Řetěz a jeho údržba

Řetěz! Ta nejnamáhanější součástka každého kola. Ten komponent, který cítí každé vaše šlápnutí. Ten díl naříkající při jezdcově nešetrném přehození. Část kola, kterou nikdo neobdivuje pro jeji krásu, jíž si nikdo neváží pro jeji nízkou hmotnost. A přesto součástka tak potřebná a absolutně nenahraditelná.

Ač se na to velice často zapomíná, řetěz potřebuje tu největší údržbu z celého kola. Její opomenutí má za následek nejen zkrácení životnosti řetězu, ale také kazety a převodníků.



Čistota – základ zdraví řetězu



Po každé jízdě vezměte nýtovačku a rozeberte každý článek řetězu. Poté jednotlivé články pečlivě vyčistěte zubním kartáčkem a vaší oblíbenou zubní pastou. Ideální je například Colgate nebo Aquafresh. Pak si sežeňte igelitový pytlík, do kterého dejte všechny díly řetězu. Následujícím úkonem bude jeho vyhození do odpadkového koše. Opravdu, nic by se nemělo přehánět a to samé platí u hygieny vašeho Sedisu, Shimana nebo Rohloffu.

Největší opotřebení řetězu má na starosti kromě řazení v tahu hlavně jeho znečištění. Při každém šlápnutí se mezi řetězem a převodníky vytváří velké množství mikroskopických pilin, které pak působí jako brusná pasta. Očistu řetězu můžeme provádět buďto speciální pračkou, díky níž nemusíme z kola řetěz demontovat, nebo obyčejným štětcem. Moderní pračky na řetěz jsou vybaveny také kartáčky, které se starají rovněž o čistotu článků z boční strany. Pokud ovšem používáte řetěz s rychlospojkou, není nic jednoduššího, než ho demontovat a pečlivě vyčistit v jakékoliv nádobce. Čistidel na řetěz se vyskytuje na našem trhu celá řada, dá se ale také použít klasický benzín, případně petrolej nebo nafta. Po tomto úkonu je nezbytné nechat řetěz oschnout a pak ho teprve namazat. Pro mazání si můžete vybrat z velkého množství prostředků, které se od sebe liší především určením do různých podmínek. Mazadla do sucha nesmí na svůj povrch chytat prach, naopak od prostředků do mokrého prostředí se vyžaduje hlavně dlouhá trvanlivost a takové maličkosti, jako je nalepení prachu, se naštěstí řešit nemusí. Teorie nám radí, že by se měl řetěz čistit po každé vyjížďce. To by sice o něco prodloužilo jeho životnost, ovšem dokázalo by nám to pěkně celou cyklistiku znepříjemnit. Mohlo by se pak jednoduše stát, že bychom museli údržbě kola věnovat více času než samotné jízdě. Proto řetěz většinou vypereme až při jeho větším znečištění, nebo po nějakém časovém intervalu. Praxe nám vždy potvrdí, že většinou stačí řetěz pořádně očistit hadrem a pak už ho můžeme namazat. Při mazání je nutné nějakou dobu točit klikami kvůli zatečení mezi jednotlivé články řetězu. Různá mazadla vyžadují různý způsob nanášení. Mazadla na bázi vosku se mažou ve větším množství a není potřeba je po namazání otírat. Je ovšem velice důležité namazat alespoň večer před ranním výletem, aby mazadlo mělo čas na řetězu vytuhnout. Tento postup je ideální používat u všech mazadel. U klasických typů mazacích prostředků je nutné po namazání a protočení klik setřít zbývající olej z povrchu řetězu. Toto se týká především hustších olejů. Většina mazadel ve spreji je velice řídká a tolik nechytá na svůj povrch prach, v tom případě není konečné utírání povrchu hadrem nezbytně nutné. Při mazání sprejem je důležité dát si pozor, abychom nepostříkali bok ráfku, případně brzdový kotouč. Sice bychom pak mohli být ve sjezdu proklatě rychlí, ale také by to mohl být náš poslední downhill. Při každém důkladnějším čištění řetězu nebo při jeho výměně je dobré dbát také na hygienu kazety a převodníků. Zpravidla stačí kus hadru a trocha trpělivosti. Rozhodně nedoporučujeme používat jakýkoliv tekutý čistící prostředek na kazetu, pokud je namontovaná na kole. Zatečení takového čistidla do útrob ořechu by mohlo způsobit jeho poškození, v lepším případě bychom museli provést jeho generálku. Pro dokonalé vyčištění je vždy lepší stáhnout kazetu z náboje. Pak už můžeme použít náš oblíbený špínožrout.



