Opravdová legenda - San Andreas

Píše se rok 1991 a Robert Reisinger na veletrhu Interbike představuje kolo snů, celoodpružený Mountain Cycle San Andreas. Bike, který již v okamžiku své premiéry vzbuzuje senzaci a předbíhá svou dobu možná o celá desetiletí. Unikátní monokokový rám je pouze jedním z mnoha konstrukčních prvků inspirovaných závodním motokrosem a San Andreas je mimochodem jediným jízdním kolem, které našlo svůj stálý post v expozici Muzea moderního umění v San Francisku. Pokud bychom měli určit nekorunovaného krále všech legendárních MTB strojů, byl by jím stoprocentně právě tento Mountain Cycle, z něhož se během let stal objekt zájmu sběratelů. Kalifornský full nemůže logicky chybět také v naší rubrice Legendy a vlastně se jedná o prapředka dnes tak populární kategorie trailbiků či endur. Šlo o první fungující celoodpruženou konstrukci, nabízející fantastickou torzní tuhost při zachování nízké hmotnosti. S typickým mohutným a současně kompaktním centrálním nosníkem, zahrnujícím hlavu i středové pouzdro. Monokok s podélně svařenými výlisky se opakoval také u bytelné zadní kyvné vidlice, z níž pramenil nečekaně krátký rozvor zajišťující klíčovou ovladatelnost.

Zde prezentovaný stroj pochází z přelomu milénia, my se ale pomyslně přenesme do u nás revolučního roku 1989. Právě v něm se totiž začíná psát životopis modelu, po němž ve své době toužili tisíce bikerů. Vlastně se jedná o vysněné kolo z plakátů visících v klukovských pokojích – něco ve stylu Lamborghini Countach či Ferrari F40. Před třiceti lety se v hlavě motokrosového závodníka Roberta Reisingera začala postupně rýsovat vize unikátního celooodpruženého biku, který ve své první generaci nabízel necelých šest centimetrů zdvihu na obou osách a využíval unikátní upside-down vidlici vlastní koncepce či kotoučové brzdy Pro-Stop, což byla opět Robertova vlastní značka i konstrukce, mimochodem využívající technologii plovoucího uložení kotouče – po vzoru motocyklových konstrukcí. Čtyřleté profesionální angažmá v roli motokrosového závodníka u týmu Kawasaki nyní získávalo další zhodnocení, stejně jako původní studium techniky na univerzitě a nadšení pro průmyslový design. Výsledkem se stal technicky i designově nezaměnitelný bike, jenž se během jediné sezóny stal inspirací i pro mnohé jiné, daleko větší značky.

Sériová výroba se u společnosti Mountain Cycle / Pro-Stop rozjela od roku 1992, a to s jen zanedbatelnými úpravami oproti výchozímu konceptu. Během celé své kariéry zažil San Andreas pouze minimum zásahů, souvisejících s postupným navyšováním zdvihu, odklonem od prapůvodní koncepce vidlice a s mírným upravením podoby nosníku sedlovky. Právě tento detail byl zásadním poznávacím znakem kola, neboť umožňoval nejen mírnou variabilitu pozice sedlovky, ale především se jeho výměnou měnila velikost rámu. Jinými slovy, základní rámový monokok byl vždy pouze jeden, výchozí, s napevno daným rozvorem totožným pro všechny velikosti rámu a výška pro konkrétního jezdce se přímo u výrobce řešila volbou sedlového dílce. Sice z toho vyplýval celkem úsměvný fakt, že dvoumetrový dlouhán sedlal bike s týmž rozvorem a totožně vysokou hlavou jako jeho o dvacet čísel menší kolega, ale proč ne. Raná devadesátá léta přála novým koncepcím a souvisela s nimi celá řada konstrukčních řešení, z nichž se některá ujala a jiná se ukázala jako slepá ulička vývoje. Zvlášť to platilo ve světě tehdy ještě velmi mladého MTB.

