Hobbybastler, seřízení hlavového složení

Seřízení hlavového složení je jednoduché a pokud jezdíme často v blátě, vyžaduje občas rozborku, očistu, promazání a opětovné dotažení, aby nefungovalo s vaklem, který by všechny díly postupně ničil. Rovněž příliš utažené hlavové složení, kdy téměř není možné zatočit řídítky, není žádoucí.

Klasické bezzávitové hlavové složení obr. 1. se skládá z misek, případně pouze ložisek nalisovaných nebo jen vložených do hlavové trubky, spodního kónusového kroužku na vidlici obr. 2. a horního rozpěrného kónusu s krytkou obr. 3.

Vymezovací podložky pod představcem obr. 4. pak mají za úkol dostat krytku hlavového složení obr. 5. tři milimetry nad sloupek vidlice, aby bylo možné imbusem stáhnout celý komplet proti sobě, aniž by po dotažení krytka dosedla na sloupek vidlice obr. 6.

Tolik zjednodušeně hlavové složení v jeho principu, jen ještě zmíníme rozpěrného ježka ve sloupku vidlice obr. 7., do kterého se šroubuje imbus, který celý komplet nad hlavovou trubkou stahuje proti korunce vidlice.

Jestliže je v hlavovém složení cítit vakl, ale jinak se otáčí hladce bez přidrhávání, stačí jen povolit stahovací šrouby objímky představce obr. 8., aby se mohl představec volně nebo jen s malým omezením pohybovat po sloupku vidlice.

Následně lehce dotáhneme imbusový šroub ve víčku na představci obr. 9., který nám celý komplet stáhne proti korunce vidlice a spodnímu kónusu, čímž se vůle dotáhne.

Ještě než dotáhneme imbusové šrouby na představci, zkusíme otáčením řídítky, jak lehce se hlavové složení otáčí. Nesmí být totiž moc přetažené, jinak by se ložiska poškodila, nebo by kuličky mohly do misek udělat postupně hluboké dráhy a vše by se rychle vyběhalo. Jestliže je i po stisknutí přední brzdy a pohybu kola dopředu a dozadu cítit z hlavového složení vakl obr. 10., musíme imbus na víčku představce ještě trochu přitáhnout. Opět opakujeme zkoušku chodu ložisek, případně můžeme přední kolo pustit několikrát z výšky na zem, abychom nasimulovali nárazy při jízdě a všechny díly si lépe sedly. Jestli má hlava hladký chod bez přidrhávání a vůle, nastavíme představec do osy s předním kolem a dotáhneme šrouby jeho svěrné objímky na sloupku vidlice. Tím je hlavové složení seřízené a funkční.

Horší případ je, pokud máme hlavové složení už trochu více jeté, ale i tak jej chceme dále používat. To přichází ke slovu rozborka, kdy musíme dostat z misek ložiska či věnečky ven obr. 11. a všechno vyčistit.

V případě věnečků je očista jednoduchá, stačí je odmastit a otřít hadrem, abychom je pak nasadili do misek s poctivou porcí vazelíny obr. 12., která je ochrání proti vodě.

Hlavová složení mají ovšem mnoho provedení, takže se setkáme samozřejmě s různými variacemi, kdy jsou v miskách, buď jen věnečky a na ně dosednou samotné kónusy, případně jsou věnečky překryté ještě vlastním ocelovým kónusem a pojistkou a tvoří jakési pseudoložisko. Další verzí je pak průmyslové zapouzdřené ložisko s těsnicím kroužkem a u něj je jediná šance na záchranu odkrytování vnitřních prostor ložiska vyloupnutím těsnění obr. 13., vymytí v odmašťovači, naplnění vnitřku vazelínou obr. 14. a opětovné nasazení těsnicího kroužku. I přes utěsnění totiž zapouzdřená ložiska trpí na pronikání vlhkosti dovnitř a vyreznutí všech dílů, takže údržba je u nich možná ještě potřebnější, než u klasických věnečků.

Po nasazení ložisek a všech kónusů, krytek, podložek i představce stáhneme hlavové složení podle popisu v předchozích řádcích. Sice může být, u lehce rzí poškozených ložisek, cítit hrubší chod, ale s tím se kromě výměny hlavového složení nedá nic dělat. Takhle ale máme jistotu, že nám ložiska budou ještě nějaký čas fungovat a hlava u kola po týdnu v garáži nezatuhne.

(už)