Originální kolo Raymonda Poulidora

Kam vás zavedly prázdninové cesty? Nás mimo jiné do malé vesničky pod obávaným kopcem Mont Ventoux. Větrná hora, neblaze proslulá úmrtím skvělého Toma Simpsona. Má pomník přesně na místě, kde v roce 1967 při třinácté etapě Tour de France skonal. Je pouhých pár set metrů pod vrcholem ...

Ale vraťme se do vesničky Bédoin, kde si mnozí cyklisté, kteří se vrátili z vrcholku kopce, dají sklenku červeného, nebo pivečko. Po tom šíleném výjezdu a chladném sjezdu si to zaslouží. V koutě náměstí nejdete malé muzeum kol. Z venčí nic vábného a odrazuje vás i poměrně nízké vstupné 3 Eura. Ano, na místní poměry to není velká částka za vstup a vy si říkáte že to je podezřele levné, co v tom muzeu vlastně je? Ale zmačkli jsme se a ta tři "éčka" jsme investovali. A uvnitř ... uvnitř jsme málem omdleli. Nepříliš velká místnost doslova narvaná historií silniční cyklistiky, o které se vám ani nezdálo. Pokud jste v mládí patřili do generace, která si objednávala francouzský časopis Miroir Du Cyclisme, chtěli byste v muzeu být den, dva, možná déle. Originální kola, na kterých skutečně závodili, trpěli v kopcích, tehdejší cyklistické hvězdy, doslova modly, jsou seřazena v jedné řadě. Sáhnete si na řídítka, která držel Gino Bartali nebo Louision Bobet. Chytnete za řadící páčku kola Eddy Merckxe. Protočíte pedál Bernarda Théveneta.

A mezi nimi i kolo někdejšího cyklistického miláčka Francie, Raymonda Poulidora. Když se tak na to narůžovělé kolo Mercier díváte, lítají vám před očima jeho fotky z časopisů, sníte, jak to kolo jelo do kopce vedle Jacquese Anquetila. Úplně vidíte na něm sedět sympatického Poulidora. To, co jste do této doby viděli jen na fotkách, najednou máte před sebou. Můžete si sáhnout. Někdo i pohladil.

Profesionální kariéra Raymonda Polulidora trvala sedmnáct let. Skončila v roce 1976. Mezi tím se Raymond stačil umístit osmkrát (!) mezi prvními třemi na Tour de France. Nikdy ji nevyhrál. Právě i pro to byl tak oblíbený a celá Francie vždy začátkem července, kdy Tour startuje, čekala, že prolomí "prokletí" druhých a třetích míst. Nepodařilo se mu to. Vždy se mu postavili do cesty cyklisté, jako třeba zmíněný Merckx, Lucien Van Impe, Anquetil, Gimondi, Aimar ... Nebyl horším cyklistou, jen mu to vítězství nebylo souzeno. Stejně tak na mistrovství světa se umístil třikrát třetí a jednou druhý.

Raymond Poulidor rozhodně patří mezi absolutní velikány světové silniční cyklistiky. A i vy se můžete v Bédoin chytit za řídítka historie. Je to dovoleno. Kola v Bédoin nejsou jen vzácné sběratelské kousky. To jsou kola, která opravdu žila.

Poulidorovi bylo letos v dubnu 82 let.

Raymond Poulidor v době slávy. Jak jinak než na svém růžovém Mercierovi.

Zatraceně silná trojka. V bílém Louis Ocaňa, žlutý (jak jinak) Eddy Merckx a v GAN dresu Poulidor. Byla to hezká doba, když se jezdilo bez přileb.

Trápení do kopce v podání Poulidora a jeho věčného soupeře Merckxe.

A když jste dříve prohlíželi Poulidora na jeho kole v časopisech, tak najednou se vám jeho stroj zjeví na dosah.

Přehazovačka Campagnolo Grand Sport. Tu měl kdysi mnohý z nás. Na cyklistice je pěkné, že si můžete na své kolo pořídit stejnou techniku, jako mají profesionální hvězdy.

V muzeu samozřejmě nechybí ani Poulidorův dres a čepička. Samozřejmě s podpisem.

(kany)