Historicky patří domácí značce Pells jedno z čelních míst v nabídce karbonových závodních hardtailů, protože vždy nabídla něco odlišného, konstrukčně originálního a hlavně zaměřeného na výkon. Na tuhle tradici se snaží navázat novinka Duke, která sice využívá v kolekci Pellsu již známé jméno, ovšem zcela nový rám a na rozdíl od svého předchůdce největší průměr kol.
Aktuální standardy i trendy
Karbon, Boost a trochu blíž ke sjezdu, to jsou trendy, které postupně pronikly do světa horských kol i v závodní XC kategorii, kam svojí geometrií, hmotností i projevem testovaný Duke rozhodně patří. Sice bychom mohli dodat drobná „ale“, především co se týká komponentů a předpokládanému závodnímu nasazení, ale s přihlédnutím k ceně a ryze závodnímu projevu kola to lze přejít bez připomínek a s výhledem na budoucí tuning můžeme kolu jednoznačně přiřknout titul sportovního a závodního náčiní.
Kdybychom měli z aktuální kolekce hardtailů domácí značky vypíchnout jedinou charakteristickou vlastnost, zcela jistě by to byly ultratenké sedlové vzpěry. Ty jsou základem pro výrazný komfort zadní partie rámu a nejinak je tomu i v případě modelu Duke, jehož karbonové sedlové vzpěry mají výšku jen 10,5 milimetru. Oproti masivnějšímu provedení spoje horní a spodní rámové trubky u hlavy či masivnější partii kolem středového pouzdra nebo prostorově výraznější a prohnuté spodní části sedlové trubky působí opravdu hodně tenkým dojmem. Nicméně to dohání částečně svojí šířkou, která ale není přehnaná či profilem výrazněji vyosená směrem ven, aby se jezdec při jízdě dotýkal sedlových vzpěr patou tretry. Trochu jsme nesystematicky začali v detailech rámu odzadu, ale přece jen jsou tenké sedlové vzpěry tím nejvýraznějším prvkem rámu, takže se slušelo dát jim přednost. A budeme od nich pokračovat, protože přechází v masivnější karbonové patky na pevnou osu. Samozřejmě boostové rozteče, s vnitřním uchycením brzdového třmenu a plynulým přechodem v ostřeji profilované řetězové vzpěry s vnitřním vedením bovdenu i brzdové hadice. Řetězové vzpěry jsou vyššího hranatého průřezu a v místě průchodu pláště nechávají dostatečnou rezervu i pro širší obutí, než bylo u testovacího modelu použitých, dnes již skoro archaických 2,1 palce. Sériová verze by ale měla vozit dnes obvyklou šíři 2,25 palce. Zmiňovaná masivnější partie kolem středového pouzdra nese dvojici závitů pro případnou montáž přesmykače, s nímž počítá i krytkou zajištěný vývod bovdenu na spodní trubce, ale to jen pro případ, že by někdo hodlal přejít od dvanáctkové sady nazpět ke dvojpřevodníku. Kdo zůstane věrný jediné placce, může využít vstup kabeláže do rámu pro bovden teleskopické sedlovky, která dnes už není v XC třídě takovou exotikou jako před rokem či dvěma. Rám s naprosto čistým designem a zajímavou profilací trubek tedy ve výsledku působí tak, jak jsme byli u Pellsu po léta zvyklí, originálně a nápadně. A to není všechno, protože geometrie rovněž počítá se současnými trendy, byť to nežene do extrémů, ale přece jen je nastavena na aktuálně stále těžší a techničtější tratě. Delší přední rámový trojúhelník je zde pro větší jistotu ve sjezdech i zajištění předního kola hezky na zemi ve výjezdech a jen 425 mm dlouhá zadní stavba zase navyšuje točivost a ovladatelnost i v hodně utažených zatáčkách. Ale nepředbíhejme a podívejme se ještě na osazení, které je voleno s ohledem na cenu výrazně pod padesát tisíc.
Přední vzduchová vidlice Rock Shox nabídne jak boostovou konstrukci, tak lockout z řídítek, v tomto případě elegantně umístěný na jejich spodní straně, na nevyužitém místě páčky přesmykače. My jsme sice jezdili model Reba, ale standardně je verze Duke Sram NX osazena o stupínek níže postaveným modelem Recon. K sadě Sram NX nemáme výtky (testovačka měla nesériově měnič GX) a je dobře, že výrobce nepoužil dostupnější SX, která už je svým projevem řazení přece jen o poznání „gumovější“. K závodnímu naturelu kola by se ale přece jen trochu víc hodila možnost odřazení o dva pastorky dolů, což nabízí verze Duke XT osazená shimanovským ikstéčkem. Shimanovské brzdy v našem případě překvapily díky delší páce svým ostřejším účinkem a volba 180mm předního kotouče tady ukazuje, že někdo se při vymýšlení specifikací logicky zamyslel a brzdy celkově nejsou i přes absenci písmen jako SLX či XT místem, kde by se šetřilo jak na typu, tak na výkonu. Shimanovské náboje na pevnou osu jsou standardem, na testovacím modelu napletené ráfky Mach nahrazují u sériových verzí kvalitnější Mavic. Poslední kamínky mozaiky jsou z vlastní produkce, tedy kokpit i sedlo s logem Pells a sedlovka, bohužel jen 350 mm dlouhá, což trochu limituje jezdce na hranici velikostí.
