Test, Stevens Sonora

Německý Stevens proslavila především cyklokrosová kola, ověnčená vítěznými vavříny pod jezdci nejzvučnějších jmen. Jenže i závodní hardtaily pro XC tahle značka umí a testovaná Sonora dokazuje, že i přes moderní trailově střižené trendy geometrie či celoodpružené down country stroje má pevný rychlý stroj stále něco do sebe. Orientace na výkon a k tomu špetka zábavy, tohle v sobě totiž Sonora mixuje.

Forma ctí funkci

Sonoru GX AXS, jak zní celé označení testovaného modelu v jeho nejlepší specifikaci, nepostihly moderní trendy v takové míře, abychom mohli hovořit o dramatických změnách konstrukce rámu a geometrie. Stále se drží osvědčeného, v jen lehce upravené podobě pro potřeby současných závodníků na stále náročnějších tratích. Celokarbonový rám nabídne na první pohled dokonale zpracovaný lak s lehkým měněním odstínů na slunci. Hlavová trubka plynule navazuje na spodní trubku s profilem rozšiřujícím se směrem ke středovému pouzdru, horní trubka je za hlavou až do třetiny délky masivnější a pak se opticky jen lehce láme a ubývá na objemu. Kolem sedlové trubky se spodním prohnutím pak plynule přechází do širokých sedlových vzpěr bez horního můstku, jejichž nižší profil cílí na absorpci rázů, což můžeme z jízdních testů potvrdit. Řetězové vzpěry nemají nějak brutální výšku a na boostové patky elegantního tvaru plynule navazují, stejně tak na opačném konci na středové pouzdro, kde chválíme až nadstandardní prostor pro širší pláště. Ten je rovněž u sedlových vzpěr, tady jako by si v obou případech tvůrci vzali za příklad cyklokrosové stroje a nutnost zachovat průchodnost i v mokré „oranici“. Současně však rám krásně ukazuje, že i při zachování průchodnosti, boční tuhosti a boostové rozteči není problém vymodelovat řetězové vzpěry a parky tak, aby ani šlapání s patami k rámu neznamenalo kontakt s ním. Palec nahoru, protože tady opravdu nic neomezuje ani ty jezdce, kteří nešlapou zrovna ukázkově.

Vnitřní vedení kabeláže zde díky bezdrátovému řazení AXS zastupuje pouze hadice zadní brzdy vedená do spodní trubky jednoduchým otvorem. Další vstupy za hlavou jsou po obou stranách zajištěné šroubovanými krytkami, a totéž je i na řetězové vzpěře nebo spodní trubce v místě pod košíkem. Rám totiž počítá s případným osazením přesmykačem, na nějž má na sedlové trubce montážní závity. Nutno přiznat, že ani jeden z trojice sériových modelů ovšem na více než jeden převodník nespoléhá.

Vyšší než 100mm zdvih vidlice zde nečekejme, přece jen jsme v ranku závodního XC v jeho tradiční podobě, na druhou stranu delší sloupek vidlice, dostatek podložek pod představcem a prohnutá řídítka jsou tím, co nabídne komfort pro maratony, trochu zábavnější svezení z kopce a pro ostré závodníky dostatek prostoru pro úpravy. Ať už otočením představce, zkrácením sloupku nebo rovnou výměnou celého kokpitu za něco výrazně snižující pozici řídítek. Takhle byl totiž posed pohodlný na celodenní zdolávání terénu v ostrém tempu s maximálním pohodlím, v opačném případě by to výrazně navýšilo výkon směrem do kopce, kde tady byla občas výška řídítek už zbytečně komfortní. Pojďme ale raději rovnou do toho terénu.

