Pokud jste před dvěma lety nebyli ještě pravidelnými čtenáři Cykloservisu, jistě vám unikl zajímavý rozhovor s olympionikem Lukášem Bauerem, jedním z nejlepších světových běžců na lyžích a především medailistou ze současné olympiády ve Vancouveru. Zajímavé na rozhovoru především bylo, že Lukáš se ve svých sportovních začátcích rozhodoval, jestli bude závodit na kole nebo na lyžích. A co říkáte tomu, že startoval například na ME 1989 ve Špindlerově Mlýně mezi juniory na trati cross country? Rozhovor jsme s Lukášem dělali v roce 2008 po závodě Author Král Šumavy v Klatovech.
Nebývá pravidlem, aby se na start domácího bikemaratonu postavil sportovec opravdu světového formátu, vlastně ten nejlepší ve svém sportu. Nemyslíme tím samozřejmě cyklistu, protože třeba i nejlepší silničáři nepohrdnou dlouhou a náročnou projížďkou krajinou.
Když se dnes řekne Lukáš Bauer, i ten, kdo se o sport moc nezajímá, okamžitě ví, že se jedná v současnosti o absolutní hvězdu běžeckého lyžování. O personu, která v uplynulé zimní sezoně sbírala jeden vavřín za druhým a stala se vítězem světového poháru. A samozřejmě si také vzpomene na jeho druhé místo na olympijských hrách v roce 2006 na trati 15 km klasicky.
Lukáš Bauer cyklistiku miluje a v současné době je tento sport pro něj prostředek ke skvělé fyzické kondici. V posledních letech se stává pravidelným účastníkem našeho největšího bokového maratonu Král Šumavy. Bývá i velmi úspěšný. V roce 2007 například na kratší 70kilometrové trase zvítězil. Nemohl chybět ani na letošním ročníku. Zvláště tehdy, když společně se svými reprezentačními druhy před tím absolvoval týdenní soustředění na horských kolech v oblasti Šumavy. Start v tomto závodě se pro něj tak stává jakousi samozřejmostí.
Bylo velmi příjemné, když jsme se mohli s Lukášem domluvit na exkluzivním rozhovoru o cyklistice ihned po projetí cílem. Samozřejmě jsme si povídali především o cyklistice. To nebývá obvyklé, protože jeho program je doslova našlapaný v každé minutě. Okamžitě po projetí cílem se na něj vrhli reportéři a kameramani. Jestliže Cykloservisu věnoval delší čas a ochotně, ještě špinavý a zablácený, odpovídal na naše otázky, může být příjemné i pro vás, kteří jste mu v zimě fandili a drželi pěsti, abyste mu možná i vy, svým fanděním pomohli k neskutečnému úspěchu, kdy jako první Čech získal nejcennější pořadí ve světovém poháru.
Lukáši, první otázka samozřejmě musí směřovat k dnešnímu závodu. Dojel jste šestý na kratší trati. Prý byly zase problémy s otočením značení.
No jo, zase nějaký chytrák otočil značky. Trochu jsme si zajeli. Ale je to celkem jedno. Tady to je snad už zvykem, podobné hrátky nějakého člověka.
Málokdo ví, že jste v roce 1989 startoval na Mistrovství Evropy ve Špindlerově Mlýně v juniorech v kategorii cross-country.
No ano, startoval jsem a byl jsem asi na 72. místě. Nebyl zas takový problém se nominovat, protože to bylo v Čechách. Myslím, že pro nominaci bylo kritériem absolvovat minimálně tři závody Českého poháru a umisťovat se do takového třicátého místa. Tak jsem se nominoval. Akorát pro mne bylo malou zradou, že v pohárových závodech jsme jezdili závod asi 28 kilometrů a ve Špindlu nás nahnali, v těch kopcích, na čtyřicet kilometrů. Proti cyklistům jsem tolik na kolech netrénoval, a tak myslím, že to bylo dobrý. To bylo také v době, kdy jsem se dokonce rozhodoval, jestli budu dál lyžovat, nebo budu závodit na horských kolech.
Čím jste začínal – cyklistikou, nebo lyžováním?
No určitě byly první lyže. Začal jsem lyžovat někdy v osmi letech. Takové druhá až třetí třída základy. Potom k nám přišla horská kola a to mě strašně bavilo a v juniorských letech jsem objel ročně, během letní přípravy, takové dva až tři pohárové závody. Nebylo to tak špatné, protože v pohárových závodech jsem jezdil tak kolem desátého, jedenáctého místa s minimálním cyklistickým tréninkem. Potom se mi ale začalo dařit na lyžích, a ty tedy vyhrály. Teď to je takové výrazné zpestření letní přípravy. Ročně najezdím na horském asi 2500 kilometrů, což je samozřejmě nic. Na silničce ročně tak do 1500 kilometrů. Jak málo jezdím, nemám na kole moc techniku jízdy, a tak to všechno urvu silou a jakmile je něco techničtějšího, hodně ztrácím.
