Test, Riot, trailová záležitost

Když Ghost představil svůj full Riot, všude se psalo o české stopě, kterou na něm zanechal konstruktér Adam Stašek, o zajímavém systému odpružení a v průběhu let testování také o náročnosti servisu čepů. Nová generace Riotů je zcela odlišná a sází na univerzalitu v podobě téměř totožného základu pro tři varianty zdvihu pro enduro, all-mountain či trail. Riot je jednodušší, odolnější, plný zajímavých detailů, přitom stále cílí na maximálně vyladěný projev odpružení pro dokonalou práci v terénu. Pojďme se projet!

Mix trendů

Riot má tři modelové řady odstupňované zdvihy a geometrií, přičemž my jsme jezdili zdvihově nejnižší provedení Trail, navíc v cenově nejdostupnější verzi Essential, ovšem už předem musíme naznačit, že trail je zde spíš trail+, protože bike má lehký přesah směrem k enduru nebo minimálně all-mountain sourozencům. Hliníkovému rámu se obloukem vyhnuly příkrasy typu zprohýbaných trubek a přímo střižená horní trubka a jen dole prohnutá spodní působí lehce puristickým dojmem. Vnější vedení bovdenů vstupující pod masivní plastový kryt je na servis maximálně praktické, stejně jako závitové středové pouzdro. Přímá sedlová trubka nese dvě kovaná vahadla Traction Link, s jejichž pomocí se jednodílná zadní stavba pohybuje přesně tak, jak si konstruktéři přáli, tedy osou zadního náboje po přímce. Masivní průměr čepů a 22Nm dotahovací moment svědčí o slušné naddimenzovanosti, což bylo cítit i při záběru do pedálů, kdy by kolo mohlo torzní tuhost doslova vyučovat. Zadní stavba pak ctí charakteristický Disconnect úchyt brzdy s oporou přímo na ose náboje, dostala univerzální patku přehazovačky Sram UDH s možností pootočení při nárazu a plastová ochrana proti řetězu je nejen na řetězové, ale i sedlové vzpěře. Z detailů, co potěší, je to pak třeba hlavové složení s blokací proti protočení řídítek nebo dostatek místa pro bidon.

Co se týká geometrie, „ghosťácký“ Super Fit koncept se nevyhnul ani této řadě. A zatímco nejmenší esko je na sedmadvacítkách, velikosti M-XL už mají největší průměr kol, přičemž rám by měl být vstřícný i mullet přestavbě. Delší zadní stavba, reach i horní trubka ctí modernu, což podtrhuje i strmější úhel sedlové trubky, takže nečekejte pohodlné šlapání před sebe, ale spíš typické „trendy“ šlapání víc pod sebe, posed lehce aggressive enduro s nalehnutím trochu na řídítka a těžiště situované spíš do středu rámu než na zadní kolo. Zkrátka maximum pro náročný terén, nic pro nějaký přesah k maratonům, byť to občas trailová kola také zvládnou.

S ohledem na cenu potěší odpružení Fox nebo čtyřpístkové brzdy, tady výrobce rozhodně nic nepodcenil, stejně jako při výběru plášťů, kdy jsou přední Minion a zadní Aggressor ideální maxxisovskou kombinací pro tvrdší terén, s ještě rozumnou mírou valivého odporu. Zbývá už jen nastavit tlak ve vidlici a tlumiči (tlumič 190 PSI/98kg jezdec), kdy jsme chvilku laborovali s ideální hodnotou SAG, aby zadek zůstal citlivý, ale zbytečně se nenořil, takže výsledkem bylo optimálních 28 %. Sklon sedla pak doznal lehké úpravy během první jízdy, kdy putovalo sedlo v zámku s ofsetem ještě trochu vzad a špička mírně vzhůru, stejně jako představec na maximum nahoru, což se nakonec, s ohledem na posed, ukázalo jako téměř nepodstatné. Pro agresivnější jízdu bude nejnižší pozice představce přece jen lepší.