Trailbike před více jak čtvrt stoletím

San Andreas byl od počátku koncipován jako univerzální bike použitelný jak pro hodně tvrdý terén, tak pro běžné ježdění, včetně výjezdů a klasického XC, byť samozřejmě ne v závodním podání. Někteří jezdci jej ovšem sedlali i na ryze sjezdových tratích a nutno připomenout, že nějakých padesát až šedesát milimetrů zdvihu v dané době, tedy kolem roku 1992, patřilo k naprostému vrcholu. Vždyť ještě o pár let později disponovaly populární déháčkové vidlice Marzocchi DH3 osmdesáti milimetry…

První generaci San Andrease s těmi pozdějšími spojuje téměř identický rám i zadní kyvka, kdy přední část tvoří dvojice podélně svařených plechových výlisků z hliníkové slitiny a zadní stavba je z téhož materiálu. Designově byl full záměrně podobný motokrosovému motocyklu, vždyť i celá tehdejší biková komunita se právě v té motokrosové ráda inspirovala a byla to doba samolepek Troy Lee Designs a přidávání štítků na přilby. První San Andreas však byl oproti jeho dalším variacím v některých ohledech jednodušší – kyvka byla zavěšena pouze na dvojici seřizovacích kluzných pouzder, zatímco model na fotkách již disponuje uložením na průmyslových ložiscích, a první zadní tlumič spoléhal na z dnešního pohledu prehistorickou sestavu elastomerů, opakujících se uvnitř vidlice.

Hlavová trubka, určená pro ložiska průměru 1 ¼“, byla po spojení s mohutným monokokem rámu prakticky nezničitelnou sestavou. Stejně tak zadní stavba svou konstrukcí a umístěním čepu výrazně předběhla dobu svého vzniku. Vždyť mnozí vyhlášení výrobci se ještě o několik let později dopouštěli právě v otázce umístění hlavního čepu poměrně fatálních chyb, ať už vzpomeneme třeba na GT RTS, Klein Mantra a mnohé další. San Andreas již ve své první generaci nabídl čep přibližně v místě, kde jej potřebujeme nejen pro ideální průběh pružení, ale také co nejmenší vzájemné ovlivnění odpružení a šlapání. Později použil podobné umístění čepu také konkurenční Pro-Flex, případně Diamond Back Dual Response.

Typický nosník sedlovky byl k rámu jištěn šroubovanými spoji a právě zde je patrná postupná evoluce modelu. První generace sázela na svařenec z trubek, doplněný o drsně působící bočně přivařené výztuhy, zatímco další evoluce (jako ta na fotografiích) již sázela na kompaktněji vyhlížející dílec s výrazně profilovanými lisovanými plechovými bočnicemi. Co naopak zůstalo zachováno skoro beze změny, to bylo spojení nosníku sedlovky s rámem, s možností předního uchycení ve dvou různých pozicích. Tím bylo možné doladit sklon sedlovky, potažmo délku rámu v závislosti na požadavcích jezdce. U pozdějších modelů navíc přibyla regulace uchycení tlumiče, čímž se dal za prvé rám přizpůsobit konkrétní jednotce a za druhé tak šlo i výrazněji zasáhnout do geometrie. Zajímavě působil komínek, jakési torzo sedlové trubky, na němž byl uchycen přesmykač. Toto řešení se nejspíš stalo inspirací pro další značky, třeba o trochu mladší Cannondale Super-V.

Jak šel čas…

San Andreas je dnes ceněnou sběratelskou záležitostí a podíváme-li se třeba na ebay, zjistíme, že za zachovalý kus s dobově autentickým osazením zaplatíme značnou sumu. Na druhou stranu, patříme-li mezi sběratele bikové techniky z první poloviny devadesátých let, pak by právě daný Mountain Cycle neměl v naší kolekci chybět – je jakýmsi prapředkem veškeré současné MTB techniky a ovlivnil budoucí podobu odpružení, brzd a vlastně i honby konstruktérů po co nejuniverzálnějším stroji pro zábavnou jízdu. V domácích končinách se však jedná o značný unikát, který v půlce devadesátých let sedlal třeba Tonda Hrubant z pražského Cyklosportu 69. San Andreas byl odjakživa strojem pro absolutní bikové entuziasty, kteří jsou ochotni dát za kolo celé své jmění.

