Pro začátečníky - co do brašničky

Každý, kdo má řidičák dobře ví, že k autu patří také jakási povinná výbava. Je to proto, aby na silnicích nestály řady aut s píchlou gumou, aby si mohli řidiči navzájem poskytnout první pomoc a aby měli alespoň ty nejzákladnější drobnosti podléhající poměrně časté zkáze, jako jsou pro signalizaci a bezpečnost provozu nepostradatelné žárovičky do světel a podobně. Vše jasně a srozumitelně vymezuje vyhláška a pokud se jí řidič řídí, neměl by mít při nějaké neočekávané lehké katastrofě příliš problémů ji přežít, nebo alespoň důstojně překlepat. I cyklista je na své pouti ať už terénem nebo po silnici odkázán v podstatě jen na sebe a všichni, kdo jezdí v nějaké skupině vědí, jak se ostatní dívají na ty, kdož spoléhají na plné podsedlové brašny svých kamarádů a na začátku tréninku si půjčují pumpu, aby nejeli na poloprázdných gumách.

Naše rady určené bikovým i silničním začátečníkům nejsou tedy ničím jiným, než způsobem jak připravit méně zkušené jezdce na nástrahy terénu, na důstojné přežití defektů daleko od domova a hlavně návodem, jak se nestát ve skupině tím, kdo něco stále nemá a znovu a znovu si to půjčuje od kolegů.

Každému asi docvakne, že jet někam bez rezervní duše či alespoň lepení a pumpičky je zbytečné dobrodružství. Ten, kdo už někdy vesele jel dvě hodinky směrem od baráku, poté se musel z technických důvodů zastavit a na cestě zpět se prošel pár desítek kilometrů na nejbližší vlak, či rovnou až domů asi ví, jak je to nepříjemné. Už jen samotný fakt, že idylickou procházku lesem vám po pár kilometrech opepří chůze v tvrdých tretrách a navíc s sebou musíte stále vláčet rozbité a prakticky nepojízdné kolo, je traumatizující. Takže co s vzít s sebou, abychom se vyhnuli jak defektům materiálu, tak vyčerpání a „defektu“ na organismu?

Duše a pumpička

Absolutní základ úspěšného návratu domů z terénu, nebo i ze silničního švihu, je mít rezervní duši a pumpičku. Duše ovšem musí mít ventilek odpovídající nejen vašemu typu ráfku, ale hlavně pumpičce. Ti, kteří nechtějí vézt pokud možno nic, by si měli vzít místo duše alespoň lepení. V takovém případě je ale nutné počítat také s tím, že v blátě a dešti se vám bude lepit hodně špatně, skupina z prodlevy, kterou vytvoříte nebude příliš nadšená a možná vám kamarádi i ujedou. Nepřipravenost se trestá. V neposlední řadě také můžete skončit lapeni zjištěním, že lepidlo, byť je nové, je úplně vyschlé, protože jej vyrobili v Číně už v roce devadesát dva a jelikož se od té doby obal nezměnil, těžko to prokouknete. Pak můžete nad zmačkanou tubičkou lomit rukama až do setmění, ale duši nezalepíte. V nejhorším případě se dá i na bikové duši udělat v místě defektu uzel, který pořádně utáhnete a pak každých pár kilometrů dofukujete, než se dostanete domů, nebo tam, kde vám může někdo s defektem pomoci. Není to sice ani důstojné, ani profesionální, ale jako nouzová oprava to postačí, i když uzel při jízdě drncá a natáhnout zkrácenou duši na původní rozměr a obout na ní plášť není jednoduché.

Nářadí a díly

Nejjednodušším řešením je koupit si některý z víceúčelových klíčů, který obvykle obsahuje sadu imbusů, šroubováky, nýtovač na řetěz, centrklíče a v některých případech i sadu očkových klíčů či montpáky. Než si ale vyberete ten správný, podívejte se, zda máte na vytipovaném klíči nářadí na všechny základní šrouby na vašem kole. Koupíte-li si klíč špatně, může se vám v terénu při opravě některé nezvyklé závady stát, že narazíte.

Mnozí pečliví bikeři vozí i některé náhradní díly, ale většinou se stačí omezit na pár oček do řetězu, který používáte, nebo alespoň podobného a možná náhradní lanko na brzdu a přehazovačku. Ta však praskají jen zřídka a pokud věnujete svému mazlíkovi alespoň základní péči, pomalu praskajícího lanka si určitě všimnete ještě doma.

Energetické rezervy

Každý cyklistický začátečník by měl mít v kapse jídlo. Chytit na švihu takzvaného hlaďáka je to nejodpornější, co se dá zažít a vězte, že při poctivém vyčerpání až na dno, se může i posledních pět kilometrů k domovu změnit v pochod smrti. Není těžké předzásobit se sice drahou, ale funkční energetickou tyčkou. Nainvestovaných padesát korun pak v momentě potřeby určitě mnohonásobně oceníte. Stejné platí i pro pití, jehož stav byste neměli podceňovat zvláště v teplých dnech. Křeče pramenící z nedostatečné mineralizace organismu a srdeční sval přetěžovaný lehce zahoustlou krví mohou v dehydrovaném organismu napáchat dost škod. Takže mějte něco na zub, kdyby bylo nejhůř. Vězte, že zabloudit a natáhnout si výlet o dvě hodinky není v terénu nic složitého.

Nefuk v kapse

Další nástrahou na cestách jsou vrtochy počasí. Nebudeme vám říkat, že se máte dobře obléknout, protože dobře může znamenat pro každého trochu jinak, ale určitě je dobré mít s sebou alespoň náhradní větrovku v kapse, kdyby začalo pršet, foukal studený vítr, nebo se během stmívání výrazněji ochladilo. I v létě se dá prochladnout a jezdec vyčerpaný delším tréninkem pak může onemocnět i v nejteplejších letních dnech.

Nic a prachy

Poslední důležitou věcí je mít s sebou nějakou identifikaci pro případ, že vás povezou s rozpolcenou lebkou v bezvědomí do nemocnice. Pak si pro vás alespoň může někdo z rodiny přijet, nebo poslat do nemocnice květiny. Bude vědět kam, protože zdravotníci budou vědět, koho na váš stav upozornit.

Zda s sebou na kolo vozit peníze, či nikoliv je jasné. Mít v brašničce kovovou padesátikorunu, která se neprodře o nářadí, se určitě vyplatí a pokud se vám stane něco vážnějšího s kolem, můžete alespoň jít na vlak, nebo čekat v hospodě, až pro vás někdo přijede. Bez peněz to ale půjde jen velmi těžko.

Pokud ovšem nechcete vozit ani svačinu, ani nářadí a ani duši, vezměte si s sebou telefon a tučnou kreditku, protože pak si můžete objednat taxíka nebo vrtulník a v případě defektu se domů dostat před večeří. Takový přístup je však nejen nezodpovědný, ale také trochu ponižující a degradující dobrodružství v terénu i na silnici na pouhý nedělní výlet. Není totiž nad pocit, že se můžete spolehnout sami na sebe.

Mara