Test, Merida Big.Nine XT

Už když se v kolekci značky Merida objevil tenhle karbonový hardtail na velkých kolech, bylo jasné, že to bude dokonalá zbraň pro týmové jezdce i další náruživé závodníky. Naše lýtka v terénu prohnal druhý cenově nejdostupnější model, který nabízí benefity špičkového rámu s dobře zvolenými komponenty, takže jen těžko na něm půjde hledat nějaké mouchy.

Nekompromisní vrchař

Začněme z opačného konce, tedy nikoliv z té technické stránky, ale rovnou jízdními vlastnostmi, které vystihuje už nadpis. Testovaná devatenáctka zvládne maximálně 185cm jezdce, kterému dá jasně najevo, že delší rám a geometrie tady nejsou na nějaké parádičky, ale uznávají jediný směr, a to směrem nahoru. Posed je spíše natažený, ruce s představcem otočeným nahoru pohodlně vysoko, takže závodník nejspíš zvolí opačnou pozici a jasný je přítlak na přední kolo. Jestliže posed celkem hned padne do ruky, tak s prvním záběrem do pedálů připomene, že jde o ryzí devětadvacítku, kde delší zadní stavba a rám tlačí předek k zemi. Jen si zkuste dostat bike na zadní třeba i při rozjezdu, maximum je pár centimetrů a pak vás zadní stavba zase hezky usadí předkem na zem, abyste mohli maximálně zabírat a rvát se o každou vteřinu. Jízda kupředu je totiž na tomhle kole doslova návyková a rychlé rovinaté úseky, táhlé výjezdy i ty nejextrémnější stojky budou jeho oblíbený parket, kde to rozjede naplno.

Tuhost rámu v oblasti středového pouzdra, akcelerace a minimální ztráty energie nabídnou jezdci dokonalou pomůcku pro ukázku jeho výkonů. Jenže nic se nemá přehánět, takže naopak celková torzní tuhost není zase tak ohromující a hlavně přední partie hlavního trojúhelníku ukážou v ostřejších zatáčkách svoji částečnou poddajnost. Když k tomu přičteme standardní patky vidlice, pak to není v zavřených zatáčkách pod brzdou taková sláva, nicméně tohle není bike na technické traily, ale maratonská a XC raketa, která bude kralovat na plynulých tratích bez nějakých klikatých technických pasáží.

Na druhou stranu, co se zatáčení týče, bike poslouchá na slovo a pouze je třeba vzít v potaz jeho délku, která se ale díky nízko posazenému těžišti dokáže rychlou zatáčkou protáhnout plynule a kolo z ní pak vystřelí. Nečekejme ovšem výjezd pod plynem a po zadním, vše je o maximálním přítlaku obou kol k terénu, na němž je drží také slušné tlumicí schopnosti rámu s přídavkem lněných vláken v karbonové pletenině.

Kdo se chytá za hlavu, že je tohle kolo jen rychlý tank, může se uklidnit, protože dostat jej do vzduchu nedá moc práce, i když to bude spíš oběma koly naráz, protože možnost přitáhnout řídítka a odskočit po zadním lehce omezuje zadní stavba a zmíněný přítlak na předek. Bike je maximálně stabilní, a přitom dobře ovladatelný, žádná hračka na parádičky, ale vše je vyvážené a podřízené výkonu, a to nejen směrem vzhůru, ale i v rychlých sjezdech, kde kolo dokonale vede a nechá si líbit i přeskoky mezi vyjetými kolejemi nebo nějaký ten boční výjezd na stěnu svahu. Pevná zadní osa v tomto případě dokonale navyšuje tuhost, a přesné vedení zadního kola tak bylo za všech podmínek dokonale jisté.

Jízdní vlastnosti jsou tedy ryze závodní a v tomto ohledu nebude maratonec či XC jezdec kolu nic vyčítat. Co se týče hobíka, ten asi nechá představec nastavený nahoru a maximálně si užije absorpci rázů zajištěnou jednak konstrukcí rámu, ale také štíhlou sedlovkou, která na větších nerovnostech odvedla pořádný kus práce. Rovněž přední vidlice se ukázala jako žehlička všeho, co jí přišlo do cesty, i když pevnou osu bychom viděli raději. Tu má jen dvojice nejdražších modelů, tady je pro tuhost pouze kónický sloupek vidlice. U vidlice ještě zůstaneme, protože páčka trojice režimů CTD byla poměrně často v permanenci, neboť chuť kola jet stále na maximum kupředu dostává jezdce často ze sedla, a tudíž jsme vidlici málokdy vozili dlouho naplno otevřenou.

XT a ti druzí

Jelikož je dvojice písmen x a t obsažena už v názvu modelu, není funkci řadicích mechanismů a pohonu co vytknout. Vše je přesné a citlivé, odřazení o více pastorků je pro závodníka nutností, a přestože je rám z karbonu, závitové středové pouzdro ukrývá standardní misky Hollowtech II. Snad jen brzdy a náboje z levnější sady Deore trochu kazí „lepší“ dojem, ale funkčně jsou spolehlivé. Totéž platí o univerzálnosti a výkonu plášťů, neboť Crossmark je svým plynulým vzorkem na středu běhounu skvělý na silnici a tvrdém povrchu, a přitom díky profilům na bocích nestrádá ani v lehce měkkém terénu. Pohodlné sedlo, dostatečně široká řídítka, komponentům tedy nelze nic vyčítat a snad jen fajnšmekr bude šetřit na brzdy a náboje z lepší sady.

Co se týče samotného základu, pak rám je výkladní skříní současných technologií. Karbon totiž na sedlových vzpěrách s razantním obloukem před napojením na sedlovou trubku míchá s lněným vláknem pro lepší tlumení vysokofrekvenčních vibrací a vnitřní plocha trubek by měla být hladká bez otřepů, díky „protivrásčité“ technologii AWS. Zadní brzda je na postmount unašeči a kónická hlavová trubka za sebou nechává do horní jednoduše bez krytí vstoupit oba řadicí bovdeny. Hadička zadní brzdy pod horní trubkou dává přednost praktičnosti před estetikou, což chválíme. Výška řetězových vzpěr pak budí respekt, a co se týče přímé montáže přesmykače na prohnutou sedlovou trubku, nemáme v tomhle případě obavy, že by se něco mohlo poškodit.

Big.Nine je prostě sázkou na konstrukční jistotu, a co se výše uvedených jízdních vlastností týká, ryzí závodník bažící po delší lehce stabilnější geometrii bude určitě spokojený.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: BIG 9 CF2

Vidlice: Fox 32 Float Evo, CTD, 100 mm

Kliky: Shimano Deore XT, 22-30-40

Brzdy: Shimano Deore, 180/160 mm

Řazení: Shimano Deore XT, 3x10

Přehazovačka: Shimano Deore XT

Přesmykač: Shimano Deore XT

Náboje: Shimano Deore

Ráfky: Jalco Big Nine

Pláště: Maxxis Crossmark, 2.1“

Kazeta: Shimano HG50, 11-36

Sedlo: Merida

Sedlovka: Merida 27,2 mm

Řídítka: Merida

Představec: Merida

Hmotnost: 11,6 kg

Cena: 69 990 Kč