Vícerychlostní zadní náboj nebo jeho předchůdce, vybavený pouze vnitřní brzdou, se odjakživa lidově označoval torpédem. Vypálené mazivo brzdy bylo doslova legendární u průkopníků bikingu při jejich prvosjezdech z hory Mount Tamalpais a pojem Repack, značící právě rozborku náboje a výměnu maziva, se stal nakonec oficiálním názvem těchto sjezdových závodů.
V dnešní kotoučové době jsme si ovšem zvykli na vícerychlostní torpéda určená pro kombinaci buď s ráfkovou, nebo diskovou brzdou a nabídka na trhu je opravdu pestrá, Shimanem počínaje, přes luxusní Rohloff či variátorový systém NuVinci a historicky snad nejstarším výrobcem Sturmey Archer konče. Právě Sturmey Archer se svojí tradicí datující se prvním patentem třírychlostního náboje v roce 1902 je v tomto směru téměř legendou a jeho třírychlostní náboj CS-RK3 jsme otestovali. Záměrně jsme zvolili náboj nabízející nikoliv jen trojici rychlostí uvnitř, ale kombinaci tří převodů uvnitř a vnějšího volnoběžného ořechu určeného osmi až deseti pastorkům, navíc vybavený unašečem disku kotouče brzdy.
Náboj s masivním tělem je určen šestatřiceti drátům a hmotností 1174 gramů včetně všech dílů pro montáž přesahuje tak trochu váhu ušetřeného přesmykače a dvojice převodníků, ale o to v principu nejde. Hlavní je převodový poměr, který v celkovém rozsahu dává 177 %, přičemž střední převod znamená 100 %, nejlehčí 75 % a nejtěžší 133 %, zjednodušeně řečeno to znamená stejné zpřevodování jako u běžného bikového trojpřevodníku. Ořech je přitom určen pro nasazení kazety s roztečí 11-34 zubů a v praxi, vzhledem k určitému křížení řetězu, určitě doporučujeme tuto kombinaci, aby nebylo nutné pro lehčí převod chodit tak často až na největší pastorek.
Náboj jsme zapletli do standardního ráfku, a jeho montáž do rámu pak nebyla o nic složitější než u klasiky s pevnou osou na matice. Disk na šest šroubů nese nepříliš elegantní unašeč, ale hlavní je v tomto případě praktičnost, a navíc se náboj dodává i bez unašeče pro kombinaci s ráfkovou brzdou. I přes hodně profilované patky staršího rámu RB do nich silné podložky a matice přesně zapadly, ovšem v případě defektu na trase to bude s plochou patnáctkou klíčem trochu zdlouhavější než u rychloupínací klasiky. Svůj díl na tom nese z pravé strany osy ven vyvedený ovládací řetízek řazení, který je jednak spojen s ovládacím lankem, a také je jeho vývod krytý plastovou nasouvací krytkou. I přes uchycení jen nasunutím vydržela krytka vývodu řetízku v terénu bez nějakého nechtěného uvolnění, a jediným omezením by tak mohlo být její poškození při pádu, ale to nejspíš odnese částečně i přehazovačka, která dopadne na povrch jako první.
Právě montáž řadicího lanka, které funguje s jakýmkoliv standardním řazením pro trojpřevodník, si vyžádá umístění opěrné objímky na řetězovou vzpěru. Objímku lze volit dle průměru, ovšem díky minimálnímu odporu řadicího mechanismu lze použít i improvizované provedení. Bohužel, kombinace bovdenu přehazovačky vedeného napřímo v kuse a jeho původní spodní opěrky využít pro vnitřní mechanismus není moc ideální, protože opěrka má otvor situovaný na opačnou stranu, takže instalace vyžaduje částečnou improvizaci.
Nastavení chodu lanka a jeho spojení s řetízkem je pak geniálně jednoduché dík závitové tyčce a možnosti lanko vyšroubovat v případě rozborky při defektu. Samotné ovládání řazení nabídlo tak neskutečně lehký chod, že jsme mysleli, že se lanko uvolnilo. Naprosto minimální odpor na řazení umožní změnu mezi polohami naráz i jednotlivě během okamžiku, tedy na místě nebo při volnějším šlapání. Jakmile jsme zkusili zařadit v silnějším záběru, byl znát odpor a převodovka si vyčkala na mrtvý bod klik, kdy nastalo částečné uvolnění tahu řetězu. Pak došlo k okamžitému přehození a plynulé změně převodu. Pozor ale, řadí se zde opačně než u klasiky, tedy odřazením nastoupí těžší převod. V kombinaci s převodníkem 32 zubů byl převodový poměr pocitově totožný s klasikou, to platí jak pro nejlehčí, tak pro střední a nejtěžší převod. Systém fungoval naprosto spolehlivě jak během letní teploty, tak při nulových hodnotách s příchodem zimy. Žádné tuhnutí či zpomalený hod se nekonaly, jediný servisní zásah si vyžádala počáteční vůle v uložení osy, ale to vyřešilo dotažení kónusů. Časem byla patrná jediná odlišnost od standardního ořechu, a to v podobě nepatrně delšího volnoběžného chodu klik na nejtěžší převod, než nastoupil plný záběr, ale to bylo jen v řádu pár procent, takže to nelze brát jako velké minus.
Funkčnost tohoto náboje, který stojí necelých 2400 korun, je zcela bez debat, ovšem otázkou je, zda nebude lepší sáhnout po provedení se všemi převody uvnitř, které bude naprosto kryté proti rozmarům počasí a nebude vyžadovat přehazovačku. V tomto případě je to ale zajímavá volba pro ty, kdo chtějí mít vpředu jen jediný převodník, vybavený třeba kompletním krytem, nebo prostě jen hledají jinou alternativu principu řazení. Vzhledem k ceně to není zase tak vysoká investice, navíc kromě montáže objímky nevyžaduje žádné další změny na postu zadního řazení a vpředu se pak bude jen demontovat.
(už)
Plusy: minimální odpor, funkčnost, cena
Minusy: demontáž při defektu
Vyvážení kol u auta bereme všichni jako naprostou samozřejmost - pocit vibrujícího volantu v rychlosti okolo sto deseti až sto dvaceti…
Stevens v mnoha směrech nezapře perfekcionismus, charakteristický právě pro německé značky. A přestože je pro tohoto výrobce typický…