Michal Zrnečko:"Stále mě to baví"

Stále mě to baví!

Michal Zrnečko nejen o značce Apache

Je celkem běžné, že se bývalí úspěšní závodníci po uzavření své cyklistické kariéry vrhnou do světa obchodu, ať už v roli zakladatele své vlastní značky kol či třeba konstruktéra. Někteří by rádi využili svého jména, jiní chtějí zužitkovat nasbírané kontakty, zkušenosti a především vědomosti o konstrukcích kol. A takový je i případ Michala Zrnečka. Tento bývalý velice úspěšný závodník, mimo jiné člen naší dráhové reprezentace a několikanásobný Mistr republiky, stál u zrodu domácí značky Apache. Své zkušenosti v současnosti promítá do podoby kol této značky a vedle samotné role konstruktéra si Michal Zrnečko najde stále dostatek času také na kolo, a to na trénink i na závodění. Na předních příčkách se umisťuje nejen v domácích amatérských závodech, ale třeba i v alpských silničních maratonech.

S Michalem jsem se setkal poprvé již před mnoha lety na písecké silniční časovce Jihočeské amatérské ligy. Tam mi tehdy „nějaký Zrnečko“ nadělil celkem dost sekund. Když si dnes jeho jméno zadám do vyhledávače na internetu, může mi být hned jasné, proč se tak stalo. Soupis jeho vítězství či alespoň vynikajících umístění, a to nejen v domácích amatérských závodech, se zdá být nekonečný. Dnes, v pětačtyřiceti letech, bez problémů poráží o polovinu mladší soupeře, často i rozdílem několika tříd. Zkrátka, když se o někom říká, že má závodění v krvi, tak přesně to jako by platilo u tohoto jezdce.

Další mé setkání s Michalem Zrnečkem vedle samotných závodů již bylo vždycky v nějaké spojitosti se značkou Apache, ať již na veletrhu či třeba na prezentaci nových kol pro obchodníky. Značka, na jejímž založení se tento muž kdysi podílel, patří v současnosti mezi důležité hráče na domácím cyklistickém trhu. Stejně jako Michal Zrnečko patří i nadále mezi ty nejrychlejší jezdce domácí amatérské cyklistiky, nehledě na jeho zařazení do veteránské kategorie. V případě tohoto člověka platí, že se vše musí dělat na maximum, jinak to nemá cenu dělat. Když se ale práce spojí s koníčkem, jde to všechno určitě snáz. Naše následující povídání se samozřejmě bude točit kolem kol, jak také jinak...

Michale, jste jednou z nejdůležitějších postav domácí značky Apache a byl jste jedním z jejích zakladatelů. Jak to vlastně bylo s nápadem založit vlastní značku kol?

Snápadem na vlastní značku přišel Míra Míka. Ještě předtím jsme se ale spojili s Pavlem Bártou a Vladimírem Pitašem z úpické společnosti BP Lumen a založili jsme společně firmu BP DAJ v Hostivicích u Prahy. Značku Apache jsme založili krátce nato, v roce 2001. Hlavním důvodem jejího vzniku byla realizace vlastních nápadů a nemalou úlohu hrála také znalost českého trhu a cyklistické branže všeobecně.

Na svém kontě máte řadu sportovních úspěchů. Byl jste v československé dráhové reprezentaci, účastnil jste se Mistrovství světa, jste několikanásobným Mistrem republiky a i v současnosti máte skvělé výsledky na mnoha domácích i zahraničních závodech. Jak se ve vašem případě dá spojit práce s tréninkem?

To není problém, když člověka něco baví, tak si najde čas v létě i v zimě, ráno i večer. Navíc je to možnost, jak si krásně pročistit hlavu. Takový pravidelný relax doporučuji každému, kdo si chce psychicky odpočinout a udržet si fyzickou kondici. Základem ale je, aby to člověka bavilo. Bez toho to nejde. Já například jezdím celý rok do práce na kole. Ráno to mám asi třicet kilometrů, odpoledne si pak obvykle dám o něco delší trasu. Za celý rok jedu do práce autem tak zhruba desetkrát až patnáctkrát, a to jenom z důvodu hodně špatného počasí.

