Když nechcete dřinu - ebike Apache

Apache Tanka Tate 29“ Bosch

Domácí značka Apache a s ní spojený projekt KolaNaElektriku.cz osloví nejen městské jezdce, u nichž elektrokolo supluje funkci standardního dopravního prostředku, ale současně i bikery, kteří z jakýchkoli důvodů potřebují doplňkový pohon. Právě pro ty je připraven elektro model Tanka Tate 29“, který jsme vyzkoušeli v praxi. A nebojíme se říct, že tento devětadvacítkový elektro-bike je zatím nejlepším terénním elektrokolem, jaké naše redakce až doposud testovala.

Základem modelu se stala standardní verze Tanka Tate 29“, u níž byla zachována původní geometrie a byl doplněn elektropohon značky Bosch, s motorem nainstalovaným do šlapacího středu. Samozřejmě bylo nutné této úpravě přizpůsobit konstrukci duralového rámu, nicméně díky umístění pohonné jednotky přímo do těžiště kola se podařilo eliminovat většinu nectností, které s instalací elektropohonu často souvisí. Stejně tak baterie na spodní trubce je v tomto ohledu výhodou.

Pokud se zaměříme na technické parametry, tak motor Bosch 36 V/250 W, pohánějící středovou osu, napájí 8Ah Li-Ion akumulátor, který lze s pomocí přiloženého klíčku vyjmout z rámu, což je ostatně nezbytné i pro jeho nabíjení. Nejen o aktuálním stavu baterie a dojezdu, ale také o všech dalších hodnotách, informuje ovládací panel na řídítkách nahrazující také standardní cyklocomputer. Kromě okamžité rychlosti a celkových nebo denních kilometrů nechybí třeba údaj o průměrné rychlosti, praktické je rovněž podsvícení displeje. Umístění samotného přístroje, který lze snadno vyjmout a chránit jej tak před nenechavci, bezprostředně u levé brzdové páky je zcela záměrné. Pomocí dvou velkých tlačítek se totiž volí intenzita asistence elektromotoru v základních jízdních režimech, které se mezi sebou přepínají malým tlačítkem na horní hraně přístroje. Tyto režimy jsou celkem čtyři: „Eco, Tour, Sport a Speed.“ Každý z nich nabízí tři intenzity a k tomu mód „0“, s úplným odpojením elektropohonu. Při nastavení konkrétního režimu a jeho intenzity se ve třetím řádku displeje vedle dalších funkcí objeví také přibližný dojezd, závislý na dosavadním jízdním stylu.

Elektropohon v praxi

Je třeba zdůraznit, že jsme kolo do testu převzali zcela nové, tedy bez správně naformátované baterie. Přesto po téměř týdenní zkušenosti můžeme konstatovat, že hodnoty udávané výrobcem nejsou přehnané. Stokilometrového dojezdu jsme sice nedosáhli, ale 71 kilometrův poměrně náročném terénu považujeme za hodně dobrý výsledek, který by se po nějaké době, tedy po zajetí kola a správném naformátování baterie, určitě ještě zlepšil.

Po úplném vybití akumulátoru a jeho opětovném plném nabití, které trvalo na režim „Slow“ přibližně šest a půl hodiny, přišel první ostrý test. Červená turistická značka z Prahy na Karlštejn poskytla ideální prostředí na prověření životnosti, zdejší střídající se terén a nemalé převýšení se totiž spolu s hmotností testovacího jezdce devadesát kilo postaraly o dostačující zátěž. V nejvzdálenějším místě trasy, na Karlštejně, ubyly po čtyřiceti terénních kilometrech pouhé dvě čárky z pěti, informující o ještě více jak poloviční kapacitě baterie. Přitom průměrná rychlost 20,9 km/h byla podle našeho názoru velice dobrá, s běžným horským kolem dosáhne takové hodnoty i nadprůměrně trénovaný jedinec jen stěží. Převážné využití druhého nejnižšího režimu „Tour“ s přepínáním mezi intenzitou 1 a 2 měla navíc celkem daleko do vyloženě ekonomické jízdy. Pokud bychom se vydali zpět do Prahy podél Berounky, tedy vesměs po rovině, dojezd by byl se značnou rezervou baterie a v takovém případě by se určitě dalo celkově najet přes osmdesát kilometrů. Jenže náš směr byl jiný, a sice překonat brdský hřeben, po trati závodu Trans Brdy. Největší převýšení dalo kapacitě baterie řádně zabrat, několikakilometrový, poměrně prudký výjezd ukrajoval z původního přibližného dojezdu dva kilometry za každých pět set metrů. Na hřebenovce se tedy nabití baterie značně zredukovalo a finální návrat zpět do Prahy již proběhl na nejekonomičtější mód. Již výše zmíněných 71 kilometrů však bylo hodně příjemným překvapením, zvlášť s přihlédnutím ke zcela nové baterii. Tu jsme ovšem při jízdě po rovině dost šetřili, protože jsme se často pohybovali rychlostí nad 25 km/h, kdy již dojde k odpojení motorové asistence.

