deluxe-cycling
katalog_elektrokola

gravel

logo_katalog_detska_kola

deluxepoutak

Nabídky maloobchodů

Navigace

RSS exporty sekce

Zprávy

Partneři

Související články

Článek

Author_pruh_leden_2021

Rychlík od Qayron

Přestože se domácí Qayron prezentuje spíše svými trailovými biky, v kategorii XC rozhodně nezahálí, a to dokonce i v segmentu „ostrých“ karbonových strojů, z nichž jsme provětrali druhý nejvýše postavený model. Už předem dodáváme, že tohle není kolo pro začátečníka s minimem zkušeností, ale vyžaduje ruku zkušeného jezdce, cílícího na výkon.

Ostré rysy

Tmavý lak a logo vyvedené ve zlatavém odstínu, tahle kombinace vůbec nevypadá špatně a zvlášť přihlédneme-li k ostře řezaným tvarům, patrným snad na všech partiích rámu. Soudkovitá hlavová „tapered“ trubka je asi jediným místem vyznávajícím obliny, protože horní trubka už z ní vychází s ostřejšími bočními hranami a směrem dozadu se výrazně snižujícím a „přiostřujícím“ se profilem. Ten elegantně obchází sedlovou trubku a poměrně zeširoka se mění v sedlové vzpěry, jak jinak než nižšího, směrem ven vyhnutého a samozřejmě ostrého průřezu. Minimalistické boostové patky s vnitřní pozicí třmenu brzdy přechází v elipsu řetězových vzpěr, které se ale směrem ke středovému pouzdru mění v hranatý blok materiálu s vybráním pro maximální světlost pláště i prostor pro větší převodník. Se šíří středového pouzdra koresponduje i profil spodní rámové trubky a tak trochu nezvykle vypadá čtvercový průřez spodní části sedlové trubky, který nad horním závitem pro košík přechází v kruh. Pestrostí tvarů a průřezů tedy rám rozhodně nešetří, ovšem design celkově necílí na nějakou přehnanou nápadnost, naopak vše vypadá elegantně, což podtrhuje i vnitřní vedení bovdenů či hadice zadní brzdy s hliníkovými vstupy za hlavou a vývody na řetězových vzpěrách. Rám samozřejmě zvládne dva košíky na bidon, ovšem další závity nehledejme, je to sportovní nářadí, takže žádné nosiče nebo blatníky ve šroubovaných adaptérech.

 

 

Komponentové osazení je zvolené s ohledem na příznivější cenu, ovšem přední vidlice Axon patří v hierarchii značky Suntour na vrchní příčky a výš už je pouze její karbonová varianta. Boostové provedení, patrona s dokonale ergonomickou páčkou blokace z řídítek a vlastní osa s dokonale jednoduchým zavíracím mechanismem, tady není co vytknout. Osazení jedenáctkovou sadou SLX už je sice v době dostupných dvanáctkových sad lehce mimo trend, ale hladkým chodem předčí některé z variant s jedním pastorkem navíc.  Navíc eseliksko je zde na pozici kazety, klik, řazení i brzd, zatímco přehazovačka je z dražší řady XT. Závodnímu naturelu kola pak dokonale pasují výplety s odolnými a přitom lehkými ráfky Remerx Hurry na boostových nábojích Formula s obutím Schwalbe a tomuto celku přisuzujeme jednu z hlavních zásluh na celkové ochotě bleskově akcelerovat a chuti jet doslova na maximum. Vlastní řídítka, představec nebo luxusnější sedlo a gripy Ergon pak dokreslují sportovně-závodní naturel kola, které jsme testovali v jeho největší velikosti XL, tedy jednadvacítce, která ale vůbec nepůsobila nějakým obřím a nesportovním dojmem, spíše naopak.

Ostrá jízda

Code -X1 není kolem pro lenochy a amatéry, to musíme přiznat hned na začátku a už jsme to nastínili v úvodu. Tedy může být pro lenochy, ale jen ty, kteří nechtějí do kopce tahat gramy navíc a potřebují bike, co bude mít hodně lehký jízdní projev. Ten je téhle karbonové devětadvacítce doslova vlastní a už první metry v sedle ukázaly, že ochota jet kupředu naplno a zrychlovat, aniž by na kole musely být nějaké hladké „letní“ pláště, bude její silnou stránkou. Akcelerace byla i přes spíše střední míru torzní tuhosti rámu naprosto špičková a chuť jet z kola doslova vyzařuje. Trochu omezující jsou v tomto ohledu převody, protože 32 zubový převodník s jedenácti zuby vzadu není zrovna kombinace, na které chcete jet „šrot“ po šotolině nebo v mírném sjezdu. Vpředu bychom určitě dva zuby přidali, protože šestačtyřicítka vzadu spolu s ochotou kola jet zvládne i ostřejší stoupání a nebyla v permanenci tak často, jak jsme původně předpokládali.

