Barbieri, tlaková vlna

Nahodit bezdušový plášť na ráfek je dnes otázka kompresoru, bombičky s CO2 nebo v případě klasické dílenské pumpy velkého štěstí, rychlých paží a ideální kombinace plášť/ráfek. Existují ale dílenské hustilky, kde výrobce myslí i na tubeless alternativu a tak trochu v nich spojil hustilku, bombičku a kompresor v jeden celek.

Dílenská hustilka Barbieri Air Tank je verze s přetlakovou nádobou, která umožňuje jednak klasické huštění plášťů napřímo, nebo přes speciální zásobník vzduchu v této nádobě. Vše funguje jednoduše, jelikož pumpa má dvojité tělo, kde na hlavní ocelový válec s pístnicí navazuje ještě druhá komora, jenž slouží jako přetlaková nádoba. Vše ovládá jednoduchý přepínač na hlavici, kde lze nastavit buď režim přímého huštění, nebo huštění do zásobníku.

V první řadě jsme ale nějaký takový přepínač hledali na těle pumpy nebo u manometru, ale logicky je to nejblíže ventilku, aby při nahazování bezdušáků bylo vše co nejblíže tomuto kritickému místu. Hustilka má stabilní široký podstavec a lehce k obsluze zatočenou profilovanou rukojeť, takže se s ní velmi dobře pracuje, navíc 130cm hadice dosáhne i na ventilek kola v dílenském stojanu. Manometr překvapí maximální hodnotou tlaku 240 PSI, takže zvládá i nahuštění tlumiče nebo vidlice, ale pro přesnou kontrolu tlaku u bikových plášťů je třeba se na čísla, díky jejich většímu namačkání na sebe, více zaměřit. Rozeta okolo manometru ale díky červené šipce usnadní huštění na požadovaný tlak předchozím nastavením šipky na požadovanou hodnotu, takže pak už je kontrola rychlejší.

Samotné huštění pneumatik napřímo jde díky štíhlejšímu pístu snadno, takže žádný mega objem pro rychlé dosažení požadovaného tlaku, zato ale huštění třeba i silničních plášťů bez nějakého extrémního odporu. V univerzálním modelu prostě nelze skloubit úplně všechny výhody, i když nemůžeme tvrdit, že by byl dodávaný objem vzduchu v závislosti na schopnosti vyvinout vysoký tlak zbytečně nízký. Hliníková koncovka zvládne oba typy ventilků a stačí ji pouze vyšroubovat a otočit, bez nutnosti cokoliv vyjmout, přetáčet a usazovat opačně. Pojistka usazení na ventilku je pak dost dlouhá na to, aby se pohodlně ovládala, takže už stačí jen zvolit, zda hustit napřímo, nebo přes zásobník.

Druhá varianta, určená hlavně bezdušákům, v podstatě uzamkne koncovku, takže veškerý tlak zůstává v zásobníku v těle pumpy. Zajímavé je, jak rychle jsme dosáhli téměř maxima, přičemž na 200 PSI už obsluha na rukojeti téměř visí, takže maximum jsme dovnitř nenatlačili. Následuje přepnutí páčky na koncovce z pozice „For tank“ do pozice „For tyre“ a v okamžiku všechen vzduch bleskově projede ventilkem. Bezdušák naskočí, a je třeba rychle dohustit tlak přímo do něj, aby se dorazil nadoraz do patek. Prvotní vzduchový ráz je ale dost silný a rychlý, aby dal plášti impuls k usazení a zamezil tak zdlouhavému huštění v neskutečném tempu a s šíleným výrazem v rudé tváři mechanika.

Samozřejmě, že tahle „bezdušová“ hustilka se zásobníkem má i svoji cenu a za 3190 korun by se dal pořídit rozumný kompresor s vlastní nádobou, ale v depu na trati závodu jen těžko budete hledat přípojku na kompresor, případně jej natlakovaný tahat někam do lesa nebo vozit s sebou na dovolenou. Manuální kompresor v téhle podobě má tedy rozhodně své opodstatnění, a především perfektní funkčnost.

(už)