Test, Marin Wolf Ridge

Zkonstruovat bike, jenž je svým jízdním projevem a hodnotou zdvihu v podstatě nezařaditelný do současných kategorií. Takhle nějak popisují tvůrci novou devětadvacítku Wolf Ridge se stošedesátkovými zdvihy. Díky unikátnímu systému odpružení totiž systém téměř nereaguje na šlapání, a přitom ve sjezdech nabízí komfort endura, takže kam jej vlastně zařadit?

Akce vyvolává reakci

Tenhle unikátní bike jsme testovali v červnu během novinářské prezentace ve středisku Kronplatz, takže tamní tratě více než dostatečně prověřily tvrzení konstruktérů. Ti použili řešení firmy Naild nazvané R3ACT – 2PLAY, spočívající v upevnění jednodílné zadní kyvky na trojici vahadel a speciálním pístu, jenž se otáčí na vlastním čepu. Zní to složitě, ale v podstatě se kyvka pohybuje jednak vertikálně na vahadlech, ale také horizontálně posouváním na pístu. Ten má mimochodem stejný průměr, jako je u motokrosových vidlic, takže do něj lze pro servis použít gufera stejného rozměru. Celý systém tak má v kombinaci s biometricky konstruovanou geometrií rámu (v potaz byla brána pozice jezdce a působení jeho sil) zaručit imunitu pružení vůči šlapání a přitom jeho maximální citlivost na rázy od terénu. Tenhle zákon akce a reakce, na němž spočívá práce pístu, nakonec přinesl své ovoce, a můžeme potvrdit, že bike umí stoupat jako devětadvacítka na stovkovém zdvihu, a přitom ve sjezdových pasážích nabídne takový komfort, jako šestadvacítkový sjezďák se zdvihem dvě stě milimetrů. Kombinace vysokého, pocitově téměř bezedného zdvihu a devětadvacítek zkrátka dokáže vyžehlit všechno, a přitom bike umí jet i švihově.

Základ konstrukce je samozřejmě v karbonovém předním trojúhelníku i zadní kyvce, které se přizpůsobila celá partie kolem středového pouzdra. Výrazně před ním totiž sedí čep nosného pístu, na němž se klouže zadní kyvka. Tenhle píst má přitom na boku kyvky červené tlačítko, které po stisku vyrovná tlak uvnitř s okolním. Přece jen zde díky pohybu a zahřívání dochází ke změnám a vyšší tlak uvnitř, nebo naopak podtlak je nežádoucí, takže jednou za čas je třeba hodnoty vyrovnat. Jako přepákování na tlumič a zároveň ochrana proti boční flexi slouží trojice ramen jisticích kyvku, přičemž spodní sedí excentricky a horní je jednodílné. A pozor, integrovaný blatník, jenž chrání pístnici proti nečistotám, musí být na rámu přítomen, výrobce varuje před vyjížděním bez něj, a popravdě nebýt jeho, celá partie u pístu by za chvíli byla plná bláta.

Rám je kromě unikátního závěsu zadní stavby vyladěný ještě v dalších detailech, takže vstupy pro bovdeny a hadici brzdy mají hliníkové stahovací prvky, aby uvnitř nic nerachotilo a bovdeny byly předepnuté. Dokonale napojené vedení od předního trojúhelníku do zadní kyvky pak má gumové těsnicí návleky a na rámu je prostě vše, včetně těchto detailů, naprosto čistě zpracované, aby nic nerušilo. To lze snad tvrdit i o provedení pevné zadní osy, jejíž vlastní systém rychloupínáku a matice rovněž skvěle zapadají do konceptu.

Automatický podvozek

Otestovat tenhle bike znamená dokonale naladit odpružení, které zde skýtá bezpočet možností. Tlumič totiž nabídne regulace obou rychlostí odskoku i komprese a vidlice rovněž umožní volit režimy komprese podle potřeby. Předem ale upozorňujeme, že zadní odpružení zde mělo výrazně navrch, a to jak citlivostí, tak celkovým projevem. Ideální je čtvrtinový až maximálně třetinový SAG tlumiče a můžeme vyrazit. Objemné devětadvacítky a ještě takový zdvih, to vyžaduje pořádnou páku, což široká řídítka zaručila. Posed byl překvapivě někde na pomezí sportovního a pohodlného, ale v podstatě je to ryzí enduro, což platí i pro delší geometrii. Paradoxně ale bike netrpí příliš dlouhým rozvorem ani zadní stavbou, takže jeho ovladatelnost slibovala příjemné vedení všemi pasážemi. Výjezd k lanovce ukázal až překvapivou neochotu zadní stavby jakkoliv se pod záběrem pedálů zanořit do zdvihu, to platilo pro všechny výjezdy nebo šlapavé úseky, kde systém prostě neokrádá o energii.