Vidlici s progresivitou narůstající až od poloviny zdvihu jsme na silnici či ve výjezdech ze sedla umravnili páčkou lockoutu, abychom si neubírali citlivost přitažením nízkorychlostní komprese kolečkem na korunce. Tahle to bylo v terénu dostatečně citlivé na kořeny, odolné větším rázům a na silnici pak případné extrémy zachránil lockout. Axon ale není z oněch příliš „houpavých“ vidlic, takže spokojený bude i opravdu výkonnostně orientovaný jezdec.

 

 

Toho si kolo doslova žádá, protože geometrie se 70° úhlem hlavy a poměrně položenou 71° sedlovou trubkou usazuje jezdce trochu víc dozadu a nabídne mu extra točivou přední partii, která netrpí zbytečně naddimenzovanou délkou horní trubky či dosahem. Jednadvacítka tak uveze a hned od začátku naprosto perfektně usadí jezdce s výškou jak 188 centimetrů, tak dvoumetrového čahouna a ani jeden nebude mít pocit, že by někde pár milimetrů ubral či přidal. Metrákový jezdec by snad přidal na tuhosti rámu, jenže jakmile s codexem vlítnete do terénu, je konstrukce rámu znát na slušné míře pohodlí, které ještě navyšuje štíhlá sedlovka a komfortní sedlo. Doslova mrštný předek jezdce protáhne každou zatáčkou, ovšem místy je třeba se trochu krotit, obzvlášť je-li člověk zvyklý na více trailové úhly a stabilnější vedení předního kola. Tady si projev žádá jistou ruku, aby chirurgicky ostré řezání zatáček nenapáchalo nějaké vedlejší škody.

 

 

Zadní stavba je rovněž z těch kratších, takže technické úseky jsou bleskovou záležitostí, ovšem pod zkušeným vedením, nováčka by kolo menší porcí stability mohlo shodit ze sedla. Vše je pod taktovkou závodního XC tak, jak jej známe, tedy žádné nové trendy prolínání s trailbiky, ovšem ani ne historicky příliš dlouhé míry a nízká obratnost. Codex je takový čertík neposeda, schopný se všude vejít a být chvilku tu a chvilku zase tady a hned tam, točivostí na to rozhodně má a jen si jezdec musí uvědomovat ve sjezdech nižší míru opory v předním kole a pak také pozici sedla víc vzadu a tudíž se při přesunu těžiště ve sjezdech dostat ještě víc dozadu. Není problém dostat kolo do vzduchu přitažením řídítek, ale stále je tam vzadu to sedlo, takže raději do vzduchu oběma koly naráz. Do výjezdů pak kolu doslova sluší agresivita ze sedla, rám nárazy terénu částečně utlumí a je doslova radost rvát se s terénem, ovšem tady je nutné jít s těžištěm trochu dopředu, zadní stavba prostě není zbytečně dlouhá a také kliky občas díky nižšímu těžišti rády atakovaly vystouplé kameny. To, co je výhodou v zatáčkách a při proplétání se terénem, je ve sjezdech lehkým omezením jistoty a ve výjezdech pak nutí k razantním přesunům váhy nad řídítka, protože předek prostě má s jezdcem v sedle chuť zvedat se nad terén. Není to ale takový extrém, jak bychom s ohledem na úhel sedlové trubky a délku zadní stavby čekali.

Velkou míru obratnosti kola si v tomhle případě musí jezdec osahat a sžít se s ní. A jestli touží po nějakém tanku, který jej protáhne bez zaváhání přes všechny nástrahy terénu a do zatáček jej bude muset na oplátku lámat silou, musí se poohlédnout jinde, takový Code-X1 není, ten chce divočit.

 

Fotogalerie kola ZDE

 

Technické specifikace

Rám: Carbon UD, Boost

Vidlice: SR Suntour Axon 32, RLRC, 100 mm, Boost

Kliky: Shimano SLX, 32 z.

Brzdy: Shimano SLX, 180 mm

Řazení: Shimano SLX, 1x11

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Náboje: Formula, Boost

Ráfky: Remerx Hurry

Pláště: Schwalbe Racing Ray/Ralph, 2,25“

Kazeta: Shimano SLX, 11-46

Sedlo: Ergon SMC40

Sedlovka: Spec Phase

Řídítka: Spec Phase, 740 mm

Představec: Spec Phase, 80 mm

Hmotnost: 11,85 kg

Cena: 37 990 Kč

 

 

 

datum: 03.08.20 - kategorie: Testy kol
id

id

id

id

id

merida.gif merida.gif merida.gif merida
Copyright (C) 2012 Cykloservis. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu vydavatele časopisu Cykloservis zakázáno.
Provozovatel webu: cyklo@volny.cz | webdesign