Test, Ritchey Timberwolf

Ocelové rámy Ritchey jsou kombinací naprosté klasiky, představované samotným materiálem, elegantními štíhlými profily trubek a designem, s konstrukční modernou. Tu charakterizují jednotlivé prvky, díky nimž i tradičně vyhlížející rám nabídne naprosto současné parametry. Po devětadvacítce Ritchey či 27,5“ modelu P-650b stále častěji sahají bikeři toužící se odlišit od hlavního proudu a od příštího roku budou moci konstrukčně velmi podobný Cr-Mo rám zvolit také vyznavači trailového ježdění. Model Timberwolf, novinka připravovaná pro kolekci 2015, nabídne skvělou ovladatelnost a radost z jízdy rozdává doslova plnými doušky. Pod toto tvrzení výrobce se můžeme klidně podepsat, neboť jsme nový bike se 140mm předním zdvihem vyzkoušeli v praxi, a to ve fázi prototypu, ovšem již velmi blízkém sériové podobě.

Jméno Timberwolf nezvolil Tom Ritchey poprvé, stejný název nesl jeden z jeho prvních biků z roku 1987. S tím však novinku spojuje snad jen použití tenkostěnných ocelových trubek. Reinkarnovaný model využívá průměr kol 27,5“, poměrně položenou hlavu a podstatně mohutnější profily trubek, než jsme u oceli zvyklí. Především spodní a sedlová trubka (s lehce kónickou konstrukcí) se v praxi tváří hodně robustně a výsledkem je tuhost při záběru plně srovnatelná s kvalitním duralovým rámem. K nádherným detailům patří kónická hlava, nemůže chybět průhyb spodní trubky a podobný prvek opakující se na sedlových vzpěrách – pro navýšení schopnosti pohlcovat otřesy a současně pro maximalizaci prostoru pro montáž brzdového třmenu. Přímo pastvou pro oko jsou zadní patky, na jejichž minimalismus jsme si u rámů Ritchey navykli již v první polovině devadesátých let. Zde jsou sice již maličko robustnější, ale stále představují vzor konstrukční čistoty. A totéž platí o navařeném úchytu brzdového třmenu Post Mount, s velmi dobře přístupnými šrouby. Klasikou je vedení lanek k měničům po horní trubce, pouze to pro přesmykač bylo u námi testovaného kola nevyužité.

Přesně takhle ho chceme!

Jak bylo zmíněno výše, jedná se o prototyp, na němž už se podle slov výrobce nebude nic měnit na materiálu, designu a jménu. Naopak je prý celkem možné, že se určité minimální úpravy ještě dotknou geometrie, k níž zatím výrobce neuvádí jediný údaj. My říkáme, nechte geometrii přesně tak, jak je! Pro někoho sice možná až dost živá, ale tak skvěle ovladatelná, že mohou timberwolfu všechny ostatní podobně zaměřené hardtaily jen závidět. My jsme kolo vyzkoušeli nejen v klasickém terénu v duchu sportovního cross-country, ale také na singletracku a v bikeparku, a takovou univerzalitu jsme rozhodně nečekali. Timberwolf je ve výsledku nejspíš přesně takový, jaký byl požadavek při jeho vývoji, a vedle dovedností v techničtějším terénu nabídne velmi svižný projev, zajištěný také příznivou celkovou hmotností 11,9 kilogramu. Navíc, ani pod bezmála sto devadesáti centimetrovým jezdcem se rám ani náznakem nekroutil, takže pokud proti oceli argumentujete nižší torzní tuhostí, v případě modelu Timberwolf jsou vaše výhrady naprosto bezpředmětné. Současně však nabídne to, co od oceli její uživatelé chtějí, a sice velmi dobrou schopnost zahladit otřesy. Je to fantastický kontrast k bezchybnému přenosu energie, že tentýž rám v sobě dokáže absorbovat značnou část rázů, jichž jsou ušetřena záda jezdce. V tomto ohledu působí bike velmi kultivovaně a může být vzorem nejen konstrukční čistoty, ale hlavně funkce.

