LOOK2021_4
gravel

katalog_elektrokola

logo_katalog_detska_kola

deluxepoutak

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

Author_pruh_leden_2021.jpg

Test, Yeti, zrozen pro zábavu

Že patří budoucnost devětadvacítkám a průměr 27,5 palce už je krok zpátky? Tak to jste asi nesedlali karbonový všeuměl, tedy přesněji luxusní a kultovní karbonový všeuměl Yeti SB 140. Tahle mašinka na sedmadvacítkách totiž není enduro tank na velkých kolech, tohle je esence zábavy, all mountain vytvářející úsměv na rtech nebo chcete-li kategorizovat trochu jinak, tak všehoschopný freeride na nižším zdvihu.

 

 

Menší může být lepší

Nehledejme v nadpisu dvojsmysly, ale spíš odpověď na to, kde a proč můžou být sedmadvacítky výhodnější než velké devětadvacítkové obruče. Tuhost výpletů, nižší těžiště, celková obratnost a kompaktnost nebo schopnost vydovádět se i v menší rychlosti na menším prostoru, tohle všechno je správně. Jistě, devětadvacítky umí lépe vyžehlit nerovnosti, přejedou kořeny neohroženěji a větší styčná plocha pláště s podkladem logicky i lépe drží. Každý si najde to svoje, ale pokud hledáte maximum zábavy, nehoníte vteřiny v erzetách a nehodláte se štvát po rovině i do kopce v maximálním tempu, protože váš smysl života nebo spíš bikování je v jeho zábavnějším pojetí, průměr 27,5 palce vám asi bude bližší. Tedy v případě kolekce biků americké kultovky Yeti určitě a testovaná SB 140 to tak má.

 

 

 

 

Tenhle stroj využívá všeho, co je pro značku typické, v našem případě šlo o verzi na rámu ze špičkového Turq karbonu, jenž nabídne o 225 gramů lehčí provedení než cenově příznivější C karbon. Nýtované logo na hlavové trubce je dokonalé a totéž si dovolíme tvrdit o rovném střihu horní i spodní trubky, jejíž předsazení před středovým pouzdrem sice i přes přítomnost chrániče vyvolává obavy o zranitelnost této partie, nicméně jinak by se do rámu košík na bidon asi nevešel. Velká „klec“ na dvojici vertikálních kluzáků s Kashima povrchem, na nichž se díky kluznému uložení pohybuje hlavní čep zadní stavby, si totiž vyžádá dost rámového prostoru, ten bylo nutné někde získat, tedy předsazením spodní trubky. Odpružení Switch Infinity kombinuje vertikálně pohyblivý hlavní čep zadní stavby s masivním vahadlem přepákování na tlumič, takže výsledkem je v podstatě virtuál, jejž se podařilo naladit k dokonalosti, respektive v tomto případě spíš k lineárnějšímu než progresivnímu charakteru. Všechny čepy jsou opravdu masivní a tuhost rámu i zadní stavby je opravdu příkladná. Vnitřní vedení hadice i bovdenů neruší jednoduché elegantní profilace a nápis s logem pouze na horní trubce je tak trochu výsměchem všem značkám plýtvajícím logy a nápisy, kde to jen jde. Yeti měl a stále má svoje kouzlo, ať už je v testovaném Ron provedení nebo typické tyrkysové, nenápadné smoke černé nebo dokonce oranžové inferno barvě.

 

 

Elková velikost, vzadu 140mm zdvih a vpředu rozmazlujících 160 mm, obojí v podání jednotek Fox nabízejících vzadu tři pozice komprese snadno přístupným kolečkem na boku a na vidlici jemně odstupňovaný SSVC ventil s laděním pomalé a rychlé komprese, doslova radikálně měnící charakteristiku odpružení. Konstruktéři vzadu nastavili křivku odpružení spíše lineárně, takže není tak citelný nárůst odporu ke konci zdvihu, nicméně při šlapání zadní stavba netrpěla nějakým výraznějším pohupováním ve zdvihu a nutností používat lockout. Naopak jsme o něj v sedle skoro nikdy ani nezavadili a jediné lehké houpání bylo znát při vyšší frekvenci šlapání ze sedla. Žehlení nerovností, chod odpružení i pod brzdou a doslova bezedný zdvih při dopadu, kdy se ukázalo, že 140 je jen číslovka, nikoliv výsledný dojem. Switch Infinity byl v tomhle případě opravdu luxusně fungující systém, schopný žehlit každou nerovnost, ale přitom jezdce netahat zbytečně za nohy, když potřebuje trochu svižněji šlapat. Když se k tomu přidal vysoce sofistikovaný projev vidlice, která není nějakou „houpačkou“, ale záležitostí reagující na rázy odspodu s precizností jí vlastní, měli jsme pod sebou podvozek, na němž byla radost jezdit.

