České „nášlapy“ (test)

I když máme občas dojem, že všechno na kolo už je vymyšlené, vždycky se najde někdo, kdo dokáže přijít s originálním nápadem. Přesně tohle platí o nových pedálech Haven, nebo spíš speciálních nášlapných pedálech Haven, které jsou nejen produktem českého mozku, ale také u nás vznikají. Někdo možná zapochybuje nad tím, proč přijít s vlastními „nášlapy“, když je jich na trhu celá řada, jenže tohle je úplně jiná filozofie, systém, konstrukce a vše je pro tak trochu jiného uživatele, než je běžný „espédéčkař“.

Nášlapné pedály pro obyčejné cyklisty, nebo možná ještě lépe elektrocyklisty, starší generaci a všechny ty, kteří se klasického nášlapného mechanismu s uvolněním díky vytočení paty bojí. Dokonce i pro ty, kterým přijde výrazně volnější shimanovský systém Clik'r stále příliš pevný a bojí se ho. Zkrátka pro ty, kdo nechtějí mít chodilo ohnuté na klasických pedálech v teniskách a namáhat tak jeho klenbu, ale rádi by využili výhod tuhé podešve cyklistických treter. Ovšem aniž by pak bojovali s klouzáním jejich podrážky na běžném pedálu, nebo se obávali uvěznění v espédéčku. Pedály Haven totiž zcela opouští myšlenku nacvaknutí zarážky do nějakého mechanismu a řídí se přirozeným instinktem všech cyklistů, tedy sundáním nohy z pedálu směrem nahoru. Člověk zdegenerovaný čtvrtstoletím v espédéčkách tohle sice těžko chápe a sami jsme při testování měli co dělat, abychom zažité návyky pro vystoupení z pedálu na chvíli opustili, ale kdo v espédéčkách nejezdil, přijme tenhle systém naprosto přirozeně, automaticky.

Celá konstrukce je geniálně jednoduchá a skládá se ze samostatné osy pedálu, která se otáčí na dvojici průmyslových ložisek, umístěných v pouzdrech na vnitřní a vnější straně osy. Z vnějšku je nasazená krytka, na vnitřní straně nechybí ploška pro 15mm klíč, klidně i silnějšího provedení. Tělo pedálu pak tvoří dvojice kompozitových dílců, tvořících jakousi objímku osy a spojených dvojicí imbusových šroubů. Zatímco spodní dílec skrývá kovovou vložku pro navýšení hmotnosti a tím pádem udržení protější nášlapné plochy stále nahoře, horní je odlehčený a vybavený jen dvojicí hliníkových plošek pro zvýšení odolnosti proti otěru. Zatímco klasická espédéčka mají lehké rozšíření plochy na bocích vedle zarážky, tady zlepšují rozložení tlaku právě přední a zadní ploška. Systém zajištění tretry v těchto pedálech je pak v kombinaci výrazného zahloubení mezi ploškami přesně nad osou pedálu a jemu odpovídajícím rozměrům zarážek. Ty voří základový kompozit s horní pryžovou vrstvou, přesně zapadající do zahloubení v těle pedálu. K dispozici jsme měli hned trojici provedení těchto zarážek, nabízejících díky nepatrně odlišnému rozměru jinou sílu pro zajištění v pedálu. Z hodnot 50, 80 a 110 jsme zvolili nejslabší a nejsilnější verzi a na tretry nasadili vlevo zarážku s nejslabším a vpravo s nejsilnějším odporem. Montáž je stejná jako u zarážek pro espédéčka, tedy dvojicí imbusových šroubů, ovšem s tím rozdílem, že lze nastavit jen předozadní pozici. Do stran zarážky dosedají přesně k vystouplé podrážce, aby zamezily nechtěnému vysmeknutí tretry do strany. Pokud je třeba doladit pozici chodila stranově vůči klikám, lze díky objímkové konstrukci částečně posunout tělo pedálu na ose.

První dojmy nabídly nastupování v podstatě stejné jako s běžným nášlapným pedálem, jen bez nějaké zvukové odezvy. Zarážka snadno najede do zahloubení a tretry poměrně jistě drží ve všech směrech, vyjma tahu vzhůru. To je totiž hlavní směr, jakým se pedál opouští, takže kruhové šlapání je zde trochu omezené. Rozdíl v opuštění pedálu byl díky odlišným zarážkým jasně cítit a zatímco slabší verze pustila tretru už při slabším tahu vzůru, nejsilnější umožnila i částečně kruhové šlapání. Zkušený uživatel nášlapných pedálů sice podvědomě kroutí patou do stran, než si uvědomí že tudy cesta nevede, ale když pedály zkoušeli espédéčky nepolíbení jedinci, pohyb vzůru jim byl naprosto přirozený. Naopak měli nejdříve problém trefit se zarážkou do vyhloubení v pedálu, což nikdy předtím nemuseli. Důležité je zde ale bleskové vytažení nohy přirozeným směrem vzhůru, což je rychlostně bezkonkurenční. Espédéčkař i klasik zde ocení určitou možnost stranové vůle díky pružnosti zarážek, zhruba v rozmezí tří stupňů. Rozdíl je pak znát u espédéčkařů při jízdě ze sedla a v terénu, kde sice tretra dobře drží a tlak na pedál se hodně dobře rozkládá i v trerách se středně tuhou podešví, ale dostat kolo do vzduchu tahem za pedály nelze. To standardní uživatelé běžných pedálů neřeší, protože tuto možnost nikdy neměli, takže nebyli nijak limitovaní. Co se týče odolnosti materiálu, na zarážkách nebylo po třech testovacích jízdách znát jakékoliv opotřebení. Prostor pod zarážkou umožní našlápnout i v lehkém blátě, ale do takového terénu systém obecně není nastavený. Tělo pedálu i osa a ložiska pak držely naprosto spolehlivě, což se týká i šroubového spojení. Dodejme jen hmotnost 454 gramů pro pár pedálů za 1990 korun a 12 gramů pro pár zarážek.

Tenhle český produkt tedy nabízí z cyklistického hlediska dva úhly pohledu, pokud jej chceme srovnávat s espédéčky. Jednak rychlé nastoupení i výstup z pedálů, ovšem bez výhod espédéček v náročném terénu s přitažením kola vzhůru nebo s využitím kruhového šlapání. Z pohledu rekreačního jezdce jsou to po navyknutí si na nastoupení v přesné pozici kvůli zarážce už jen samé výhody. Tedy lepší přenos síly než v běžné obuvi, možnost nastavení pozice tretry a tudíž ergonomická pozice chodila na pedálu a pak přirozené opuštění pedálu. Přitom zajištění tretry do stran je i při jízdě ze sedla a v náklonu podobně jisté, jako u espédéček. Zbývá jen celou tuto myšlenku přijmout jako určitou možnost komfortnějšího a lepšího využití dynamiky šlapání bez nějakého omezení a strachu z uvěznění v nášlapném mechanismu. Nelze to hodnotit v přímé konfrontaci s espédéčky z hlediska výkonu a neprůstřelného spojení s pedálem.

(už)