Řetězová havárie



Nepříjemný pád může nastat, pokud dojde při jízdě k přetržení řetězu. Stane-li se to v plném záběru, většinou následuje let přes řídítka a pořádný kotrmelec. To s sebou často přináší rozštípané přilby a zlomené klíční kosti. Jestli se toho chcete vyvarovat, vyměňte řetěz včas a nýtování provádějte co nejdůkladněji. V žádném případě se nepokoušejte roztržený článek znovu zanýtovat, vždy řetěz o dva články zkraťte nebo je nahraďte novými.

Zakoupení nového řetězu určitě neoznamujte doma. Váš protějšek by se mohl obávat, že budou následovat pouta, bič a možná i nějaký ten kožený obleček. Pokud máte oholené nohy, byly by ty obavy jistě oprávněné. Vysvětlovat, že jste cyklista a ne úchylák, není vždy úplně jednoduché.

Výměna řetězu za nový se stává nutností vždy, když je ten starý vytahaný. Míru opotřebení zjistíme buďto speciálním kalibrem, nebo obyčejnou šuplérou. Tedy promiňte, posuvným měřítkem s noniem! Ale šupléra zní lépe. Na řetězu s ní změříme vnitřní vzdálenost mezi koncovými čepy úseku o délce dvanácti článků. Aby to nevypadalo tak složitě, nastavte si na svém posuvném měřidlu hodnotu 132,0 a to je také ona vzdálenost u nového řetězu. Pak už stačí, abyste šupléru zasunuli mezi články a maximálně ji roztáhli. Dejte ale pozor, aby hroty nezajely do mezery mezi kroužkem a vnitřním spojovacím dílem. To by celé měření učinilo velice nepřesným, a vy byste tak možná vyhodili úplně nový řetěz. Jestliže vám měřidlo ukáže 132,9, je řetěz zralý na výměnu. Pokud se dostanete na hodnotu 133,0 a výše, je možné, že bude již opotřebovaná i kazeta. V případě použití kalibru vám jednotlivé zoubky přesně určují míru opotřebení. Když kalibr úplně propadne, má řetěz svou jízdu za sebou. Ideální je řetěz vyměnit, když se dostane před poslední schůdek na kalibru. Častým měřením řetězu určitě nic nezkazíte. Obzvlášť na biku, kde většinou vydrží od tisíce do dvou tisíc kilometrů. Samozřejmě záleží také na kvalitě materiálu a množství věnované péče. V častých bahenních lázních, vašemu kolu dopřávaných, počítejte s tím, že životnost řetězu bude pouze několik stovek kilometrů. Při každé výměně je dobré vyčistit převodníky i pastorky. A když už budete v tom rozebírání a čištění, nezapomeňte ani na kladky v přehazovačce. Pokud v nich nemáte průmyslová ložiska, vyžadují i ony častější údržbu.

Na silnici není u kvalitního řezu výjimkou i najetí pěti tisíc kilometrů. Na delší životnosti řetězu se také samozřejmě podepíše maximální eliminace řazení v tahu a také co nejmenší křížení řetězu.

Délku nového řetězu můžeme určit různými způsoby. Jedním z nich je naměření délky podle řetězu starého. Shimano nás ve svých manuálech informuje, že správnou délku zjistíme, když řetěz dáme na velký převodník a největší pastorek a k tomu přidáme dva články. To je druhá možnost. Nejčastěji používaný způsob je asi ten, kdy přehodíme naopak na nejmenší převodník i pastorek. Správnou délku získáme, je-li řetěz napnutý při jeho největší možné délce. Ramínko přehazovačky bývá v tomto případě vodorovně nebo má horní kladku o něco málo výše. V žádném případě však nesmí řetěz dřít o vodítko přehazovačky. Ke zkrácení řetězu budeme vždy potřebovat nýtovačku, k jeho spojení nám někdy poslouží rychlospojka. Samozřejmě není nezbytné pro zanýtování řetězu použít speciální spojovací čep. Můžeme použít i klasický, ale je nutné dát pozor, aby nebyl čep příliš vytlačený z vnějšího článku. Po zanýtování je nezbytné nově spojený čep rozhýbat. To se provádí jednoduchým kroucením do stran.

Doufáme, že jsme alespoň částečně objasnili řetězovou alchymii, a nebudete se proto na kole chovat jako utržení ze řetězu.

Text a foto: Honza