Po celou dobu této nejdelší vyjížďky byl tedy používán druhý nejekonomičtější mód „Tour“, který je i při nejnižší intenzitě „1“ dostatečně účinný nejen pro jízdu po rovině, ale i do běžných kopců. Dvojka pak přišla ke slovu v prudších stoupáních, přičemž mezi jedničkou a dvojkou je poměrně velký rozdíl. Trojka nebyla potřeba, navíc nám výkonově nepřišla o mnoho silnější než intenzita „2“. V případě módu „Eco“ se sice dá docílit nejdelšího dojezdu, pokud ale chce jezdec využít citelného přínosu elektropohonu, bude pravděpodobně nejčastěji využívat o stupeň vyšší „Tour“. S ubývající kapacitou baterie ovšem nakonec vezme za vděk i nejslabším „Eco“ modem v intenzitě „1“, přestože se zprvu zdá, že nejnižší, v praxi opravdu dobře použitelný, je mód „Tour“.

Následoval další test, při němž jsme baterii (po jejím úplném vybití) opět zcela nabili a při jízdě využili nejsilnější mód „Speed“. Ten je při akceleraci natolik razantní, že z křižovatky vyrazí elektrokolo snad rychleji než sportovní motocykl, běžní cyklisté pak nemají absolutně šanci držet krok. Jediné, s čím je třeba v silnějších režimech počítat, je podstatně větší námaha pro řetěz při změně převodu - naučené ubrání síly při záběru do pedálů v tomto případě nepomůže, motor má skutečně síly na rozdávání. Oba nejsilnější režimy však mají nemalou výhodu v tom, že jezdci znatelně pomáhají i při jízdě okolo 25 km/h, při níž již módy „Eco a Tour“ vypínají asistenci. Pokud ovšem na computeru nastavíme „Sport“ nebo „Speed“, budeme asistenci motoru ještě lehce cítit i při rychlosti 26-27 km/h. Každopádně na nejsilnější režim jsme po hlavním městě a v jeho okolí najezdili skoro čtyřicet kilometrů, i tento výsledek byl tedy hodně dobrý.

Stejně tak nás zajímalo, jak rychle lze dobít akumulátor po plném vybití, tak, abychom najeli zhruba dalších dvacet třicet kilometrů, což může být v mnoha případech délka cesty ze zaměstnání. Půlhodinové nabíjení v rychlejším „Fast“ režimu znamenalo dva dílky z pěti, na které se nám v případě lehce zvlněného terénu a s převážným využitím módů „Eco a Tour“ podařilo najet pětatřicet kilometrů.

Důležité je počítat s tím, že udávaný dojezd je pouze přibližný. Přestože tedy při plně nabité baterii ukáže displej před vyjetím dojezd třeba šedesát nebo osmdesát kilometrů, v závislosti na nastaveném režimu a jeho intenzitě, pokud vyrazíme do prudkého kopce, a to s maximální pomocnou silou elektromotoru, může se stát, že po pár minutách displej ukáže dojezd pouhých třicet kilometrů. Po zdolání výjezdu a následné jízdě po rovině či z kopce se však bude údaj o dojezdu opět pozvolna načítat na méně zkreslenou hodnotu.

Bosch v terénu

Pochvalu rozhodně zaslouží velice rychlá „reakce“ elektropohonu, tedy jeho téměř okamžité připojení po záběru do pedálů. Stejně tak plynulost dávkování síly motoru je příjemná a znamená naprosto přirozenou jízdu. Odpojení motorové asistence malou chvilku trvá, deaktivace elektropohonu se v tomto případě provádí tak, že jezdec zkrátka přestane šlapat. Brzdové páky nejsou u systému Bosch s řídicí jednotkou propojeny.

