Test, Pells Razzer Race 9

Když zabrousíme do konstrukční historie domácí značky, planžetová zadní stavba ji provází už od počátků a v současné přemíře karbonu na ni tvůrci navázali, a to opravdu netradičně. Dámy a pánové, přichází ultratenké 12mm sedlové vzpěry v podání stálice jménem Razzer.

Hra s průměry

U karbonových rámů jsme zvyklí na subtilní sedlové vzpěry, pohlcující značnou část otřesů, takže myšlenka nabídnout totéž z kvalitní hliníkové slitiny je logická. Testování si prý vyžádalo postupně lehké úpravy tloušťky stěny kvůli vibracím od zadní brzdy, ale konečný výsledek stojí za to. Rámu totiž tradičně dominuje masivní spodní Rhombus trubka mající na svědomí až návykovou torzní tuhost. Její napojení na kónickou hlavovou trubku dává spolu s horní trubkou tomuto místu opravdu nekompromisně bytelný vzhled. Sváry jsou přitom jen lehounce vyhlazené, takže hra na karbon není až tak opravdová. Přechod horní trubky v sedlové vzpěry je další konstrukční lahůdkou, jelikož obchází sedlovou trubku a jde přímo do sedlových vzpěr.

Ty mají esovité prohnutí a celkem slušnou šířku, ovšem při pohledu zboku působí jejich 12mm výška opravdu exoticky. Výrobce navíc na tenhle fakt s nadsázkou upozorňuje anglickým nápisem, hlásajícím, že jde o nejtenčí ocas ze všech. Ať je to. jak chce, vůbec to nevypadá zle, navíc v kombinaci s PM úchytem brzdy bytelnějším provedením samotných patek je tahle kombinace hodně zajímavá. Styl nenarušují ani řetězové vzpěry, jejichž středová výška rovněž není přehnaná a vnitřní prohnutí nechybí ani zde, zadní stavba si prostě hubnutí doslova užívá, jen závity pro nosič tady nehledejte, je to ryzí sportovec.

Všechny zmiňované konstrukční prvky rámu mají za cíl jediné, nabídnout jezdci vyšší míru absorpce rázů od terénu při zachování torzní tuhosti, a tudíž výkonu. Předem můžeme odtajnit, že se to povedlo, ale ve výsledku je to součin vícero faktorů, a ne pouze konstrukce rámu.

Když přihlédneme k osazení, je nasazení vidlice Reba s lockoutem z řídítek a možností nastavení jeho účinnosti vynikající volbou. Absenci pevné přední osy promíjíme, bike ochotně zatáčí, takže nějaké lámání do zatáčky a s ním spojené kroucení vidlice zde nehrozí. Navíc vidlice pracovala celou dobu spolehlivě a vyzobávala všechny nerovnosti, aby nás jen občas zpočátku zmátla funkce lockoutu, jehož páčka funguje proti všem logickým úvahám obráceně. Vedení lanek pod horní trubkou neruší jinak zajímavý design, jehož proužky na spodní trubce jsou zase něčím originálním, navíc velmi povedeným. Sázka na kompletní pohon Shimano s dvojpřevodníkem je dobrou volbou, a i když bychom zde raději viděli ze sady SLX i brzdy, proti kotoučovkám Avid DB3 nemáme nějaké zvláštní výhrady. Větší páčka je příjemná do ruky a výkon byl celkem slušný, i když závodník by asi sáhl po ostřejším kousku. Naopak, co závodník uvítá, jsou rychlé pláště Thunder Burt od Schwalbe, jejichž jemný vzorek upaluje na tvrdém povrchu, co mu síly stačí. Na blátě to už taková paráda není, ale jde primárně o výkon na rychlém podkladu, což tenhle kousek umí. Kombinace ráfků Mavic a nábojů Shimano je klasikou, na níž není co pokazit, a projeví se dobrou životností a odolností. Posledním střípkem mozaiky nazvané Razzer Race 9 jsou vlastní díly s logem Pells, jejichž matně černý design s modrými prvky dokonale ladil s celým kolem. Navíc sedlo patří k hodně pohodlným kouskům, a i když jsou gripy štíhlejší, s nižší vrstvou pryže, velice dobře se drží. K osazení tedy vzhledem k ceně nemáme připomínky.

Především komfort

Už při nasednutí na testovanou devatenáctku to jednomu nedá, aby nesledoval zadní stavbu, zda se někam pohne, či ne. Samozřejmě, že očekávání je větší než schopnost trubek se prohnout, je to prostě hliník, ne karbon, ale rozhodující je samotná jízda, která ukázala správnost daného řešení. Nemusíme opakovat, že razzer je strojem s příjemným sportovním posedem, který bude vyhovovat jak závodníkovi, tak výletníkovi vyznávajícímu ostřejší tempo. Vše dokonale padne do ruky a schopnost hbitě měnit směr je v kombinaci s jeho dobrým vedením i ve vyšší rychlosti dokonale vyvážená. Rám se při prvních záběrech do klik doslova ani nehnul, takže torzní tuhost by mohl tenhle kousek přímo vyučovat, což platí jak pro silový záběr ze sedla, tak pro švihání po silnici. Dokonalá tuhost se pak u zadní partie projevila naopak velice vlídně k jezdcovým zádům, která zadní stavba umí dostatečně šetřit. Sedlové vzpěry se sice viditelně nehýbou, ale jejich profil v kombinaci se štíhlou sedlovkou a hodně příjemným sedlem Shark tvoří dokonale sehraný celek, který většinu drobných rázů od terénu skvěle zaoblil.

Rozdíl v tlumení byl při jízdě ze sedla a v sedle hodně patrný, a raději jsme většinu času strávili hezky usazení s mírným hýčkáním sedacích partií než postaveni v pedálech, kdy jezdec díky rychlejším plášťům bez extra tlumicích schopností cítí všechny ostřejší rázy. Kombinace pohodlí a výkonu je zde tedy skvěle namixovaným koktejlem, jehož pomyslným plátkem citronu na ozdobu je celková ovladatelnost a výkon kola. Dokonalá točivost, ovšem bez nějaké nadbytečné hravosti a přílišné obratnosti si notuje s maximálním záběrem do pedálů, takže akcelerace nebo výjezdy či spurt na rovině, to všechno jsou tak samozřejmé jevy, že si jezdec nedokáže odpustit nejet na maximum. Razzer zkrátka nezklame jak na dlouhé trati maratonu, tak díky zrychlení a ovladatelnosti ani na technickém XC okruhu. Dokonalý mix všech důležitých vlastností závodního kola, jenž přitom nezklame ani sportovně založeného rekreačního jezdce. Tady je vidět, že razantní změna u stálice v kolekci se může projevit víc než pozitivně a posunout jej o kousek dál. Bike není softailem, ani nenahradí zadní odpružení, ale pokud jen trochu hledáme jakoukoliv úlevu u pevné hliníkové zadní stavby a nehodláme se pustit do světa čepů, tlumičů nebo karbonu, je nová „razzerovská“ profilace skvělý počin.