Naše kopce (3) Dlouhé stráně, aneb kopec na infarkt

Dlouhé stráně – Horní nádrž 1350 m n. m.

Mnozí o něm už slyšeli, někteří možná i zkusili, stoupání kterému se i jesenický kamzík s radostí vyhne. Horní nádrž na Dlouhých stráních je rozhodně výzvou pro všechny bikery a silničáře. Vždyť tuto lahůdku si mohli vychutnat už dvakrát také účastníci Závodu Míru.

A vždy byli určitě spokojeni. Také dnes můžete jejich jména spatřit napsaná na asfaltovém povrchu, vedoucím k nejvyšší vodní přečerpávací nádrži v zemi.

Stoupání na ní můžete odstartovat z Loučné nad Desnou /400 m n. m./, obce vzdálené 18 km od Šumperka. Tam se dostanete po komunikaci, vedoucí směrem na Jeseník. Z ní za Obecním úřadem, u obchodu odbočíte doprava. Zde doporučuji se pořádně posilnit, protože po zdolání vrcholu i vaše uplé plavky budou na vás připomínat bermudy.

Zajímavá je také mapa, která zde visí. Prsty mnoha návštěvníků obdivně do ní vryly trasu přímo na Horní nádrž – Dlouhé stráně.

Hned v prvním kilometru budete cítit, že nejedete zcela po rovině a v tom druhém si budete jisti, že to co bude následovat by udělalo radost i Lanci Armstrongovi.

12,5 km čistého stoupání potěší snad každého. Odměnou vám bude u konce cesty výhled z Mravenečníku 1343 m n.m. a také průjezd přímo pod rotujícími lopatkami větrných elektráren. Při pohledu na cedulky typu: Pozor na odpadávající námrazu, dostanete do nohou určitě novou energii a tak poslední metry k vytčenému cíli budou utíkat pěkně zostra.

Z Mravenečníku přijde krátký sjezdík, který nás navnadí k další cestě do kopce plné serpentin a výhledů do hlubokého údolí Desné. Závratěmi trpící osoby budou tvrdohlavě trvat na tom, abychom se drželi těsně u pravého okraje vozovky a na tu nebezpečnější půlku nevstupovali. Vždyť ta svodidla jsou tak nízká a vratká!

Horní nádrž ve výšce 1350 m n.m. je druhým nejvyšším místem Jeseníků. Koupání v ní rozhodně nedoporučuje ani ochranka areálu. Přestože by to byla při vyčerpávání docela rychlá zkratka, jak se dostat do Dolní nádrže v Koutech nad Desnou.

Nezastihne-li vás zde jasné počasí a neuvidíte Krkonoše, nebo slovenská, či polská pohoří, vůbec si nezoufejte a projeďte se v mracích. Jak by řekli hlasatelky v televizi, jedná se o hluboký zážitek.

Chcete-li dojmy spojené ze stoupání ještě více utvrdit, zkuste místo asfaltu terén. Začátek cesty je stejný, jen po 5 km strávených na asfaltu odbočíte na bílou barvu cyklostezky, která vás přivede až pod zmiňované lopatky větrných elektráren. Dál budete pokračovat opět po asfaltu.

Kdo tuto cestu jednou vyzkouší, určitě se k ní vrátí a bude ji chtít jet ještě rychleji a rychleji…přestože uprostřed cesty k vrcholu odhazoval montpáky jako zbytečnou zátěž.

Základní údaje:

Délka kopce: 12,5 km

Pravděpodobné převody: kopcoví maniaci 39/21, 39/23, 38/17, 38/15

Ostatní: To nejlehčí co najdete. Pojedete pomaleji, ale víc si to vychutnáte.

Doba výjezdu: Dobře trénovaní: po asfaltu: do 50 minut

: kombinace s terénem 70 minut není špatný čas

Vhodné pro kola: Silniční i horská, pozor na drobné kamínky u okrajů vozovky a sem tam vyskytující se díry ve vozovce. Nebezpečí defektu je jako na každé jiné vozovce v České republice. Výhodou je prakticky žádný automobilový provoz, až na sem tam zatoulané lesáky a funící autobus s turisty k vrcholu, který potkáte ale až v závěrečných kilometrech. Přístupových cest k vrcholu je totiž víc, ale všechny se potkávají až necelé dva kilometry před vrcholem.

Hospoda: K těm nejbližším musíte sjet. Loučná nad Desnou a Kouty nad Desnou rozhodně občerstvovacími místy nešetří. V Loučné můžete například v umělém rybníku při popíjení pivka také jednou rukou držet prut a vytahovat ryby, které vám zde potom připraví. A když nic nechytnete, místní personál je ochotný s potápěčskou výstrojí nenápadně připlout k vašemu háčku a rybku na něj přichytit.