Kde se víc natrápíte. Na kole, nebo na lyžích? Jaký je pro vás rozdíl „dávat“ si na kole a na lyžích?
Já se určitě víc natrápím na kole, protože na něm nemám ekonomiku pohybu. Vydržím jet asi hodinu až hodinu a půl. Do té doby jsem schopný, když není moc technická trať, se s lepšími cyklisty na trati poměřovat ale potom mi dojde. To už se na kole mlátím. Chybí mi na kole ty odsezené hodiny, které jsou pro kvalitní výsledek potřeba. Energie jde všude možně a ne dopředu. Není to ale tím, že třeba já jsem zvyklý při závodě na lyžích jet dvě hodiny při padesátce. V tréninku jezdíme samozřejmě déle, ale je to v té ekonomice jízdy. To je normální
Kdo se vám stará o kolo. Připravujete si ho sám?
Většinou sám. Samozřejmě dnes, když jsou na kole třeba kotoučové brzdy a složitá vidlice, nedovolím si to sám rozebrat. Ale běžné práce, jako je seřízení přesmykače, přehazovačky a podobně, zvládnu sám. Tady na Králi je nám každoročně k dispozici servis Authora, na kterém jezdím. Miloš Křestan, mechanik Authora, mi kolo připraví. Zvláště teď, když jsme s lyžařským nároďákem na Šumavě na týdenním soustředění na horských kolech. To kolo tady opravdu dostalo zabrat a Král je vlastně na konci našeho soustředění.
Cítím z vašeho povídání, že o kolo se zajímáte běžně. Ne že na něj jenom sednete a občas na něm potrénujete.
Pro mne je kolo zábava s tím, že to je současně dobrý tréninkový prostředek, který využíváme od května do půlky července. Asi jezdím na lyžaře trochu víc, než je zvykem. Potom jde kolo do ústranní a v srpnu se na kolo dostanu minimálně.
Pohybujete se mezi světovými lyžaři. Přijde s nimi někdy řeč na kolo?
Samozřejmě. Většina na kole v přípravném období jezdí. Někdo jezdí méně, někdo více. Někdo preferuje silniční kolo, někdo horské. Třeba Američan Carl Svanson byl současně profík na bikách. Občas zajel na lyžích skvělý výsledek, i když ne standardně. Potom ale zjistil, že to nejde celé léto závodit na kole a v zimě na lyžích.
Jezdíte ale i jiné bikové závody.
Každoročně objedu tak dva závody Českého poháru. Letos, bohužel, mi to termínově nevychází a asi nepojedu ani jeden. V loňském roce jsem byl třeba v Losinách v kategorii „hobíků“ těsně druhý. Také jedu nějaký ten maraton. Třeba Manitou Železné hory, Drásala, Krkonošský maraton.
V cyklistice se na trati občas nechodí pro hrubé slovo. Občas dojde mezi závodníky k nepříjemnému kontaktu. Cyklistika je těžká a lze to pochopit. Jak to je v lyžování?
Samozřejmě i v lyžování ke kontaktu dojde. Je to ale můj sport, a tak si tam víc věřím. Jsem na to zvyklý. Tady, si dávám pozor. Když je sjezd, nechám si trochu odlep, abych viděl na trať přede mnou, co tam je. Chci jet samozřejmě na kole co nejlépe ale svým způsobem mě živí zima, a tak si dávám pozor. Občas ale k nějakému pádu není daleko. Musím si přibrzdit a dohnat to do kopce. Na lyžích také padají tvrdá slova. Někdo jinému nechtěně šlápne na lyži a tvrdší slovo padne. Zvláště tehdy, když vidím, že po mě někdo šlape častěji. To se samozřejmě rázně ozvu.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám, abyste nám všem i v té příští zimě dělal takovou radost jako v té minulé.
(Kany)
Narozen: 1977 v Ostrově nad Ohří, ženatý
Záliby: horská kola, kanoistika, příroda
Lyže: Fischer
Kolo: Author
Nejlepší výsledky: v roce 2002 poprvé umístění na závodech světového poháru v první desítce, 2003 první vítězství na závodě světového poháru, 2006 2. místo ZOH v Turíně na 15 km klasicky, 2007 5. místo na 50 km, 2008 vítěz Tour de Ski a vítěz světového poháru, bronz na OH Vencouver
Je celkem běžné, že se bývalí úspěšní závodníci po uzavření své cyklistické kariéry vrhnou do světa obchodu, ať už v roli zakladatele své…
Mazání jednotlivých částí kola mázásadní vliv na jeho funkci a celkovou životnost, zdaleka se přitom nejedná pouze o údržbu řetězu a…