danou rychlost a jezdci nabídne velmi lehký jízdní dojem. Odvalování plášťů, ovladatelnost a celkový projev už od střední rychlosti působí velmi hbitým dojmem.

Zásluhou velkých kol je žehlení nerovností perfektní a rám díky prohnutí sedlových vzpěr také dokáže něco pohltit, takže jezdec má na sedle dostatek pohodlí, aniž by musel cítit každou nerovnost. Totéž platí pro chování přední vidlice s vinutou pružinou, která nabídla rovněž citlivé kopírování terénu.

Bike nemá extrémně postavenou vidlici, a přesto si v zatáčkách vede velmi slušně. Každý povel od řídítek je okamžitě vyslyšen, nepatrně delší stopa předního kola přidá jezdci na jistotě a díky střední výšce těžiště se kolo nechá snadno sklápět do zatáček. Nejde ovšem o vyloženě hravý projev ve své kategorii, spíše je to přesně na hranici mezi hravým a stabilním chováním, tedy ideální kompromis pro rychlé sjezdy i točivé pasáže.

Lehkost jízdy na rovině jsme již zmínili a totéž platí i do kopce, kdy obzvlášť v náročnějším terénu dokáže kolo snadno stoupat. Jezdec přitom nemusí přesouvat hmotnost nad řídítka, kolo totiž nemá výraznější tendenci stavět se na zadní, tudíž i hodně strmé pasáže se dají zdolat v sedle.

Rock Machine Tsunami 70 29“

Ve sjezdech je geometrie výhodou ve vyšších rychlostech, protože kolo je poslušné, ovšem případná změna směru je zcela bez odmlouvání. Slušné tlumení jezdce nerozhodí a dovolí mu terén si maximálně vychutnávat. Dostat kolo do vzduchu sice nebylo tak snadné jako u klasiky, nicméně i hrany se daly překonat odskokem díky výraznějšímu přitažení řídítek. Hravost tedy v tomto případě nebyla dominantní, ovšem v technických pasážích jsme třeba neměli pocit, že bychom byli v hodně zavřených zatáčkách nějak výrazně omezeni. Celkový projev kola bychom tedy hodnotili jako velice univerzální pro všechny typy terénu i cest.

Rock Machine Tsunami 70 29“ Komponentové osazení je i přes namixování kvůli ceně velmi spolehlivé. K řazení nelze mít připomínky, stejně jako k výkonu brzd, který spolu s univerzálním vzorkem plášťů jezdce zastavil téměř okamžitě. Vidlice i v levnějším provedení ukázala výraznou citlivost bez zbytečného pohupování a díky lockoutu jí nelze nic vytknout. Snad jen kliky na čtyřhrannou osu už by mohl vystřídat model s integrovanou osou či vícehranem, ale to je asi jediná „designová“ výtka k jinak funkčnímu osazení na celkově hodně povedeném kole.