Vymačká z vás všechno

Akcelerace rámu s perfektní tuhostí kolem středového pouzdra je i přes univerzální středně hrubé pláště značná a doslova návyková. Tohle vás prostě láká nandat si tam už na začátku těžší převod a ždímat ze sebe maximum. Sonora jede lehce, s pocitově jen lehkým odporem plášťů na asfaltu, což se s nájezdem do terénu výrazně snížilo a jejich vzorek naopak poskytl dostatečnou míru vstřícnosti na rozdílných podkladech. Vidlice skvěle vyzobává i nejmenší nerovnosti, aby od třetiny zdvihu bylo cítit lehce narůstající progresivitu s výraznější oporou v konečné fázi propružení. Tady ale kvůli honbě za každou vteřinou přichází v asfaltových výjezdech nebo stojkách ze sedla páčka lockoutu na řídítkách docela často ke slovu, protože chcete stále mít co největší výkon, takže obětujete i tu trošku komfortu, jen abyste byli ještě rychlejší. Na rovině bike letí a delší představec je sice něco, na co jsme poslední dobou zvyklí čím dál méně, ovšem délka rámu a reach nejsou u testované dvacítky nějak přemrštěné, takže by výrazně kratší představec asi nebyl optimální. I přesto je z rámu cítit lehce delší přední trojúhelník zajišťující stabilnější vedení směru ve vyšší rychlosti a ve sjezdech, kdežto krátká zadní stavba dovoluje, dělat si se zadním kolem v podstatě cokoliv si zamaneme. Rychlá zatáčka, odskok boule s předkem hezky na zemi a zadek odhodit do strany, jak je libo. Nebo přitáhnout obě kola pod sebe a překonat nerovnost ještě s přišlápnutím ve vzduchu? Díky skvělé hmotnosti kola rovněž samozřejmost a přitom bike nepůsobí i přes točivější úhel vidlice nestabilně, nebo naopak dlouze. Občas tedy vybízí k technickým parádičkám a nějakému dovádění, ale hodně bude záležet na pozici řídítek, a pokud jsme to někde s technikou trošku posunuli na hranu, delší představec už nám dal najevo, kam že tohle kolo patří. Trailový styl ano, ale všeho s mírou. Projev je vyrovnaný, výkonuchtivý a snad jen vyšší pozice řídítek je v sériovém nastavení blíže k zábavnějšímu pojetí jízdy než spurtům do kopce. Tam mimochodem, Sonora vyloženě exceluje, a přestože je zadní stavba z těch kratších, nemá tendenci stavět se na zadní, i když jezdec pocitově nešlape tak úplně pod sebe. Nasadit řídítka níž, ve sjezdech bike tolik neutrpí a do stoupání to bude opravdu „worldcupový“ výkon. Asi by se slušelo ještě zmínit, že do zatáček není problém bike naklopit dle libosti a umí z nich vystřelit se slušným zrychlením. Přitom hodně utažené zatáčky v nízké rychlosti zdolá s přehledem díky ostřejšímu úhlu vidlice a kratší zadní stavbě. Prostě si není nač stěžovat, tedy co se jízdního projevu týká rozhodně ne. Dokonce i komfortu má jezdec solidní porci, a přestože má sedlovka průměr 30,9 milimetru, dokázala i přes pouze „hliníkový“ původ krásně tlumit, což spolu s pohodlným sedlem, objemem plášťů a konstrukcí zadní stavby rozhodně nepřineslo nějaký rozklepaný, tvrdý dojem. Karbonový kousek by tak logicky nabídl ještě vyšší míru pohodlí a s ohledem a téměř stotisícovou cenovku by zde už mohl být v základu.

Vyzdvihnout musíme funkci brzd, kde ikstéčko prostě nemá chybu a páčka si na řídítkách pozičně docela rozumí s „kolíbkou“ dálkového ovladače řazení. Sada Sram GX AXS tady fungovala ukázkově, s přesností jakou bychom od tohoto materiálu čekali. Jednoduché „bzikbzik“ a je zařazeno. Převodový rozsah 10-52 zubů vzadu pak se 34 zuby převodníku dokonale ladil jak do ostrých stoupání, tak pro optimální kadenci na rovině či v táhlých sjezdech. Někomu sice stále nemusí být ergonomie ovládací páčky-kolébky úplně po chuti, ale maká to i v téhle cenově nejdostupnější variantě s novým designovým krytem akumulátoru přehazovačky. K výpletům od DT Swiss nemáme jedinou připomínku, tohle je vždycky sázka na spolehlivost, a přestože jsou pláště i ráfky připravené na bezdušové používání, uvnitř jsou sériově ultralehké duše od Schwalbe.

To zásadní, co si z testu Sonory odnášíme, je poznatek rychlosti a lehkosti, s jakou jí kolo dosahuje. Občas až nechutně vyburcuje jezdce k výkonu, jaký by si na obyčejném kole nebo na fullu klidně odpustil, a pak to nahoře vydýchává. Skoro si až říkám, nač si někteří pořizují gravely se širším obutím, když tohle jede nahoru i po rovině tak pěkně a přitom z kopce nabídne daleko větší možnosti. Je to věc vkusu i volby a vlastně stejně tak Sonora nebude pro každého, bude hlavně pro ty, kdo chtějí výkon.

(už)

Technické specifikace

Rám: Carbon SL HMF, boost

Vidlice: Rock Shox SID SL Select+, 100 mm, boost

Kliky: Sram GX Eagle, 34 z.

Brzdy: Shimano Deore XT, 180/160 mm

Řazení: Sram GX AXS

Přehazovačka: Sram GX AXS

Kola: DT Swiss X1900

Pláště: Schwalbe Racing Ray/Ralph EVO, 2,25“

Kazeta: Sram XG 1275 Eagle, 10-52

Sedlo: Oxygen Roccia

Sedlovka: Oxygen Scorpo MTB

Řídítka: Oxygen Scorpo MTB, 700 mm

Představec: Oxygen Scorpo MTB, 90 mm

Hmotnost: 10,4 kg

Cena: 97 190 Kč