Nejznámější podoba první generace odpovídá přibližně kolu z reklamy z roku 1992, kterou vidíte u článku. Nemůže chybět výše zmíněná upside-down vidlice Suspenders System II a unikátní brzdy Pro-Stop, sice s hydraulickými třmeny, ovšem s lankovým ovládáním a k tomu s obrovskými kotouči. Zadní tlumič využíval trojici elastomerů s odlišnou charakteristikou, doplněných o olejové tlumení. Vše podtrhovaly komponenty Syncros na postu představce a sedlovky či první generace tehdy úplně nové sady Shimano XTR. Stejně tak jsme ale mohli „sériového“ San Andrease vidět třeba i s vidlicí Rock Shox Mag 21 a díly Deore XT. Námi prezentovaná varianta z roku 2000 je jízdně v mnoha ohledech téměř současným strojem, aspoň co se týče kultivovanosti použitých jednotek odpružení, kdy vpředu najdeme Marzocchi Bomber Z.1 MCR s technologií snižující zdvih pro výjezdy, a vzadu pak koncepčně o něco modernější vzduchový tlumič Fox Float R. Naprosto dobově autentické jsou veškeré další komponenty, počínaje nádhernými kotoučovkami Hope či zapletenými koly od téže legendární značky a konče představcem Syncros, řídítky Titec nebo kovanými klikami Race Face Prodigy DH. Všechny zmíněné díly dávají jasně najevo, že původní majitel na svém Andreasu ani trochu nešetřil.

Kolo na fotografiích je ve fantastickém stavu bez jediné odřeniny a je v tento okamžik na prodej. Pokud by vás zaujalo, můžete pro spojení s jeho majitelem kontaktovat redakci na cykloservis.h@seznam.cz. Jinak ale zpět ke značce i jejímu zakladateli Robertu Reisingerovi. Ten obě své společnosti, Mountain Cycle i Pro-Stop, založil v roce 1989, přičemž právě za San Andreas získal řadu ocenění ať již v době jeho premiéry, nebo s více jak desetiletým odstupem pak za přínos v oblasti vývoje cyklo-průmyslu, a to od prestižního časopisu Mountain Bike. Kolo jako takové se stalo prvním strojem využívajícím monokokový rám a jak se dalo očekávat, velmi záhy se na trhu objevily i jeho napodobeniny, často téměř dokonalé, například se značkou Hangaar a pár dalšími. Reisinger každopádně nezahálel a pod logem Mountain Cyclu postupně uvedl několik dalších modelů, v roce 1994 například superlehký závodní softail Moho s patentovaným zadním tlumičem. Neméně zajímavý byl jeho pozdější čistě sjezdový počin ShockWave DH s 200mm zdvihem, případně v roce 2001 představený freeride Tremor FR-1. Všechny modely si zachovaly svůj typický znak, monokokové provedení přední části rámu.

Vyslovíme-li však jméno Mountain Cycle, okamžitě nás napadne dodatek San Andreas. Tento model tvořil nejen dějiny značky, ale vlastně i dějiny historie MTB techniky. Mountain Cycle není značka jediného modelu, přesto se díky jedinému modelu stala legendou a San Andreas byl společně se svým konstruktérem dokonce uveden do „Mountain Bike Hall of Fame“. Později značku odkoupila společnost Kinesis, to už je ovšem jiný příběh, trochu vzdálený od původního San Andrease. Každopádně při pohledu na kolo se ani nechce věřit, že jeho konstrukci je třicet let.

Jan Kadečka