 

 

Jenže ono to není jen o podvozku, svoji nezastupitelnou, nebo spíš zásadní roli zde hraje geometrie, která nabídla optimálně položenou hlavu, nízké těžiště a kompaktnost celku, která by u devětadvacítek rozhodně nebyla na tak vysoké úrovni jako zde. Sedmadvacítky na širokém obutí WTB s do boků ostře vytyčenými stranovými profily ustály snad všechno, kam jsme je vzali. Excentrické ráfky Race Face a k tomu libový cvrkot rohatky zadního náboje Race Face Vault, to byl koncert, jenž se nechal naplno rozehrát v každé klopence nebo driftu na hrabance. Tohle kolo doslova lákalo k pokládání do zatáček, protože nižší hlava, na 188cm jezdce optimální reach, a solidní točivost vytvořily celek, pro nějž je slovo flow zákonem. Přitom ale na rozdíl od devětadvacítek nevyžaduje tohle kolo extra rychlé tratě a dlouhé otevřené klopenky. I když tam je samozřejmě také jako doma, umí totiž zatočit i na málu prostoru, jen to prostě sklopíte přes předek a jste za zatáčkou. Žádné lámání devětadvacítky, ale poslušnost a hravost, a to si troufáme tvrdit, že testované elko opravdu může sedlat i 191cm jezdec, jenže je dle výrobcem tabulkovým maximem. Větší XL bychom na 190 cm doporučili snad jen tomu, kdo celý den hobluje klopenky v bikeparku a chce větší stabilitu do vysokých rychlostí.

 

 

SB stočtyřicítka je bikem pro zábavu, kamkoliv to s ním pošlete, můžete si být jisti, že vás podrží. Jistě, nemá nejpoloženější hlavový úhel ani úplně nejkratší zadní stavbu a na rovině cítíte na rukou tlak vzpřímenější sedlové trubky, jenže tohle všechno funguje v naprosté souhře, takže vás to ve finále naprosto pohltí a chcete víc. Víc zábavy, víc skoků, víc technických tratí a klidně i víc těch protivných výjezdů na vrchol kopce, kde začínají traily, protože ani do kopce se tohle kolo nebrání a chce od jezdce jen trochu razantnější držení řídítek pro vedení předního kola rovně.

Co bychom tomuto stroji vytkli? Nic, tedy pokud není sramovské odřazení na kazetě dolů jen o jeden pastorek důvodem k výtce, nebo pokud nehodláme šlapat i v rychlých táhlých sjezdech a 30 zubů převodníku nám pak nebude málo. Ale to jsou tak zanedbatelné detaily a spíše osobní piplání se v nicotnostech, takže „nic“, bude asi opravdovějším výsledkem honby za negativy.

 

 

Kam na něm?

Všude, kde vám to přijde dost zábavné a vyzývavé na to, abyste se to pokusili projet, seskočit nebo zdolat třeba i s nohou mimo pedál. Zábavy nabídne tenhle bike hodně, samozřejmě za cenu kolem dvou set tisíc by tomu ani nemělo být jinak, ale co kdyby se chybička našla. Jenže nenašla, protože ať máte rádi endurově závodní nízkou pozici řídítek a povalíte to nalehnutí dolů po rozbité stezce či klopenkami bikeparku, nebo si naopak dáte představec výš a užijete si celodenní brázdění nejtěžších terénů, vždycky budete spokojeni.

 

 

Technické specifikace:

Série C2

Rám: Carbon C, 140 mm

Vidlice: Fox F36, Performance

Tlumič: Fox DPX Performance, 160 mm

Kliky: Sram GX Eagle, 30 z., 170 mm

Brzdy: Sram G2 R, 200/180 mm

Řazení: Sram GX Eagle, 1x12

Přehazovačka: Sram GX Eagle

Kola: DT Swiss M1900

Pláště: Maxxis Minon DHF/Rekon, 2,6“

Kazeta: Sram GX Eagle, 10-52

Sedlo: WTB Silverado Custom

Sedlovka: Fox Transfer

Řídítka: Race Face Aeffect

Představec: Race Face Ride

Hmotnost: 14,2 kg (námi testovaná verze)

Cena: 159 000 Kč

 

 

datum: 09.11.21 - kategorie: Testy kol
id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign