Rassine, válce trochu jinak

Pořád tu je období, které přeje různým cyklistickým trenažérům nebo válcům, a najíždění kilometrů hezky doma v teple. Jenže co zvolit, válce pro jednodušší roztáčení nohou bez výraznějšího odporu, zato s nutností koordinovat po celou dobu jízdy rovnováhu a pozici co nejvíc uprostřed nebo trenažér s napevno upnutým kolem a možností nastavení odporů? Každé z řešení má své zastánce i odpůrce a svá pro i proti. Pády z válců nejsou rozhodně nic příjemného, a když jsem na nich předloni po operaci kolene rehabilitoval, dost dlouho jsem se zpočátku přidržoval zdi, než jsem se odvážil šlápnout do toho naplno. Válce ale krom ojíždění plášťů v podstatě nenamáhají nijak výrazněji torzně rám ani vidlici, což trenažér s napevno upnutou zadní stavbou samozřejmě umí, takže volba není jednoduchá. Trochu ještě více zmatku do toho může přinést cyklistický trenažér Rassine, který kombinuje vzadu magneticky brzděné válce a vpředu pevné uchycení vidlice, takže spojuje bezpečnost pevně stojícího trenažéru s funkcí válců, z nichž v tomto případě rozhodně nesjedete.

Trenažér je dokonale skladný a dodává se sbalený v kufříku, takže co se týče skladování doma mimo zimní sezónu, je to ideální zavazadlo. Základ tvoří zadní rám s dvojicí válců spojený středovým nosníkem s dvojicí předních bočních ramen s vertikálním uprostřed pro upevnění vidlice. Zadní kolo se tedy otáčí klasicky na válcích, ale vidlice je vpředu napevno uchycena rychloupínákem ke konstrukci. Základní nastavení trenažéru znamená nasunutí a dotažení předních ramen do konstrukce nosníku. Hmotnost jezdce a kola je tak vpředu opřena o podlahu ve třech nosných bodech a stabilita je naprosto perfektní. Navíc lze vertikální rameno jednoduše přepíchnutím kovového čepu v pěti otvorech vysunout nahoru až o 55 milimetrů. Změna úhlu posedu je díky tomu jednoduchá a není nutné nijak nastavovat řídítka či podkládat přední kolo podložkou či knížkou, jako je tomu u klasických trenažérů. Tady je ještě nutné upravit předozadní vzdálenost válců posunutím v hlavním spojovacím rameni, které se pak zajistí dotažením šroubu s plastovou rukojetí. To je důležité pro rovnoměrné usazení zadního kola na obou válcích. Ty je možné navíc vzájemně nastavit montáží do jednoho ze tří otvorů podle průměru kola, trenažér totiž zvládne jak horské, tak silniční kolo s průměry 24-29 palců a rozvorem 900-1175 milimetrů. Ještě dodám, že přední vidlice se v patkách zajistí masivním upínákem se silnou osou, takže pro současné standardy na pevné osy je nutné využít adaptéry.

Smontováno, upnuto, nasedám a válce mají takový odpor, jako kdybych jel na trenažéru s hodně přitaženým magnetem. Ano, magnety, to je to, co přibližuje tyhle „válce“ trenažéru a jde o čtveřici silných magnetů s gumovou krytkou, nasazených do otvorů v zadním rámu s válci. Pokud budou na svém místě všechny čtyři magnety, měl by být odpor válců pocitově o 20 % vyšší, než je odpor při jízdě na kole po silnici, když se dva magnety odstraní, válce budou mít o 40 % nižší odpor, než je tomu při jízdě po silnici, bez magnetů je pak odpor dokonce o 60 % nižší, tedy jako na klasických válcích. Zkouším všechny varianty a musím uznat, že se čtyřmi magnety to opravdu není nic moc, ať už plynulost šlapání nebo požitek z tréninku. Bez magnetů je to ale zase o řazení na těžší převody, abych přece jen cítil větší odpor, takže dva magnety beru jako ideální kompromis. Stabilita na trenažéru je perfektní, tady se můžu proti válcům klidně zakoukat do televize bez obav, že v ní za chvilku skončím hlavou. Plynulost otáčení válců mi přijde naprosto hladká, snad jen nepatrně tvrdší celkový pocit, daný kratšími válci, tuhostí konstrukce a absencí propružení předního pláště na válci, je zde proti klasickým válcům zřetelnější. Bezpečné válce, klidně prohlašuji o tomhle zimním cyklistickém „mučidle“ za 6990 korun, navíc s elegantní možností regulace odporu díky magnetům a dokonalou skladností, což ocení i zbytek rodiny.

(už)