Jste proslulý svými velkými objemy tréninkových kilometrů. Kolik kilometrů ročně najedete?

Přiznám se, že to nepočítám. Bude to tak kolem dvaceti tisíc kilometrů, spíš asi víc. Nejezdím proto, abych pak mohl všude říkat, kolik jsem najel kilometrů. Vlastně je mi to jedno. Důležitý je pro mě pouze fakt, že mě to baví, nějaká čísla jsou tím úplně posledním. Samozřejmě se tomu „blbýmu kolu“ musí celkem často přizpůsobovat moje rodina, ale naštěstí si už za ty roky všichni zvykli. (smích)

Může ještě po těch letech člověka závodění bavit?

Určitě může. Já jezdím na závody vlastně jenompro radost. Nicméně to v poslední době omezuju. V létě je i přes víkendy doma vždycky nějaká práce a asi není dost dobře možné, aby člověk celý život trávil veškerý volný čas šlapáním do pedálů. Takže takových patnáct až dvacet závodů od dubna do října v mém případě rozhodně stačí.

Jaká je oblíbená cyklistická lokalita Michala Zrnečka?

Samozřejmě jižní Čechy, ježdění kolem Lipna a rakouských hranic. Jsou tam celkem kvalitní silnice a relativně menší provoz. Mám vlastně úplně dokonalé podmínky pro ježdění na kole, asi si nelze představit lepší. Prakticky hned z domu můžu jet v kopcích, v lese, ať už na silnici nebo na biku. No a dále pak především Alpy. Rakousko máme v dobrém dosahu a v létě je tam prostě nádherně. Všechny penziony jsou prázdné, je to taková cyklistická idylka. Jen musí mít člověk štěstí na počasí.

„Nejsme jen národ znalců piva a svíčkové. Čeští cyklisté jsou skutečně dobrými znalci kol.“

Na jaké závody se poslední dobou soustředíte především?

Jezdím pokud možno závody v rozumném dosahu od svého bydliště, tedy maximálně sto, dvě stě kilometrů vzdálené. Určitě nechci kvůli šedesát nebo osmdesát kilometrů dlouhým závodům trávit úplně celý den mimo domov. To by mi bylo líto času. Takže momentálně je číslo jedna Jihočeská amatérská liga, tedy známý „JAL“. A hlavně mám oblíbený jeden silniční maraton v Rakousku, který je jedním z nejtěžších v Evropě vůbec. Má délku přes 220 kilometrů a převýšení celkem 4 600 metrů. V první půli se jede přes pět velkých kopců, pořád nahoru a vzápětí zase dolů, bez jediného kilometru roviny. Je to nádherný závod, i když fakt hodně náročný. Dojel jsem tam dvakrát na třetím místě celkově, ale ještě ani jednou jsem tenhle závod nevyhrál, což bych letos konečně rád prolomil... (smích)

Závody mohou být i dobrou příležitostí otestovat připravované novinky značky Apache...

Samozřejmě, je to v mém případě vlastně takové spojení příjemného s užitečným. Zejména se dají skvěle otestovat rámy, jejich geometrie, použité materiály a tím pádem jejich jízdní vlastnosti. V případě komponentů většinou není co testovat, tam bývá kvalita zajištěná už od výrobce.

Vaše značka řadu let podporovala závodní sestavu Scania Vella Apache, z níž vzešel i titul Mistra světa Jardy Kulhavého. Využíváte zkušeností a postřehů některých závodníku při vývoji modelů také v současnosti?

Určitě. Máme mezi našimi předními jezdci, zejména pak bikery, celou řadu známých a snažíme se řídit jejich zkušenostmi. Vedle toho, samozřejmě, musíme sledovat trendy či nabídku firem, které dodávají komponenty pro výrobu kol. Ze závodníků již řadu let podporujeme například Michala Starka, který se již připravuje na paralympiádu v Londýně v roce 2012. Michal jezdí naše karbonové silniční rámy a my využíváme jeho poznatků ze závodů po celém světě.