Nejvíce nás ovšem překvapila celková ovladatelnost kola, která se až tak moc nelišila od standardní devětadvacítky. Svou roli samozřejmě hraje nemalá hmotnost, která byla v největší jednadvacítce 20,8 kilogramu, ovšem umístění motoru i baterie do těžiště kola je u sportovního elektro-biku skutečně zásadní. I v náročnějším terénu nebylo prakticky nic, co bychom na elektro verzi modelu Tanka Tate 29“ neprojeli, naopak vevýjezdech se kolo chovalo naprosto suverénně a dokázalo si poradit takřka s jakoukoli překážkou. Velká kola nabídla ideální adhezi, aniž by byla potřeba příliš laborovat s těžištěm. Elektro Apache projel i takové pasáže, jež by s běžným bikem byly, i v případě značného jezdeckého umění, těžko zdolatelné. Silný záběr motoru a značná průchodnost terénem 29“ kol byly zkrátka nekompromisní. S využitím některého silnějšího módu lze navíc počítat s tím, že středně prudké kopce budeme zdolávat rychlostí blížící se pětadvaceti kilometrům za hodinu, ty prudké pak klidně dvacítkou. Takže v praxi se dá s tímto kolem jezdit do kopců úplně stejně rychle jako po rovině. Výhodou je také to, že kolo jezdce většinou nutí k optimální rychlosti šlapání. Budeme-li zabírat vyloženě silově a šlapat pomalu, nebude pomoc motoru tak efektivní jako při kadenci kolem osmdesáti otáček za minutu, a to klidně i s menší silou záběru. Díky tomu bude tento elektro-bike skvěle fungovat také pro rekonvalescenci, například po prodělané operaci. Použité převody jsou navíc i s pouhým jediným převodníkem naprosto dostačující.

Vraťme se ale zpět do náročného terénu, Apache zvládal s naprostým přehledem nejen výjezdy, ale kupodivu i sjezdy. V nich jsme sice trochu postrádali širší řídítka, která by zvýšila celkový komfort jízdy všeobecně, ale ovladatelnost byla bezproblémová. Jako zcela dostačující se ukázaly i hydraulické kotoučovky Tektro a naprosto funkční, i když trochu ekonomičtější vidlice Suntour, doplněná perfektně ovladatelným lockoutem na řídítkách. Hlavní obavy, které od počátku souvisely s celkovou průjezdností terénem, a to kvůli poměrně nízko umístěnému motoru, se ukázaly jako naprosto zbytečné. S elektro verzí Tanka Tate 29 jsme absolvovali úseky, které jezdíme běžně na sportovních horských kolech. Sjížděli jsme prudké schody i různé skalky a až poté jsme si vždy uvědomili, že vlastně máme pod sebou motor, na který bychom měli dávat pozor. O terén si bike škrtl krytem motoru pouze jednou, a to na skutečně extrémním terénním zlomu, navíc bez jakýchkoli škod.

Jednou z hlavních výhod instalace motoru do těžiště kola je ale především to, že lze, i když s trochu větší silou, nadhodit přední nebo zadní kolo při nájezdu na překážku. Se silnějším zabráním za řídítka a do pedálů se dal zvládnout dokonce i menší bunny hop, což je ve spojitosti s elektrokolem pro mnohé asi těžko představitelné.

Ať už jsou ony příčiny využití pomocného motoru na sportovním biku zdravotní či třeba věkové, elektro verze devětadvacítkového modelu Tanka Tate dokáže zpřístupnit náročnější terén, který by byl třeba mnohým s využitím standardního horského kola zapovězený. Sice trochu doufáme, že se touto cestou nebude ubírat vývoj horské cyklistiky všeobecně, ale jako alternativa pro ty, kteří nemohou z jakéhokoli důvodu zvládat plnohodnotnou terénní jízdu, je elektro verze devětadvacítkového Apache skutečně zdařilá. Perfektní funkce kola plně ospravedlňuje cenu 49 990 korun, která je navíc mezi stroji podobné kvality pravděpodobně nejnižší. O celkové kvalitě vypovídá také fakt, že tento elektro-bike vzniká v továrnách rakouského KTM, což je průkopník terénní elektro-cyklistiky.

Technická specifikace

Rám: Alloy 6061 triple butted

Vidlice: Suntour XCR RL 29“, 100 mm

Motor:Bosch 36 V / 250 W

Baterie: 36 V / 8 Ah Li-Ion

Nabíječka: 240 V / 36 V / 2 A

Převody: 42 / 11 - 34

Brzdy: kotoučové Tektro 180 / 160 mm

Řazení: Shimano Alivio 9 sp.

Přehazovačka: Shimano SLX

Náboje: Shimano M445

Ráfky:Remerx RDX 7320 Disc

Pláště:Schwalbe Rapid Rob 29x2,25

Řídítka:Ritchey

Představec:Ritchey

Sedlovka: Ritchey

Sedlo:Velo VL-1205

Pedály:VP-197 (ohrádkové)

Hmotnost: 20,8 kg (vel. 21,5“)

Cena: 49 990 Kč