Kladivo Durolux - test

Enduro či spíše freeride vidlice schopná snést nejtěžší nasazení, navržená třeba i pro závody typu Megavalanche a přitom cenově hodně příznivá? SR Suntour Durolux s patronou R2C2, 36mm průměrem vnitřních noh, zdvihem 170 mm a parametry pro kola průměru 29 i 27,5+ palce. Tuhle sbíječku na nerovnosti a kamení jsme prověřili a je to nástroj schopný snášet až brutální zacházení.

Durolux už je řadu let osvědčené jméno v kolekci SR Suntour, ale pro letošek dostal nové parametry, tedy boostové verze, patnáctimilimetrové osy, zachoval tlumicí patronu s PCS systémem a stala se z něj vidlice, jenž má parametry dvojnásobně dražších konkurentů. Konkrétní model nahradil vidlici Rock Shox Pike na enduru YT Capra, jemuž po dvou letech začalo silně praskat ve spoji korunky a vnitřních noh nebo sloupku a zvukový projev nevěstil nic dobrého. Zásadní odlišnost proti původní RS se 160mm zdvihem je v délce od spodního ložiska na korunce po střed osy, kdy Pike měl 56 cm a Durolux hned o 4 cm navíc. To znamená změnu geometrie, položení hlavového úhlu a také zvednutí těžiště, není zkrátka vidlice jako vidlice. V přímém srovnání s čistou „sedmadvacítkou“ Durolux pouze pro 27,5“ kola je tato vzdálenost takřka stejná, liší se jen o 4 mm, ovšem sedmadvacítka nabídne o centimetr vyšší zdvih. Například Manitou Mattoc se 160 mm zdvihu na sedmadvacítky má vzdálenost 53 cm, takže rozdíly jsou značné.

Durolux je k dostání v několika verzích, nicméně testovaná „nadčasová“ kombinace 29/27,5+ dovolí přechod mezi průměry kol, zaručí světlost i pro pláště 27,5x2,8 palce a namísto boostového náboje jsme použili adaptéry na osu a pod kotouč. Pozor ovšem při kombinaci s nábojem pro Predictive Steering plochy, Durolux má na vnitřní straně patek vybrání jen pro klasické provedení náboje, nikoliv pro rozšířenou styčnou plochu.

Co se týče konstrukce, tapered sloupek a dutou korunku s 36mm kluzáky ze slitiny 7075 doplňují vnější magneziové nohy s možností montáže integrovaného blatníčku a domazávání gufer. Na zadní straně jsou totiž maznice, kam lze stříknout malé množství oleje (doporučuje se 1 ml) pro domazávání. Maximální počet domazání je pětkrát, aby nebylo oleje uvnitř moc a nenatahoval se třeba po pístnici do tlumicí patrony. Každopádně ideální záležitost, kterou měly třeba staré vidlice Manitou nebo historické Kangaroo, kde to byla spíše nutnost. Spodní konec vnějších noh má zezadu závity, ale to je spíše záležitost nákladních či speciálních elektrokol a montáže blatníků.

Vnitřek vidlice ukrývá jednak vzduchovou komoru s ocelovou negativní pružinou a možností doladění charakteristiky zmenšením vzduchové komory až třemi vlastními tokeny. Zajímavější je ale tlumicí patrona, která nabídne regulaci obou rychlostí komprese na korunce i odskoku na spodním konci. Systém PCS (Piston Compensation System) řeší jednoduchým způsobem to, co má u konkurence na starosti gumový měch. Aby mohlo tlumení řádně pracovat, je třeba oddělit olej od vzduchu, aby nemohl vytvářet bublinky, pěnit, následně se propadnout a negativně tak ovlivnit průběh tlumení. Olej při jízdě mění svoji teplotu a objem, takže proto musí být možná jeho regulace, což řeší gumový měch třeba u Fox či Rock Shox vidlic. Tady je olej v patroně, ovšem od vzduchu jej odděluje plovoucí pístek, stlačovaný proti oleji pružinkou. Stejný princip jako u tlumičů, kde je ale pístek pod vysokým tlakem vzduchu, kvůli jinému poměru. U vidlice na to stačí pružinka a zde to funguje dokonale, navíc je to jednoduše servisovatelné, což se o měchu tvrdit nedá. Jak jsem zmínil, vidlice putovala na endurové kolo, kde nahradila sice lehčí Pike, ale navážili jsme s nezaříznutým sloupkem a včetně pevné 15mm osy hmotnost 2330 gramů, což není na závodní enduro zrovna málo, ale není to zase tak moc. Prvotní nastavení na metrákového jezdce znamenalo tlak přes 90 psi a při kompresi nastavené na minimum se vidlice odtrhla do zdvihu už při 11kg zatížení, kdežto při kompresi na maximum bylo potřeba 23 kg. Zmíněný tlak byl ale pro těžkého jezdce a hodně tvrdé nasazení, osmdesátikilový jezdec pak upustil na tlak 60 psi, opět s luxusně jemným počátkem jinak progresivního zdvihu. Mimochodem, zdvih je možné snížit přidáním plastových vložek pod negativní pružinku.

Co příjemně překvapilo, kromě sametového chodu z kraje zdvihu a plynulého nárůstu progresivity, byla celková tuhost vidlice. I přes použití redukcí náboje se vidlice nekroutí pod brzdou v zatáčce, mimochodem dovolí 203mm kotouč a řízení je perfektně tuhé. Vyzobávání jemných nerovností je příkladné, ovšem jakmile dojde na nedoskočený dvoják nebo drop, ukáže se zdvih v plné parádě, aniž by bylo lehké dostat vidlici na dno. Chod je prostě ukázkový a srovnali bychom jej spíše s modelem Lyrik než Pike, navíc možnosti regulace dovolují vidlici naladit přesně podle gusta. Můžete odskokem naladit totální kladivo na ten nejhorší terén, aniž by vás kopalo do dlaní, a přitom se bude rychle vracet při přejezdech kořenů. U komprese pak sice jezdec nedosáhne plného uzamčení na přesuny mezi erzetami, ale i v tomhle směru lze jemný chod částečně umrtvit a lehce omezit pohupování. Jestli ale neumíte nastavit ani základní odskok, kupte si radši nějakou jednodušší vidlici bez „štelovátek“, ať to zbytečně nezabijete.

V každém případě je hodně zajímavé cenové srovnání, kdy se tenhle model, konstrukčně i projevem příbuzný s Lyrikem nebo Fox 36, pohybuje výrazně níže, a to kolem sedmnácti tisíc korun. Ve výsledku si pak nelze odpustit otázku kam s ním? Na enduro je zde přece jen trochu vyšší hmotnost a menší bratříček Auron se shodnou patronou zastane stejnou práci. Nejtvrdší enduro tratě by ale tahle vidlice směle zvládla a navíc s rezervou, ovšem doma bude jasně v bikeparku a na extrémech, kde už je to na dvoukorunku, ale jezdec chce mít lepší točivost, a přece jen nižší hmotnost. Navíc je tu 15mm osa, což nelimituje řadu majitelů stávajících vidlic s podobným zdvihem, takže na ty největší mortality, přesně tam boostový Durolux patří.

(už)