Řetěz? Odpojit!

Když jsme v Cykloservisu psali o pevných pluskových trailbicích, padla tam i zmínka o tom, že u celoodpružených kol nás trápí tahání řetězu za pedály. Tím dochází k negativnímu ovlivnění zadního odpružení, a současní konstruktéři tak řeší nejen závěs zadní stavby co do citlivosti či progresivity pružení, ale také s ohledem na možný tah řetězu a s ním spojené negativní vlivy.

Když půjdeme do hloubky a představíme si, co se děje s řetězem při zanořování zadní stavby do zdvihu, pak je to jednoduše neustále kolísající napětí řetězu v jeho horní záběrové části. Dole si může vzhledem k pružně uchycenému ramínku přehazovačky dělat v podstatě, co chce, tam kromě rizika jeho pádu z převodníků či pastorku nic nehrozí. Ale pnutí řetězu, které jednak tahá pedály směrem dozadu a působí tudíž negativně na zadní odpružení, může při honbě za setinami sekundy během závodní jízdy mít určitý negativní dopad na výsledek.

Možná tak nepatrný, že snad ani nemá smysl kvůli tomu plýtvat tiskařskou barvou na tyto řádky, ale kdyby to bylo tak bezvýznamné, proč by se s tímhle jevem vážně zaobíral německý gigant přímého internetového prodeje, značka Canyon?

Ta totiž na svém karbonovém sjezďáku Sender představila koncept vyřazení tahu řetězu z provozu systémem Dis/Connect. Ten pomocí řadicí páčky na levé straně řídítek a lanka vyřadí z provozu záběrové zuby volnoběžného ořechu, a ten se tak může volně točit oběma směry. Ať potom jezdec točí nohama v rozbité pasáži kamkoliv, řetěz není pod tahem a zadní odpružení pracuje naprosto bez nejmenšího omezení. Myšlenku možná přiživila vítězná jízda šampióna Aarona Gwina, kdy na startu přetrhl řetěz, a přesto dojel do cíle sjezdové trati v nejrychlejším čase. Snad to bylo dokonale plynulou jízdou, snad dílem náhody a snad mu pomohlo i odpružení neovlivněné tahem řetězu. Canyon tedy s touto konstrukcí vyrukoval ve stádiu prototypu a zvědavcům ji demonstroval přímo na kole.

Celý systém kombinuje dvojici čelních rohatek DT Swiss, které přenášejí záběr ořechu na náboj, ovšem mezi ně vstupuje navíc dutá osa náboje s táhlem z vnějšku, které je od sebe v případě potřeby oddálí. Zatímco tedy volnoběh dozadu je u rohatek zajištěný standardně, jejich oddálením získá jezdec volnoběh i dopředu a tím vyřadí řetěz z provozu, respektive ze záběru a tahu. V rozbitých pasážích pak může pedály nastavovat do libovolné pozice, aniž by mu v tom řetěz jakkoliv bránil.

Na horním obrázku jsou čelní rohatky pevně zaklesnuté do sebe v záběru, případně se po sobě díky pružinám jen těsně kloužou při šlapání dozadu. Dole už jsou od sebe oddálené, takže nezabírají ani při šlapání dopředu.

Princip oddálení obou rohatek funguje podobně jako u vícerychlostních nábojů Sturmey-Archer, kde do duté osy vstupuje z vnějšku táhlo ovládané řetízkem a lankem, které pak uvnitř náboje přes speciální díl posouvá součásti ozubeného soukolí tak, aby změnily výsledný převod. Tady to úplně stejně odsune rohatky od sebe a řetěz je odpojený, tedy Dis/Connect.

Nakolik se tahle myšlenka chytne a zda ji vůbec značka dotáhne z fáze prototypu do nějaké sériové podoby, je otázkou. Možná se jí nedočkáme nikdy, vždyť je to další složitý mechanismus, který by v případě poškození mohl jezdci nabídnout oboustranný volnoběh i ve šlapavých pasážích, inovativní přístup ale v tomhle případě upřít nelze, o úspěchu totiž leckdy rozhodují právě detaily.

Nákres ukazuje detailně, jak modré ramínko na růžovém táhle uvnitř osy náboje na horním obrázku pouze sedí na vybrání vnitřní stěny rohatky, a naopak dole už je aktivované a rohatku odsunulo od druhé a vyřadilo tak záběrové zuby ořechu z provozu.

(už)