Test, Maxbike Koksijde

Vlajkovou lodí cyklokrosových modelů je u domácí značky celokarbonový kousek, stylově pojmenovaný po známém belgickém městě se závodištěm, takže jsme byli zvědaví, jak moc se mu bude chtít do bláta a ostrých zatáček.

Zaměřeno na výkon

Rám si nehraje na žádný sloping, spíše je tomu díky nízké hlavové trubce naopak. Kónická hlava je kvůli maximální tuhosti při zatáčení samozřejmostí a každá partie rámu působí dojmem, že se zde hraje především na tuhost a nějaký komfort je až druhořadý. K tomu napomáhá jak výrazný profil spodní trubky, tak absence nějakých zeštíhlení u té horní a o zadní stavbě ani nemluvě. Sedlové vzpěry se napojují přes monostay, která elegantně obchází sedlovou trubku a plynule přechází v horní. Řetězové vzpěry si rozhodně nehrají na nějakou subtilnost, a když k tomu přidáme i bytelně vyhlížející patky, navíc levou s výztuhou kvůli diskové brzdě, máme jasno. Tohle se pod námi nemůže kroutit, ani kdybychom chtěli, ale zároveň nelze čekat v terénu nějakou úlevu. To je dané částečně i použitím sedlovky průměru 31,6 mm, která toho rozhodně moc neutlumí.

Vše tedy v závodním pojetí pro maximální výkon a tomu odpovídá i třeba ukrytí řadicích lanek či hadice zadní brzdy do útrob horní trubky, byť bychom možná poslední díl bovdenu k přehazovačce raději viděli kvůli pronikání bláta jednodílný.

Přední vidlice má stejně jako rám patky na standardní rychloupínák, takže i přes přítomnost kotoučovek konstruktéři nesáhli po pevných osách. Ramena vidlice projevila jen minimální sklony k propružování a pohlcování rázů, takže její celková tuhost je v maximální souhře s rámem a v zatáčkách jsme nijak nepociťovali absenci pevné osy.

Když to tedy vezmeme z úrovně pohledu na úroveň praktickou, má pod sebou jezdec stroj s kratší horní trubkou, díky delší zadní stavbě středně dlouhým rozvorem a úhlem vidlice ochotným ke každé změně směru. Posed je lehce závodně natažený a množství podložek pod představcem dovoluje výraznou korekci pozice řídítek, která by bez nich byla jinak opravdu nízko.

Jezdec sedí ideálně vzadu a při každém šlápnutí je znát vynikající torzní tuhost celku, jejíž přeměna na pohyb vpřed je jen nepatrně umírněna vzorkem plášťů, který přece jen patří do terénu a ne na silnici. Kolo jede velice rázně a bez odmlouvání zrychluje, aby si pak stabilně drželo tempo. Geometrie s delší zadní stavbou je pak soubojem protikladů, kdy vidlice vybízí k rychlým změnám směru a hbitému točení, ale zadní stavba celek lehce zklidňuje a navyšuje stabilitu. Není žádný problém dostat kolo do vzduchu ať už přitažením pedálů, nebo díky terénní vlně, ale rozhodně nejde o stroj, jenž by šel nějak ochotně na zadní. Tady je to ve výjezdech o maximálním záběru do pedálů bez jakýchkoli obav, že by se předek nechtěně zvedal. Antisloping a celá geometrie totiž hmotnost jezdce i přes jeho pozici dostatečně vzadu orientuje s nepatrnou převahou více nad řídítka. Přesto ale krátké sjezdové pasáže nestrašily snahou dostat jezdce přes řídítka.

Celkově tedy nelze jízdu hodnotit jinak, než jako lehce stabilnější, vyrovnanou oběma směry a s ochotou zatáčet, ale dostatkem jistoty i ve vysoké rychlosti. Koksijde rozhodně není zbrklým ani vrtkavým strojem, naopak vyjde jezdci vstříc, ale včas jej umírní, aby zbytečně nepřetočil zatáčku. Na tvrdém podkladu ale neprotestuje proti razantnímu náklonu, takže i pozice těžiště hraje ve prospěch jezdce.

Do bláta či na silnici?

Aktuální móda cyklokrosových kol těží z jejich univerzálnosti, kdy lze používat jeden stroj jak na silnici, tak na polní či lesní cesty. Ani Koksijde není výjimkou, byť nějaké blatníky a nosič zde nemají šanci. Úzké pláště by se na ráfky Mavic pohodlně vešly, takže určitý přerod v silničku je zde možný. Naopak ještě širší pláště, než zde nasazené třiatřicítky od Schwalbe, by mohly znamenat lehký problém s průchodností u řetězových vzpěr. Přestože je v přední vidlici i sedlových vzpěrách dostatek místa na bláto, dole už taková rezerva není. Blátu pak je bohužel vystavena i kladka na lanko přesmykače, což je asi jediná věc, kterou bychom konstruktérům vytkli. Silničku tedy z Koksijde udělat lze, na populární gravel kategorii to ale není, je to více závoďák než společník na cesty.

Tomu odpovídá sériové osazení, kdy sadě Ultegra nelze ve funkčnosti cokoliv vytýkat a rovněž výkon hydraulických kotoučovek z cenově nižší řady je pak v terénu naprosto vynikající. Jemný vzorek pláště je celkem schopný univerzál a jen hustší bláto mu nebylo úplně ideálně po chuti. Abychom byli úplní, tak i přes sportovnější polstrování si na sedlo SLS Flow nemůžeme stěžovat, a i když máme u řídítek raději plochou horní část a komfortnější omotávku, tady je to i přes štíhlý střih stejně spíše o přetrvávajícím držení za páky. Nicméně velkou část komponentů lze u výrobce jednoduše změnit díky konfigurátoru, kde si zákazník může kolo upravit, takže i to je cesta třeba k vyššímu komfortu.

Odpověď na otázku v nadpisu tak bude nejspíš znít „do terénu“, protože Koksijde dostálo svému jménu a je kolem, které nevynikne ani jako silnička, ani na dlouhých cestách, ale je určeno na cyklokrosová kolbiště, kde mu bude nejlépe.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace:

Rám: UD Carbon CXD 8000

Vidlice: Carbon CXD 8000

Kliky: Shimano Ultegra, 36/46

Brzdy: Shimano BRR785, 160 mm

Řazení: Shimano STRS685, 2x11

Přehazovačka: Shimano Ultegra

Přesmykač: Shimano Ultegra

Kola: Mavic Aksium Disc

Pláště: Schwalbe Racing Ralph, 33-622

Kazeta: Shimano Ultegra, 11-25

Sedlo: Selle Italia SLS Flow

Sedlovka: Token

Řídítka: Token

Představec: Token

Hmotnost: 9,56 kg

Cena: 64 990 Kč