Dura-Ace v novém

Sada Shimano Dura-Ace byla vždy nositelem nových trendů, které v následujících sezónách pronikly i do níže postavených řad a mnohdy se v lehce modifikovaném provedení po nějaké době objevily rovněž u konkurence. Podobně jako XTR v případě bikových komponentů je právě „dura“ snem většiny jezdců a současně úplným vrcholem, co si můžeme dopřát. Zcela nová generace silniční vlajkové lodi japonského gigantu nedávno spatřila světlo světa a pro sezónu 2017 se můžeme těšit na v mnoha ohledech ještě dokonalejší top sadu, tentokrát nesoucí označení R9100.

Dá se říci, že prakticky nezůstal kámen na kameni, což platí jak o technické, tak designové stránce. Právě vzhled novinky je však tím, co je zatím nejvíce diskutováno, neboť se od silniční elegance a ladných tvarů vydává spíše směrem technokratismu, nesporně inspirovanému MTB segmentem. Takže pokud jsme se v minulosti vyžívali v elegantním tvarování měničů či leštěných povrchových úpravách, najednou je vše jinak. Kombinace ostrých a oblých hran, téměř jednolitý černý povrch a preference bezchybné funkce, tuhosti, životnosti a gramové redukce, taková je novinka. Oku lahodící tvarová ladnost všech křivek nemůže být vždy v souladu s maximálním možným odlehčením či praktičností, a zde proto dostaly přednost technologie Shadow a mnohé další. Nejvíce je odklon od zažitého designu patrný u přehazovačky či brzdových čelistí, naopak páky Dual Control či kliky nejsou na první pohled až tolik odlišné od předchůdce. Ale vezměme jednotlivé inovace pěkně popořadě a nahlédněme i trochu do historie.

Jak šel čas...

První generace sady Dura-Ace se na trhu objevila již v roce 1973 a z tehdejšího pohledu se jednalo o naprostý „high tech“, přestože konkurenční Campagnolo bylo mezi závodními jezdci populárnější. Mezi další milníky japonské top sady patřila sezóna 1978, jež přinesla například šest pastorků, nebo rok 1980 znamenající aerodynamický průlom řady Dura-Ace AX 7300. Do ní náležely z dnešního pohledu sběratelsky velmi zajímavé díly, ať už se jednalo o kompaktně vyhlížející pravou kliku, brzdové čelisti s centrálním tahem, pedály s extrémně sníženou nášlapnou plochou či představec se stahováním zcela integrovaným do jeho útrob. Za jednu z nejdůležitějších generací lze považovat řadu s označením 7400, jež se prezentovala roku 1985. Nabídla indexové, tedy „polohovací“ řazení SIS, jež bylo na konci osmdesátých let doplněno o zcela přelomové kombinované páky Dual Control. To se už pomalu blížíme do současnosti, neboť další generace 7700 z roku 1997 využívala devět pastorků a vypadala velmi moderně – natolik, že ani dnes nepůsobí na kole zastarale. Sezóna 2004 poprvé nabídla desetikolečko, v roce 2009 slavilo premiéru elektronické řazení Di2 a před třemi lety jsme mohli poprvé obdivovat verzi Dura-Ace 9000, s jedenácti pastorky a nádherně tvarovanými klikami s asymetrickým uchycením převodníků.

A jsme v současnosti, tedy u řady Dura-Ace R9100, na jejíž oficiální představení jsme byli pozváni do rakouských Alp. Jak jsme psali v úvodu, výrazné inovace se dotkly všech dílů a valná část prezentace novinářům se točila okolo elektroniky, byť fyzicky jsme měli možnost zhlédnout a krátce vyzkoušet pouze standardní mechanickou verzi dury. Pokud se nejprve zaměříme na elektroniku s tradičním dodatkem Di2, mnohokrát zmíněn byl nový projekt nazvaný E-Tube. Ten se točí okolo možného Bluetooth propojení s naším Smartphonem, tabletem či počítačem s operačním systémem Windows, kdy je možné nejen zobrazovat veškerá data, ale i mnoho dalších funkcí včetně diagnostiky případných problémů či přenastavení. Zkrátka dokonale funkční elektronická hračka, před níž však osobně dáme přece jen přednost standardní mechanice, jež je dnes funkčně natolik dokonalá, že podle našeho názoru není nutné spoléhat se na řadicí systém napájený baterií. Byť rychlost a přesnost elektroniky Di2 je bezchybná a získává si stále širší okruh nadšených uživatelů.

