Rady pro začátečníky - tentokrát o pumpičkách na rám kola

V našem rádci začátečníkům se věnujeme jak doplňkům, které se většinou kupují spolu s novým kolem, tak dílům, které se už při koupi mění, aby kolo vyhovovalo nárokům jezdce na odpovídající posed a komfortní využití.

Ačkoliv jsme již zmínili sedla, brašničky, bidony a rohy, zapomněli jsme na jeden veledůležitý doplněk. Bez něho by v případě defektu totiž cyklista daleko nedojel. Ano, hádáte správně, je to hustilka. Tento zachránce má dnes několik podob a provedení a je tedy na jezdci, jakou variantu zvolí, samozřejmě vzhledem k typu kola. Hustilka totiž musí v každém případě splňovat určitá kritéria. Měla by mít odpovídající koncovku hlavice pro použití na galuskový i automobilový ventilek. U druhého typu je ideální, pokud lze hlavici zajistit na ventilku páčkou, která pevně sevře těsnění a není tak třeba hustilku na ventilek neustále tlačit. Většina hustilek má v hlavici otočné těsnění a plastovou redukci, takže lze přetočením těchto dvou dílů použít jeden typ na oba ventilky.

Druhým kriteriem výběru je odpovídající výkon, protože tlak v pláštích je například u silničního kola oproti horskému až dvojnásobný. Duše horského kola se fouká maximálně na 65 PSI, kdežto u silničky je to až 130 PSI. Tudíž je třeba, aby pístek minihustilky měl rozdílný průměr podle typu kola. U silničních kol se dnes používají hustilky s tenkým tělem, které sice nevytvoří při práci velký objem vzduchu, ale jsou schopné bez velké námahy foukat na vysoký tlak, takže zmíněnou hodnotu lze nahustit opravdu bez dřiny. Klasické hustilky s větším průměrem těla pak vytváří větší objem a jejich výkon je dostatečný pro horské pláště.

Jestliže zmiňujeme výkon, tak ten lze ovlivnit výběrem hustilky. Klasické provedení s jednopístovým tělem se může lišit jeho délkou, což znamená, že čím delší, tím více vzduchu pojme. Dále je to hlavně jeho průměr, ale ten je většinou podobný a rozdíl je pouze mezi silniční a klasickou verzí. Záměrně nezmiňujeme velké dílenské pumpy, protože to je naprosto jiná kategorie a cyklista si je s sebou na vyjížďku určitě nepoveze. Vyššího výkonu lze dosáhnout i použitím dvojitého pístu, takže hustilka v sobě skrývá dva teleskopické válce, které tvoří píst a zároveň má komplet minimální délku. Hojně využívaný je dvoucestný ventil, což v praxi znamená, že hustilka pracuje oběma směry, takže vzduch do duše proudí nejen při stlačení, ale i při roztažení hustilky. No a v poslední době se objevují hybridní modely, které mají miniaturní tělo s větším průměrem, které umí vytvořit velký objem a přepnutím ventilu se uvnitř zapne redukce, která vytvoří vysoký tlak pro finální nahuštění až do 120 PSI. To je vhodná varianta pro ty, kdo kombinují dvě kola a nechtějí více hustilek.

Při výběru je důležitá možnost uchycení k rámu, protože ne všechny hustilky se vejdou do kapsy dresu a ne všechny počítají s montáží na rám. Standardem jsou objímky pod košík na bidon, kam se hustilka jednoduše vsune z boku a zajistí stahovacím páskem na suchý zip. Pro vyznavače náročnějších terénů je to celkem důležitý detail, na tratích maratonů se totiž neustále válí dostatek osamělých hustilek, co opustily svůj držák. Materiál hustilky většinou určuje její cenu, takže od plastového provedení se lze přes dural dostat až ke karbonu. Cena pak začíná zhruba na sto padesáti korunách a končí i výrazně přes tisícovku. Ne vždy ale platí, že drahý model bude mít lepší vlastnosti než základní provedení. Důležitá je také dobrá ergonomie úchopu, protože krátké tělo neumožňuje tak pohodlné držení, jako delší provedení s tvarovanou rukojetí.

Jestliže vlastníme celoodpružené kolo, nebo vzduchovou vidlici, budeme potřebovat hustilku na tlumič. Ta musí být schopná vytvořit tlak až 300 PSI, takže má hodně tenké tělo. I toto řešení ale nabízí několik mutací s klasickou hustilkou, u níž lze přepínat opět mezi objemem a výkonem. Zde ale výkon znamená nikoliv silniční pláště, ale pístnici tlumiče s trojnásobným tlakem. Tohle řešení tedy disponuje manometrem, aby se dal tlak v tlumiči a vidlici přesně nastavit a koncovka není nasazovací, ale je na hadičce, která se na ventilek šroubuje.

Posledním typem jsou hustilky se vzduchovými bombičkami, což je záležitost hlavně pro závodníky. Jedna bombička totiž nedokáže vytvořit dostatečný objem pro bikový plášť, takže dvě bombičky v ceně dohromady výrazně přes sto korun jsou nutností. Rychlost je tedy jedinou předností, opakované použití je závislé jen na peněžence jezdce a dostatku bombiček.

Odpovídající hustilku tedy vybírejte s rozmyslem, vyzkoušejte úchop, zvažte její výkon a samozřejmě uchycení k rámu. Hustilka totiž představuje často jedinou možnost, jak se bezpečně vrátit k domovu a šperk, který nefouká je na rámu opravdu zbytečné vozit.

(red)