Jakými pevnostními testy prochází připravované modely Apache, než přejdou do sériové výroby?

Rámy jsou prvně testovány přímo u výrobce. Je to důležité, protože u řady modelů máme unikátní profily, které ostatní nemohou používat. Náš výrobce jízdních kol však dělá ještě další testy v rakouské továrně značky KTM v Mattighofenu. Na testovacích stolicích provádíme tři základní druhy testů,

Basic test, Impact test a Rolling test. Basic test je klasický zátěžový test, při němž je rám zatížen předepsanou silou. Při tomto testu nedochází k záměrné destrukci a po zatížení se přeměřují konkrétní parametry. U Impact testu dojde k vyvolané destrukci rámu. Podle míry zatížení lze vyhodnotit, kolikrát rám přesahuje požadované hodnoty běžného zatížení. Rolling test simuluje nepřetržitou jízdu na kole například po dobu deseti dnů, v závislosti na konkrétním rámu. Jedná se o dvojici rotujících válců, na jejichž povrchu jsou uchyceny umělé překážky simulující terénní nerovnosti. Kolo je celkově výrazně zatíženo na pozici sedla, pedálů i řídítek. Po tomto testu se porovnávají odchylky od původních naměřených hodnot. Dále se provádí takzvané „wheel testy“, „break testy“, a zátěžové testy konkrétních partií rámu. Často se zdá až neuvěřitelné, jaké zatížení takový rám vůbec snese.

Dvojice systémů vašich nových celoodpružených modelů sklidila úspěch, Apache Scalp A1+ si odnesl skvělé hodnocení i v testu Cykloservisu. Připravujete do budoucna rozšíření kolekce třeba o modely s větším zdvihem?

Letos používáme zdvihy sto milimetrů, držíme se tedy zatím hodnot a koncepcí vhodných pro nejrozšířenější maratonské a cross-country využití. Trend all-mountain strojů a trail biků ale rozhodně nechceme ignorovat, je dost možné, že se do budoucna budeme pohybovat v oblasti zdvihů mezi sto dvaceti a sto čtyřiceti milimetry. V žádném případě ale nechceme něco uspěchat jen proto, abychom přišli co nejdříve s vyšším zdvihem. Jen pro zajímavost, vývoj karbonových rámů Scalp A1 a A1+ trval více než tři roky. Jedno ale můžu říct zcela jistě, určitě ani v budoucnu nepůjdeme do freeridu či sjezdových speciálů.

Opomíjí vaše značka 29“ biky záměrně, nebo se vyznavači velkých kol mohou těšit do budoucna na rozšíření možnosti výběru také o značku Apache?

To je správná otázka. Vyznavačů devětadvacítek stále přibývá, velká kola mají pro řadu jezdců v terénu rozhodně své opodstatnění. Takže ano, chystáme devětadvacetipalcový model, a to již na příští rok. Bude v cenové hladině mezi pětadvaceti a třiceti tisíci, takže dostupný pro většinu sportovních jezdců.

Zaměřme se na silniční produkci. Ta byla až doposud pouze o karbonu, pro sezónu 2010 ji však rozšířily dva cenově dostupnější modely na duralových rámech. Znamená tento krok vaše přesvědčení o určité renesanci silniční cyklistiky?

Poslední dva až tři roky evidujeme, a samozřejmě nejen my, stále se stupňující zájem o silniční kola. Navíc předpokládáme, že tento trend bude pokračovat i nadále. Určitě ale nebudou ani v budoucnu prodeje silničních kol nijak extrémní, samozřejmě budou v prodeji dominovat horská a crossová kola, a to výrazně.

Modely Eagle a El Condor, tedy dvě již zmiňované silniční novinky, sází na tvarově atypický rám s výrazně prohnutými trubkami předního trojúhelníku. Jedná se o prvek, který v budoucnu uvidíme i na dalších modelech kolekce?