Poslední generace Dura-Ace Di2 by měla být přátelštější z hlediska sledování jednotlivých údajů, patříme-li mezi vyznavače moderních technologií a aplikací. Její součástí je rovněž systém Synchro Shift, jejž Shimano po letech „oprášilo“ a představilo v elektronické podobě již u aktuální bikové sady XTR. Silniční Synchro Shift je možné nastavit ve dvou různých módech, kdy je práce přesmykače přesně závislá na pozici přehazovačky, otáčkách nohou a vynaložené síle. Systém automaticky vyhodnocuje co nejefektivnější převodovou kombinaci, přičemž „mapa postupu řazení“ je lehce odlišná při změně k lehčímu, či naopak těžšímu převodu. Tato automatika je obdivuhodná, nedovedeme si však úplně představit její využití v závodní praxi. Vývoj techniky posledních let jako by stále zřetelněji sděloval: „Cyklisto, ty pouze šlapej, o vše ostatní se již postará kolo!“, ale jsme přesvědčeni, že volba převodu i okamžik konkrétního přeřazení by vždy měly být volbou jezdce. Jako doklad preciznosti technologií je však elektronický Synchro Shift opravdu působivý.

Pokud ještě chvilku zůstaneme u Di2, musíme zmínit, že u přehazovačky je opět méně výrazná celá zadní nadstavba. Neméně zajímavý je rovněž fakt, že páky Dual Control Di2 jsou u novinky tvarově téměř totožné, jedná-li se o verzi pro hydraulickou či mechanickou brzdu, klobouk dolů! A ve spojitosti s elektronikou je důležitá i možnost volby klik s integrovaným „Power metrem“, tedy měřičem výkonu.

Mechanické změny

V případě komponentů bez dodatku Di2 začněme u klik i nadále využívajících asymetrické uchycení převodníků, vždy na dvojici protilehlých ramen. Nový model jde však v asymetrii ještě dále, neboť pravá klika spoléhá na výrazné zesílení v nejzatěžovanější partii, tedy mezi samotnou klikou a jedním ze čtyř ramen. Počítačové simulace i reálné testování ukázaly, že právě zde je zatížení při záběru nejvyšší, takže přibyla nepřehlédnutelná výztuha.

Mechanické páky Dual Control nabídnou ještě lepší ergonomii, až o čtvrtinu rychlejší řazení u přehazovačky a rovněž příjemně kratší krok odřazovacích páček. Přehazovačka, stejně jako u verze Di2, se změnila hlavně svou „Shadow“ konstrukcí, tedy tvarem méně vyčnívajícím od pravé řetězové vzpěry, čímž by mělo být redukováno případné poškození měniče při pádu. Nejvíce se změnilo ovládání přesmykače, a zatímco u dosavadních generací jsme si pochvalovali prodloužení ramínka s uchycením lanka (čímž byl přepracován pákový poměr a sníženy ovládací síly), tak nové provedení toto prodloužení paralelogramu zcela eliminovalo. Přesmykač se v přímém srovnání s dosavadní verzí stal mnohem kompaktnějším a pro redukci ovládacích sil již nepotřebuje žádné nevzhledné horní ramínko.

V případě brzd se zaměřme nejprve na ráfkovou klasiku, kompatibilní s plášti do šířky 28 milimetrů. Zvýšení konstrukce čelistí by se standardně promítlo do snížení tuhosti celku, proto konstruktéři instalovali mezi dvojici čepů miniaturní zpevňující podkovu integrovanou přímo do brzdy a při běžném pohledu téměř skrytou našemu zraku. Pokud si vybavíte podkovy, jež se používaly v první půlce devadesátých let pro zpevnění čepů bikových brzd Cantilever, tak zde jde o stejnou myšlenku, byť v minimalistickém provedení. V případě hydraulických kotoučovek se nejvíce pracovalo na odvodu přebytečného tepla, přičemž novinka by měla snížit provozní teplotu zatíženého kotouče až o třicet stupňů Celsia. Zásadní je zde nový, podstatně robustněji působící duralový unašeč brzdné plochy, fungující jako chladicí žebra. Zapracovalo se rovněž na samotných brzdových třmenech s přímým uchycením, jež mají nabídnout ještě preciznější dávkování síly a nižší hmotnost.

Další novinky související se sadou Dura-Ace se týkají pedálů či třeba zapletených kol. Například modely C40 a C60 spoléhají na 28 mm široký ráfek, výrazně optimalizující proudění vzduchu okolo výpletu, ale to již zabíháme do vyložených detailů. Už se těšíme na dlouhodobější praktický test nové dury!

(kad)