Nejen do šera ve 3F

Když jsme v testu brýlí 3F Jumbo s HD skly skombinovanými s fotochromatickou vrstvou (Cykloservis 13/2024) psali, že jsme zvědaví na stejný model brýlí s čistou fotochromatikou, měli jsme určitá očekávání. Ta se dokonale naplnila, protože brýle 3F Jumbo s označením 1939 nám přistály do testu a poslední dva měsíce nám dělají společnost. Testovaná verze s bílým rámečkem má pak ještě černého sourozence s označením 1942 a shodnou cenou 1799 korun.

Rozměrově jsou to opět velké brýle, kde skla mají šířku 150 a výšku 70 milimetrů. Tohle tedy zakryje i širší obličej a dominantní je hlavně výška. Pouze horní rámeček z Grilamidu TR 90 není nijak vysoký, spíše má snížený profil, ale nánosník sedí na vlastním nosném dílci, takže na nose jsou brýle i přes jeho stavitelnost umístěné trochu výš. Spodní hrana skel tak nesedí zbytečně vysoko, to ne, je hodně přetažená dolů a současně daleko od tváří, aby se zde skla nepotila. Rovněž ale aby pod ně nezafukovalo, nicméně nahoře jsou brýle prostě trochu výš. V kombinaci s hlubší přilbou tak může dojít ke kontaktu s jejím spodním okrajem. V případě mojí MET Terranova byl kontakt častější, ale hrany nožiček se schovaly pod hranu přilby, takže to nakonec bylo docela kompatibilní. Usazení na obličeji je ale perfektní, tam brýle nijak neomezují a nepřekáží, měkčené konce nožiček vyrobených double injection technologií sedí a neobtěžují, takže žádné námitky. Horní obruba ve výhledu nijak nepřekáží a držák nánosníku je pak patrný pouze pokud se na toto místo zrakem vyloženě zaměříme. Doporučuji tedy vyzkoušet rovnou s přilbou, aby byla zajištěna vzájemná kompatibilita, jinak všechno sedí.

Skla v čirém provedení s UV400 ochranou mají díky fotochromatice sluneční filtr 0-3, takže by měla přecházet z čiré až do lehce šedého zabarvení. Propustnost světla tak je v rozmezí 81 % -17 %, což je oproti HD verzím v maximálním zatmavení na trojce téměř stejné, ale maximální propustnost je o dost vyšší. A tady je právě ten zásadní rozdíl, kdy fotochromatiky ukázaly i v terénu a hustém lese za podvečerního šera vynikající univerzalitu a schopnosti v podstatě stejné jako mají čiré brýle. Pro jasné slunečné počasí jsou sice lepší volbou zabarvené HD zorníky s fotochromatikou, přece jen jsou oči pocitově víc v klidu, ale není to o tolik a čistá fotochromatika je mnohem univerzálnější jakmile střídáte les a otevřené plochy. Tady je jen přímý pohled do slunce trochu ostřejší, ale i tak mají skla slušnou tendenci zrak šetřit. Jakmile ale dochází k přechodům světlo/stín nebo jsme se pohybovali delší dobu v lese, fotochromatické Jumbo 1939 jasně vítězí. Vykreslení detailů není proti HD sklům tak jasně ohraničené, ale pokud to neporovnáváte přímo a nesoustředíte se vyloženě na detaily, není to tak markantní rozdíl. Jedny brýle na všechno, dovolil bych si tvrdit, protože ani na „ilegály“ v hustém podvečerním lese nebylo nutné brýle sundat, prostě v nich vidíte skoro jako v čirých. Kdybych tak měl nějak laborovat, jakou variantu modelu Jumbo zvolit, tak na silnici asi jednoznačně HD skla s fotochromatickou úpravou a na bike pak čistou fotochromatiku, protože ta bude celoročním univerzálem do každého terénu. Jen pomalé výjezdy v chladnějším období občas přinesly částečné zamlžení horní partie skel, ale to je u velkoplošných zorníků klasika, navíc tady v nijak rozsáhlé míře. Jumbo s filtrem 0-3 tedy výborná univerzální volba, kdy přechod z nuly do trojky díky jeho přirozené plynulosti tak nějak nezaznamenáte a vlastně nikdy nenastal dojem, že by brýle byly moc tmavé či moc světlé.

(už)