Test, Stevens Izoard Pro

Stevens do toho šlape a novinky 2018 působí sebevědomě. Platí to také o stroji, jenž se nám nyní dostal do rukou - silniční Izoard Pro nadchne kombinací tuhosti a jízdního komfortu, což by nebylo až tak neočekávané, kdyby se jednalo o vrchol nabídky. Tento zcela přepracovaný model se však nachází skoro až na jejím opačném konci, neboť je tím cenově nejdostupnějším na celokarbonovém rámu. Abychom byli přesní, druhým nejdostupnějším, neboť pod ním nalezneme ještě Izoard se sadou Shimano 105 a cenovkou pod padesátitisícovou hladinou. Námi zkoušená varianta s dodatkem Pro a kompletní „mechanickou“ ultegrou je o nějakých deset tisíc dražší, nicméně oba modely spojuje konstrukčně identický rám.

Ve srovnání s předchůdcem prakticky nezůstal kámen na kameni. Rám, jenž sám výrobce označuje popiskem „Profi“, má novou skladbu vláken a stejně tak inovované tvarování prakticky všech partií. Navíc je zde bonus v podobě designu. Na fotkách to možná až tak nevynikne, ale v reálu je rám v matně kovovém odstínu přímo nádherný, ať už budeme pozornost soustředit na kteroukoli část. Tvarování zdaleka není jen o efektu, prioritou byla samozřejmě funkce a při testu to bylo znát od prvních metrů, ať už šlo o tuhost či pohlcování rázů od nekvalitního asfaltu. Málokdy se stane, aby byl rám základnějšího karbonového modelu, nikoli topmodelu, takto vyladěný k dokonalosti. Tuhost předpovídá třeba již sedlová trubka, jež se směrem odshora dolů výrazně kónicky rozšiřuje, dále použití vysokého obdélníkového profilu řetězových vzpěr, navíc mírně asymetrických a maximálně odsazených od sebe. Takto vypadá recept na dosažení maximální odolnosti vůči jakýmkoli bočním a torzním silám.

K dominantním prvkům patří mohutná spodní trubka, vycházející svým průřezem z trojúhelníku a přecházející v celou šíři středového pouzdra. Zatímco profil spodní trubky je po celé své délce neměnný, horní se směrem dozadu výrazně ztenčuje. Krásná je hlavová partie a neméně robustně působící oblast středového pouzdra. V kontrastu s mohutností rámu je minimalistická sedlovka průměru 27,2 milimetru a stejně tak titěrné sedlové vzpěry, u nichž je patrné lehké vyosení. Namísto často preferované monostay konstrukce pokračují i nad brzdovým můstkem obě vzpěry odděleně, což je další z prvků navyšujících pohodlí. Nikoli nepodstatným detailem je přesazení sedlových vzpěr, směřujících mírně za osu zadního kola. Toto řešení se v praxi stará o to, aby byly vzpěry více položené, což se nám hodně líbí. Všechny zmíněné prvky jasně naznačují, že schopnost absorbovat otřesy byla stejnou alfou a omegou jako dokonalý přenos energie. Za přispění krásně zpracované karbonové sedlovky s logem Scorpo však výsledek předčil očekávání a realita je nečekaně blízká karbonovým strojům s více jak dvojnásobnými cenovkami. Jistě, hmotnost rámu se zde asi nebude za každou cenu pokoušet prolomit hranici jednoho kilogramu, ale to nám nevadí. Vždyť celková váha testovaného stroje 7,65 kilogramu je i tak solidní hodnotou, zvlášť pro běžného hobby jezdce či závodníka některé z domácích amatérských lig.

Líbila se nám volba vidlice s celokarbonovou konstrukcí, tedy včetně sloupku. Právě vidlice má hodně co říct k celkovému jízdnímu pohodlí a zde zafungovala nejen „full-carbon“ koncepce, ale také směrem dolů se výrazně zeštíhlující ramena. Vidlice byla zkrátka z hlediska komfortu skvěle vyrovnaným parťákem rámu.

Vyvážené osazení i projev

Přestože Ultegra vsadila na klasikou sestavu lanek a bovdenů, tak rám je uzpůsoben i pro tažení kabelů elektroniky Di2. Nás zaujala pověstná německá preciznost provedení vstupů vnitřního vedení řadicích i brzdových bovdenů, podobně pěkně je zpracovaný třeba i držák přesmykače - výrobce z Hamburku si na detailech dává záležet.