Nutkání k výkonům
Rekreační vyjížďky rozhodně nejsou parketem, na němž by tenhle „vévoda“ (z anglického duke) předváděl své nejlepší taneční kroky. Posed jasně odkazuje na závodní orientaci, takže jezdec má sice řídítka v ideální výšce i pro dlouhé maratonské zápolení, ale sportovně ohnutá záda a lehce natažené paže se šlapáním mírně před sebe jsou prostě v závodním XC režimu. Sedlovku zde nikdo zbytečně nenapřimoval, ovšem úhel vidlice už není tak ostrý, jak jsme bývali zvyklí, a když porovnáme hodnoty reach, délku horní trubky a k tomu přidáme krátkou zadní stavbu, máme pod sebou stabilní, hodně rychlou, a přitom v kritických pasážích agresivně zatáčející závodní mašinu. Rám má slušnou míru celkové torzní tuhosti, a hlavně partie u středového pouzdra to s imunitou vůči stranové flexi myslí poměrně vážně. Celkově je zadní stavba oproti přednímu trojúhelníku stranově trochu tužší, což je vidět při silovém šlapání ze sedla, kdy je při záběru do řídítek cítit lehčí flexe u horní trubky. Rám je ale houževnatý a celkově slušně tuhý, aniž by byl v jakémkoli místě zbytečně tvrdý. Výsledný komfort daný jak materiálem, tak především konstrukcí tenkých sedlových vzpěr je až nečekaný, takže v sedle jsme měli pocit, že jedeme na mnohem objemnějších pláštích, než byly aktuálně obuté dva jedničky. Pohodlím zadní stavba jezdce opravdu rozmazluje a pro rozbité tratě a dlouhé závody je mu jednoznačně oporou. A to nenese perfektně tvarované sedlo nijak vysokou a měkkou vrstvu polstrování, spíše naopak.
Vpředu pak vidlice odvádí obdobně poctivou práci, takže v terénu nás Duke opravdu moc nevyklepal. Geometrie a celková ochota jet kupředu jezdce tak trochu nutí k tomu, aby ze sebe vyždímal maximum. Zrychlení, držení přímého směru, a přitom ochota kola jít do náklonu nebo říznout zatáčku v trochu agresivnějším stylu, to všechno je kolu tak nějak vlastní a proti ničemu neprotestuje. Jistě, uzavřené zatáčky v nízké rychlosti nelze ošálit, přece jen je předek trochu delší, ale jakmile tam nechybí rychlost, může agresivita jejich průjezdu nabírat na síle. Do vzduchu Duke doslova láká, takže přeskakování nerovností je naprostou samozřejmostí a není problém dostat kolo ve sjezdech na zadní jen razantnějším přitažením řídítek. Nějaké vyšší dropy ale přece jen nejsou delšímu předku po chuti, takže tady je na místě připomenout si, že máme pod sebou delší XC stroj, a ne trailbike. Přitom ve výjezdech je kombinace kratší zadní stavby a delšího předku dokonale vyvážená, takže jezdec je optimálně nad řídítky, aby se předek nezvedal, když nechce. Tak typický devětadvacítkový přítlak na předek, připisovaný dříve delším řetězovým vzpěrám, se tady prostě nekoná, a když jsme chtěli, šlo kolo na zadní doslova na povel.
Duke se rozhodně povedl, tedy co se týká jízdních vlastností, komfortu a výkonu. Nechybí mu dostatek stability pro vysoké rychlosti a vlohy pro plynulé zdolávání náročného terénu. Je to ryzí XC mašina, která návdavkem dostala do vínku schopnost poskytnout jezdci porci komfortu navíc, a to se cení.
Technické specifikace:
(Duke Sram NX)
Rám: High Modulus Carbon, Boost
Vidlice: Rock Shox Recon, RL, 100 mm, Boost
Kliky: Sram NX Eagle, 34
Brzdy: Shimano BR-MT510, 180/160 mm
Řazení: Sram NX, 1x12
Přehazovačka: Sram NX Eagle
Náboje: Shimano Deore, Boost
Ráfky: Mavic XM119
Pláště: Schwalbe Racing Ralph, 29x2,25
Kazeta: Sram PG1210, 11-50
Sedlo: Pells Orca
Sedlovka: Pells XR2
Řídítka: Pells XR68
Představec: Pells RX67
Hmotnost: 11,8 kg
Cena: 45 990 Kč
Závodní bike v naprosto nezaměnitelné barevné kombinaci, takový je testovaný Ridley Ignite SLX. Někomu může daná, zdánlivě nesourodá…
Nejspíš za to může drsnější jízdní styl a tamní traily, že se kanadská značka Norco snaží i své závodní XC modely přizpůsobit mnohem víc…