Pravdou je, že oba modely Eagle a El Condor se odlišují

od ostatních kol naší produkce. Na brněnské výstavě Sportlife

byl o tato kola poměrně velký zájem, ale neznamená to, že bychom na nich použité tvary rámů chtěli v budoucnu aplikovat i v jiných kategoriích naší modelové nabídky.

Jakou budoucnost vidíte v masovějším rozšíření elektrokol?

Jednoznačně velkou. Právě v případě elektrokol očekáváme velký rozmach prodeje. Tato kola dostanou k cyklistice i méně fyzicky zdatné lidi, které by kolo jako dopravní prostředek třeba jinak vůbec neoslovilo. I pro tyto lidi bude cyklistika více zábavou než námahou. Může to znít u závodníka zvláštně, ale osobně mě hodně baví testovat právě elektrokola. A to jsem si dříve myslel, že bych na „to“ nemohl sednout, že elektrokola nejsou ničím pro mě. Ale změnil jsem názor, stejně jako jistě svůj přístup k elektrokolům přehodnotí velká spousta dalších lidí.

Celá kolekce Apache udělala v případě designu pro letošní rok obrovský skok. Na první pohled to vypadá, že jste změnili designéry...

Díky, nová kolekce se opravdu povedla. Ale designéry jsme v žádném případě neměnili. Již osm let spolupracujeme se studiem jan@herynek.com a jsme velmi spokojeni. Říká se, že svůj zajetý styl designér velmi složitě a nerad mění. Poslední kolekce Apache dokazuje, že to nemusí být pravda.

Vámi používané designy asi nejsou výrobně jednoduché a laciné. Můžete popsat proces lakování takto složité grafiky?

Velký posun v grafice umožnila změna lakovny, nové technologie a použití nejkvalitnějších barev. Konečně můžeme realizovat drtivou většinu našich návrhů. Je to však pracné, zdlouhavé a bohužel finančně náročné. Technologie lakování může mít dohromady třeba šest i více samostatných procesů. Když se zaměříme na náš běžný rám, tak po nastříkání základní vrstvy jde rám na její vypálení a teprve poté se nanáší hlavní barva, která se rovněž následně vypaluje. Dále již přicházejí ke slovu různé maskovací šablony, s jejichž pomocí se stříká druhý použitý odstín. Poté rám putuje opět do pece na vypálení. Následně se použijí opět šablony pro nanesení třetí barvy, dotvářející použitou grafiku. Po dalším vypálení se již nanesou samolepky, pak se rám pro změnu (smích...)vypálí v peci a následuje finální vrstva, tedy transparentní tvrdý lak. No a hádejte, kam rám putuje po jeho nastříkání. Zase na vypálení do pece, ale už naštěstí naposledy.

Jak byste všeobecně definoval běžného českého zákazníka?

Málokdo ví, že cyklistika, včetně té rekreační, je vůbec nejrozšířenějším sportem u nás, například fotbal či hokej tady aktivně provozuje daleko méně populace než jízdu na kole, ať už horském, krosovém či silničním. Obecně pasuji české zákazníky, a to se týká nejen cyklistiky, mezi nadprůměrně informované v oblasti techniky, konstrukce či použitých materiálů. Myslím tím například auta, elektroniku a podobně. Nejsme jen národ znalců piva a svíčkové. Čeští cyklisté jsou skutečně dobrými znalci kol.

Díky za rozhovor.

Jan Kadečka

Michal Zrnečko

Věk: 45 let

Stav: ženatý, dcery Michaela a Kateřina

Objem najetých kilometrů ročně: „Nepočítám to...“

(odhadem20 000 km a více)

Na čem jezdí:MTB Apache Totem (Deore XT), silniční Apache Gila Monster (Dura-Ace), zimák Apache Tanka Tate (Deore + XT)

Největší úspěchy: „Že mě to pořád baví...“