Nyní už ale ke geometrii a ovladatelnosti, o nichž je timberwolf primárně. Je totiž živý a pocitově ostrý nejen při záběru do pedálů, ale hlavně při zatáčení. Vyloženě láká k užívání si každého metru jízdy, k okamžité akceleraci za projetou zatáčkou, k zatažení za řídítka a jízdě po zadním, k bunnyhopu při každé sebemenší příležitosti. Jako by nás vracel k samotným kořenům MTB, kdy nebylo nutné najet obrovské množství kilometrů, ale mnohem důležitější bylo se při jízdě pobavit. Skoro by nás v době vyšších zdvihů ani nenapadlo, že na hardtailu je něco takového ještě vůbec možné. V klopenkách pak doslova exceloval, v nich bude proti tomuto biku působit každý XC hardtail toporně a neohrabaně. Takovou porci jistoty, s níž se timberwolf v točitých pasážích projížděných ve vyšší rychlosti pohyboval, nenabídnou ani některá čistokrevná endura. Je zkrátka strojem, na němž se dá objet maraton, a stejně tak dobře s ním lze dovádět na lesních lávkách někde „za barákem“. Nepříliš dlouhý přední trojúhelník a 70mm představec jsou k tomu skvělými nástroji.

Zároveň však zmíněné prvky příliš neprotestují proti zdolání prudších výjezdů, v nichž přijde vhod větší styčná plocha zadního kola. Je zde ale zapotřebí pevnější ruka pro udržení přímého směru, na velmi živé řízení je zkrátka potřeba si zvyknout a zpočátku se více soustředit. Supercitlivá ovladatelnost je ale tou vlastností, za niž budou majitelé svůj timberwolf milovat. Je to totiž především kolo samotné, co posouvá schopnosti svého pilota o nemalý kus dál. I nepříliš zkušený jezdec bude mít najednou pocit, že zvládá tvrdý terén s podstatně větší jistotou, a klopenky bude projíždět u jejich vnějšího okraje.

Ve sjezdech je předních 140 mm zdvihu naprosté optimum a v kombinaci s 27,5“ koly jsme občas i zapomněli, že vzadu jakýkoli zdvih chybí. Odskočit si hranu po zadním, prokličkovat kamenitou pasáž či pumptrack a v následném členitém výjezdu si pohrávat s řídítky a nadhazovat přední kolo na každý terénní zlom – to vše v co nejrychlejším tempu – tak přesně na takové pojetí jízdy je nový ritchey stavěn. Rozhodně nebyl navržen pro to, aby jel rovně, taková jízda paradoxně vyžaduje více soustředění než střídavé pokládání do levé a pravé zatáčky.

Jak už ale bylo zmíněno výše, může se stát, že výrobce ještě do geometrie lehce zasáhne a maličko utlumí její živost, ve jménu jízdní stability. My ovšem doufáme, že se bike dostane do sériové výroby přesně v této podobě, je totiž boží, ať už na něm jedeme nahoru, nebo dolů. Spojení „ocelový hardtail“ s modelem Timberwolf nabývá nových rozměrů.

Z komponentů musíme vyzdvihnout skvěle fungující vidlici s nadstandardní možností seřizování a dálkovým lockoutem, stejně jako naprosto nekompromisní brzdy Avid X.0 Trail. Jediný převodník s 32 zuby v kombinaci s nejmenším 10z pastorkem se na hravou jízdu zdál dostačující, byť na klasické XC nenabídne potřebnou rychlost. Pro jízdní vlastnosti jsou pak neméně zásadní lehká kola Ritchey Trail s o něco vyšším profilem ráfku, jež se v kombinaci s plášti Z-Max podílela na velmi dobré akceleraci. Fantasticky pohodlné bylo sedlo Ritchey Trail WCS. Testovaný bike je zkrátka takovou výkladní skříní současného umu konstruktérů značky Ritchey.

Fotogalerie kola ZDE

Plusy: fantastická ovladatelnost, tuhost rámu a ochota akcelerovat, propracované konstrukční prvky

Minusy: pro někoho možná až přílišná živost

Technická specifikace

Rám: WCS Logic Tubing

Vidlice: Rock Shox Revelation, 140 mm

Kliky: Sram 32z.

Brzdy: Avid X.0 Trail, 180 mm

Řazení: Sram X.0

Přehazovačka: Sram X.0

Kazeta: Sram X.0 10-42 (11)

Kola: Ritchey Trail

Pláště: Ritchey Z-Max 2,25“

Řídítka: Ritchey Trail WCS

Představec: Ritchey Trail WCS

Sedlovka: Ritchey Trail WCS

Sedlo: Ritchey Trail WCS

Hmotnost: 11,9 kg (vel. 19")