Osazení spoléhá na kompletní Ultregru, což znamená dokonalou funkci a fantastickou ergonomii pák Dual Control. Mile překvapily převodníky 52-36, tedy „semi-compact“, který je pro sportovní jezdce příjemnější nežli Compact 50-34. Naopak kazeta s rozsahem 11-32 je podle nás trochu zbytečná, největší pastorky trénovaný jezdec stěží využije a navíc kazeta s takto „bikovým“ rozsahem kolu trochu škodí designově. Na druhou stranu s převody klidně můžete vyrazit do Alp, aniž byste před tím museli nějak ukrutně trénovat. Kola Mavic Aksium Elite na námi testované předsériové modifikaci budou u produkční verze nahrazena za DT Swiss P1850 Spline. To určitě nebude na škodu, tuhostí i celkovou odolností na tom nejsou vůbec špatně, pouze obvodová hmotnost patří k průměru. Proto by se nám jako plnohodnotný parťák k sadě Ultegra a vynikajícímu rámu více líbil třeba nejzákladnější model Ksyrium.

Z dalších dílů zaslouží zmínku příjemně tvarovaná řídítka. Mají kompaktní spodní oblouk a především mírné zahnutí horní části směrem k jezdci, s oválnou úchopovou částí. Profík by možná ohrnul nos, ale pro hobby jezdce jedny z nejlepších řídítek. Naopak sedlo působí vzhledem ke zbytku trochu laciněji, ale to kolu rádi odpouštíme.

Už ale do sedla. Výška rámu 58 centimetrů a k tomu 110mm představec mohou působit skoro až moc závodně, ale nenechme se zmást. Přední trojúhelník patří svou délkou k průměru, takže jízdní pozice je sice vyloženě sportovní, ale rozhodně ne nepříjemně natažená. Posed je naladěn přesně tak, aby jezdec naplno zužitkoval vše, co kolo dovede. Přesně do takového konceptu také představec délky 110 milimetrů či sedlovka s výraznějším přesazením zámku skvěle zapadají.

O tuhosti rámu již byla řeč, v tomto směru můžeme Izoard Pro měřit s těmi nejtužšími koly na trhu. Takže patříte-li mezi silové jezdce, případně máte-li nadváhu, a vnímáte tak negativně každé sebemenší kroucení rámu při záběru, testovaný Stevens vás zcela jistě nadchne. Stejně milým překvapením byl také výše probíraný komfort, především jeho vyváženost. Už když jsme si prohlédli sedlové vzpěry rámu a kvalitní karbonovou sedlovku, bylo jasné, že zadní část našeho těla bude hodně ušetřena nežádoucích rázů. Že v symbióze s tím bude také předek kola, to jsme nečekali, takže práce vidlice byla při přejezdu nerovností milým překvapením, zvlášť s přihlédnutím k mohutné partii korunky a kónickému sloupku. Výhodou jsou v tomto směru klasické brzdy, jež si, na rozdíl od kotoučovek, nevynutily zesílení ramen vidlice.

Geometrie je přátelská, nevyžaduje nepřetržité soustředění a okamžitě padne do ruky, ať už patříme mezi hodně zkušené či naopak začínající silničáře. Po rovině i při jízdě ze sedla dobře drží přímý směr a v zatáčkách reaguje přesně tak, jak bychom si přáli. Takovéto naladění geometrie se nám zkrátka líbí a dojem z bezvadně reagujícího kola je logicky podpořen zmíněnou tuhostí. Přesnost vedení do zatáček je skoro až návyková a opět nás navádí ke srovnávání s mnohonásobně dražšími závodními topmodely. Svůj díl na vynikajícím pocitu v zatáčkách měly jistě také pláště Continental Grand Prix 4000 S II v šířce 25 milimetrů. Průjezd série zatáček byl navíc dokonale plynulý, bez nutností neustálých korekcí směru. A tak by to v ideálním případě mělo být. Izoard Pro zkrátka dokonale uspokojí jak amatérského závodníka, tak třeba i bikera, jenž se rozhodl pořídit si první opravdu pořádnou silnici. Ve své kategorii je testovaný Stevens rozhodně jedním z nejlepších kol.