Giant Trance je od svého uvedení na trh vnímán jako jedno z nejuniverzálnějších kol, vhodných jak na techničtější ježdění, tak pro sportovní jízdu. Stal se doslova synonymem označení trail bike. Jeho postupné zdokonalování však stále zachovává původní koncepci, využívající charakteristický „virtuální čep“ Maestro s dvojicí vahadel uložení zadní stavby. Zatím posledním přírůstkem je devětadvacítková verze tohoto modelu, která je jednou z nejdůležitějších novinek značky pro letošní sezónu.
Naším testem prošlo základní provedení řady Trance X 29ER s cenovkou 44 399 korun. Za tyto peníze zákazník dostane rám ze slitiny AluxX SL, tedy z nejlepšího duralu, jaký je Giant schopen nabídnout. Rám je navíc zcela totožný i s vrcholným provedením celé řady, jehož cena je více než dvojnásobná. Osazení základní verze je ovšem ekonomičtější.
Shodně jako standardní 26“ verze disponuje nová devětadvacítka zadním zdvihem 125 mm, stejně tak většina konstrukčních prvků je podobných. Rám se ovšem vyznačuje podstatně „organičtějším“ hydroformním tvarováním než jeho předloha, vynikne jak výrazněji esovitě zohýbaná spodní trubka a lehký průhyb horní trubky, tak především tvar sedlové trubky, která opticky hodně zkracuje přední trojúhelník. Položení horní části sedlové trubky se však stará o zcela standardní délku posedu. Nechybí hlava s 1,5“ spodním a 1 ¼“ horním ložiskem (OverDrive 2), dále vnitřní vedení řadicích bovdenů, uchycení přesmykače Direct Mount a středové pouzdro s integrovanými ložisky. Zkrácená zadní stavba, zlepšující ovladatelnost, si vynutila přesunutí vertikálního spojovacího ramene na levou stranu. K typickým znakům konstrukce patří „klec“, do níž je zasazena pístnice tlumiče a dvojice poměrně subtilních vahadel, z vnitřní strany odlehčených. Dále nalezneme post mount úchyt zadní brzdy a přípravu pro vedení ovládacího bovdenu či hadice teleskopické sedlovky.
Rozhodně nejsme ovlivněni skvělým renomé modelu Trance, i s hodně kritickým okem je testovaný stroj vynikající. Při prvním kontaktu se zdá být v testovaném elku obrovský, po ujetí prvních metrů ovšem tento dojem zcela zmizí, ovladatelnost je na devětadvacítku naprosto fantastická. Z hlediska „točivosti“ se skoro nechce věřit, že pod sebou máme 29“ kola. Ani v utahujících se zatáčkách nepůsobí Trance X 29ER přerostle. Oproti standardní šestadvacítce je samozřejmě podstatně „blbovzdornější“, neboť promine řadu jezdeckých chyb – velká kola zkrátka převalí drtivou většinu nerovností, aniž by hrozil třeba let přes řídítka. To jsou jasné výhody 29“ koncepce. V některých disciplínách je bike plně srovnatelný se šestadvacítkou, pozice jezdce šlapajícího více před sebe se promítla do nadprůměrné ochoty ke zvedání předního kola, ať už při manuálu, nájezdu na překážku v pomalé jízdě, či třeba při bunny hopu ve vyšší rychlosti. Dokonce i v případě odlepení obou kol od země, k čemuž se dá skvěle využít také vratná síla obou pružicích jednotek, o sobě velká kola skoro nedávají vědět. Ve všech zmíněných ohledech je znát velká práce při vývoji kola. Zásadním dojmem tedy je, že 29“ verze oblíbeného trail biku nabídne vlastně tutéž radost z jízdy a ze skvělé ovladatelnosti jako šestadvacítka.
Sjezdy jsou zážitkem, prolíná se zde výhoda velkých kol s rychlostí reakcí na podněty od řídítek. To samé platí v pomaleji projížděných technických pasážích. Ve výjezdech je třeba počítat s o něco vyšší ochotou stavět se na zadní než u řady typických devětadvacítek, je to způsobeno pozicí jezdce více vzadu. Adheze zadního kola je ale i na členitém podkladu stále perfektní, takže stačí trochu pracovat s těžištěm a dá se vyjet většina stoupání.
Citlivost pružicích jednotek je bez připomínek. Vzduchový RS Recon vpředu, disponující pevnou osou, je v tomto ohledu vynikající, navíc dokáže dobře hospodařit se svým zdvihem. U tlumiče RS Monarch R jsme tentokrát vůbec nepostrádali možnost naladění komprese, virtuál Maestro je v tomto ohledu bezchybný. I s plně aktivním tlumičem, nabízejícím ideální citlivost, není pohupování při jízdě rušivé. Pokud se jezdec naučí rovnoměrněji zabírat, je pohyb tlumiče, zapříčiněný vahou šlapajícího jezdce, skoro neznatelný. Obě vyšší verze testovaného modelu jsou sice vybaveny tlumiči Fox s ovládáním komprese CTD, ovšem základní verze proti nim není v citelné nevýhodě.
Akcelerace je adekvátní velkým kolům a celkové hmotnosti 13,9 kilogramu, ochota zrychlovat ale rozhodně není handicapem. Přední trojúhelník je nadstandardně tuhý a bytelný a totéž platí o zadní stavbě. Jediné místo, kde je při silovém záběru patrná určitá boční flexe, je spodní vahadlo, tady by podle našeho názoru nebyla od věci o něco bytelnější konstrukce.
Osazení je ekonomičtější, ale funkční. Brzdná síla levnějších kotoučovek Shimano dostačuje, kola s bytelnými ráfky a skvělými plášti Schwalbe Nobby Nic jsou důstojnou oporou. Vzorek je sice trochu limitní při potřebě rychlejší jízdy na tvrdém podkladu, kde se zdá skoro až zbytečně hrubý, na druhou stranu i v rozbláceném terénu nabídne jistý záběr. Naprosto ideální je šířka řídítek 690 mm.
Naroubování velkých kol na model Trance X se tedy povedlo na výbornou a nejenže neutrpěla většina původních typických vlastností, ale 29“ je minimálně stejně tak dobrá, jako šestadvacítková verze. Říci, které z obou provedení je lepší, je však téměř nemožné.
Technické specifikace:
Rám: AluxX SL, Maestro, 125 mm
Tlumič: Rock Shox Monarch R
Vidlice: Rock Shox Recon Silver,120 mm
Kliky: Sram S1000 24/38
Brzdy: Shimano M395, 180/160 mm
Řazení: Sram X5
Přehazovačka: Sram X5
Přesmykač: Sram X7
Kazeta: Sram PG-1030 11-36 (10)
Kola: Giant S-XC29-2
Pláště: Schwalbe Nobby Nic 2,25“
Řídítka: Giant Connect
Představec: Giant Connect
Sedlovka: Giant Connect
Sedlo: Giant Performance Trail
Hmotnost: 13,9 kg (vel. L, s pedály)
Německá značka letos zapracovala na svých nejlepších pevných karbonových rámech pro devětadvacítky a částečný odklon od původních výrazných…
Sto šedesát milimetrů zdvihu už Merida na svých enduro modelech sice měla, ovšem zcela nová koncepce rámu nabídne s tímto zdvihem mnohem…