Gramhoničský Flite

Gramhoničský Flite

Karbonová sedla tvořená samotným skořepinovým skeletem s absencí jakéhokoli polstrování nejsou žádnou novinkou. V současnosti se sice pozornost upíná především na superlehké modely značek Tune, AX Lightness a mnohé další, vážící hodně pod sto gramů, je to už ale skoro dvacet let nazpět, kdy přišel italský výrobce Selle Italia na trh s modelem Flite Evolution s tehdy rekordní hmotností 150 gramů. Toto sedlo se i přes svou vysokou cenu rázem stalo hitem mnoha notorických gramhoničů, a to nejen v první verzi s titanovými ližinami, ale především v následujících variantách, využívajících celokarbonovou konstrukci.

Standardní model Flite, kombinující kožený potah a titanové ližiny, byl v první i druhé polovině devadesátých let naprostou závodní klasikou, poprvé se na trhu objevil již v roce 1991. První verze karbonové varianty (Flite Evolution 1) pocházela z roku 1996 a je to přesně ta, kterou vidíte na fotografiích. Tvar skeletu se prakticky ničím nelišil od běžného polstrovaného provedení, byl poměrně úzký s nízkými bočnicemi a plošší středovou partií. Vzadu pak nemohla chybět typická zapuštěná ploška s červeným logem výrobce a vpředu na špičce žlutý nápis Flite po obou stranách. Také titanové vzpěry byly prakticky bez jakýchkoli úprav převzaty z klasického koženého provedení, jehož hmotnost ovšem byla o nějakých sedmdesát až osmdesát gramů vyšší. U první verze bylo zasazení titanových ližin do karbonové skořepiny vzadu provedeno pružně, ovšem bez jakýchkoli plastových insertů. Vpředu pak ližiny jistila krycí destička s dvojicí šroubků.

Zajímavé bylo pozorovat, jak konstruktéři s každou další generací ubírají materiál, až se u verze z přelomu milénia dostali na inzerovaných 99 gramů, byť reálná váha sedla byla asi o třináct gramů vyšší. Karbonovou variantu ovšem po celou dobu její kariéry trápila podobná bolest jako standardní modely Flite s koženým potahem, a sice že se po nějaké době sedlo prosedělo a jeho skelet se ve středové partii výrazně prohnul, až docházelo k jeho kontaktu se zámkem sedlovky. Výhodou bylo, že karbonové sedlo si většinou kupovali spíše lehcí závodníci, i tak ale verze Evolution bojovala s postupným prosezením a o něco pozdější modely s karbonovými vzpěrami byly nechvalně proslulé destrukcí materiálu. Zpracování uhlíkového kompozitu tehdy zdaleka nebylo tam, kde je dnes. Standardní modely Flite výrobce postupně zpevňoval, čímž narůstala jejich hmotnost, ovšem zvyšovala se odolnost vůči prosezení.

A pohodlí této takřka historické karbonové skořápky? Nyní už je pěkných pár let v redakční vitríně, ale od doby, kdy jsem si sedlo v roce 1997 pořídil, jsem s ním najezdil desetitisíce kilometrů. Několikrát absolvovalo dlouhou trať silničního Krále Šumavy, bezpočet závodů UAC a dalších kilometrů. Tvar sedla byl na dobu jeho vzniku natolik promyšlený, že absence jakéhokoli měkčení nebyla na škodu, byť samozřejmě polstrované modely byly pohodlnější. Nicméně se zdá, že na mě toto tvrdé karbonové sedlo nenechalo žádné následky - no ale když o tom tak přemýšlím, děti zatím stále nemám. Že by byla chyba právě v sedle...?

(kad)