Dlouho stoupat, dlouho klesat

Nadpis vystihuje vše, co je pro kolo typické a v čem bude vynikat, protože geometrie se neukázala jako univerzální pro celodenní brouzdání lehkým a rovinatým terénem v ostrém tempu, ale je střižená spíš na dobývání vrcholků s následnou zaslouženou odměnou v podobě náročných sjezdů. Hmotnost kola a akcelerace nejsou jeho silnou stránkou, tady nějaký příklon k maratonům nehledejme, spíš je to agresivní trail bez ambicí na švihovou jízdu. Posed víc v těžišti je i přes ofset sedlovky znatelný a zpočátku je třeba si zvyknout na trochu větší podíl hmotnosti jezdce situovaný na řídítka. Stoupání tohle ale smazává a je jasně znát, že čím strmější výjezd, tím pro kolo lépe, skoro bychom mohli jet bez držení řídítek, jak lehké nám najednou náročné výjezdy připadají. Tohle kolo se prostě ve výjezdu na zadní nepostaví a tady má geometrie s delší zadní stavbou a 77° úhlem sedlové trubky jednoznačně plusové body. Lehké pohupování zadní stavby v rozmezí SAG nijak neobtěžuje, takže není nutné vůbec sahat po páčce lockoutu a volit mírně či plně zamčený režim. Zadní stavba dokonale kopíruje terén a neubírá na výkonu, ovšem to platí jen pro jízdu v sedle. Jakmile se do výjezdu postavíme ze sedla (což ale nebylo téměř nutné), zadní stavba se doslova rozhoupe v téměř třech čtvrtinách zdvihu. Ovlivnění tahem řetězu je zde hodně výrazné, takže ze sedla opravdu přijde ke slovu páčka lockoutu a bike ukázal, že na nějaké zrychlení vestoje nemá zrovna ideální vlohy. Jakmile ale zdoláváme výjezdy v sedle, vše je naprostý ideál a nebylo nutné ani nějak razantně držet řídítka pro udržení předního kola v přímém směru.

Jakmile se trail narovnal nebo se objevily dolíky a boule, byla jízda v sedle o nutnosti silněji se zapřít do řídítek, protože jezdec posazený víc v těžišti je pocitově najednou hodně vpředu. Tady už to chce víc práce s těžištěm a častější jízdu ze sedla, kdy strmější úhel sedlové trubky tolik nevadí. Postupně tomu ale přicházíme na chuť a větší procento podobných úseků zvládáme ze sedla, kdy je pak radost prohoupnout se každým dolíkem. Točivost není nějak omezená a je ryze trailová, lehce inklinující k enduru než k nějaké přehnané obratnosti a menší stabilitě, což je dáno také delší zadní stavbou a nutností to buď víc položit, nebo si nadjet či to strhnout agresivně přes brzdu. Na co je ale třeba brát ohled, je nižší pozice těžiště a častější kontakt klik s terénem, takže prostupnost není až tak samozřejmá, někdy to chce předvídat, než sešlápneme pedál do spodní pozice. Jakmile se ale cesta skloní směrem dolů, bike ukáže svoji dokonalou „flow“ tvář, je radost na něm proplouvat všechny nástrahy terénu. Zadní odpružení všechno citlivě vyzobává, a to dokonce i pod brzdou. Projev odpružení je oproti klasickým čtyřčepům trochu odlišný. A tenhle virtuál působí dojmem, že se zadní kolo v začátku zdvihu vzdaluje dozadu, což bylo znát třeba i při odskočení hrany a zanoření tlumiče. Tady je nutné trochu razantněji přitáhnout řídítka, aby šel předek do vzduchu, nebo to naopak poslat víc přes předek, klidně neohroženě, protože Riot ukázal, že to umí a ve sjezdu je mu bližší AM či enduro než XC. Obecně je to pak směrem dolů dokonalá zábava a testované elko bylo svojí délkou, obratností i celkovou stabilitou naprosto ideální pro jezdce s výškou 189 centimetrů, jenž byl jen o centimetr vyšší, než doporučuje výrobce. Pro jezdce na spodní výškové hranici bude bike už trochu delší a stabilnější, takže záleží na tom, co kdo preferuje.

Každopádně celodenní brázdění těch nejtěžších stezek, kde vám nebude 140 milimetrů zdvihu na obou osách málo (vzadu to tak rozhodně nepůsobí), zvládne geometrie k naprosté spokojenosti. Riot totiž po pár jízdách s jezdcem sžije a jakmile vám nová geometrie nepřipadne tak rozdílná oproti zažité klasice, dokážete z ní ve sjezdech vytěžit maximum překračující svoji kategorii danou hodnotami zdvihu.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

Rám: Riot Al, 140 mm, Boost

Vidlice: Fox 34 Float Rhythm, Boost

Tlumič: Fox Float DPS Performance

Kliky: Shimano MT510, 32z.

Brzdy: Shimano MT520, 180 mm

Řazení: Shimano Deore, 1x12

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Náboje: Fastace

Ráfky: Rodi Tryp

Pláště: Maxxis Minion DHF/ Aggressor

Kazeta: Shimano SLX, 10-51

Sedlo: WTB Volt

Sedlovka: Limotec Alpha 1, 170 mm

Řídítka: Ground Fiftyone

Představec: Ground Fiftyone

Hmotnost: 16,1 kg

Cena: 76 990 Kč