K osazení jsme nemohli mít výhrady, špičkový dvanáctkový pohon, čtyřpístkové Guidy rovněž umí zastavit spolehlivě a pláště WTB měly vzorek, jejž si jezdec musí zamilovat. Bohužel už ne tak jejich slabé boky, které se na kamenech několikrát poddaly ostré hraně, a museli jsme opravovat.

První kilometry tyrolských trailů doslova vybízely k agresivní jízdě, k níž je bike jako stvořený, a vše zdolává s dokonalým „flow“. Stabilní úhel vidlice, dokonalá citlivost odpružení a velká kola umí udržet pláště doslova přilepené na podkladu, aby se hned na prvním skoku bike předvedl jako rodilý skokan. Každý odraz je výzvou a dopad je díky hloubce zdvihu jako do peřinky. Tady máte i na rozbité trati s velkými skoky pocit, že sedláte zdvihově vyšší kategorii, než je 160 mm. Pod brzdou zadek reaguje a ukazuje, že má navrch spíše na velkých rázech než na kořenech, ale v podstatě nelze systému v kopírování nerovností cokoliv vytknout. Stále čekáte, kdy přijde omezování během nějakého výjezdu či šlapavého úseku, jenže omyl, to se nekoná, protože zadní stavba se rázem ze sjezdového speciálu mění s prvním záběrem do pedálů v XC devětadvacítku, a zadek prostě nehoupe. Tohle je dokonalá harmonie pro zrychlení v úsecích, kde sklon není tak strmý, abyste si naplno vychutnávali funkci zadního odpružení. Je to skoro jako elektronicky řízený podvozek, který se umí přizpůsobit jízdnímu režimu, prostě to funguje, aniž jsme museli nějak extra ladit nastavení na tlumiči nebo vidlici.

Geometrie díky kratší zadní stavbě umožní protáhnout se i ostřeji řezanými klopenkami, ale přece jen je to delší devětadvacítka, takže řezání oblouků musí být o něco plynulejší než na menších kolech. Při agresivnějších průjezdech nebo ve smyku citlivost zadní stavby nedává tak ostrou odezvu v zatáčkách na hraně, ale jde více do zdvihu. Na druhou stranu, dokonalé udržení plášťů na podkladu a perfektní proplouvání všech pasáží ve vysoké rychlosti nabídne hodně jistoty. Na nějaké trialové prvky nebo kličkování kolem stromů ale zapomeňme, tohle je projevem devětadvacítkové enduro, ne krátký trailbike, takže čím vyšší rychlost a prudší svah, tím lépe. Přitom ale bike netrpí příliš položenou hlavou na rovině nebo ve výjezdech, tam je schopen rovněž dobře manévrovat, i když to ve stoupání při nízké rychlosti vyžaduje trochu víc koordinace pro udržení směru.

Co je tedy nový Wolf Ridge? Enduro, trailbike nebo all mountain, nebo ani jedno z toho a je jakýmsi univerzálem s vysokým zdvihem, schopným opájet jezdce schopnostmi ve sjezdech a přitom mu ve stoupáních vykouzlit výkonem úsměv na rtech? To poslední, prostě umí všechno.

Fotogalerie kola ZDE

Technické specifikace

Rám: UD Carbon, 160 mm, Boost

Tlumič: Fox Float X2

Vidlice: Fox F 36, Performance Elite, 160 mm, Boost

Kliky: Truvativ Descendant Carbon, 34

Brzdy: Sram Guide Ultimate, 200/180 mm

Řazení: Sram XX1 Eagle, 1x12

Přehazovačka: Sram XX1 Eagle

Náboje: eThirteen TRS Race

Ráfky: eThirteen TRS Race Carbon

Pláště: WTB Vigilante/Breakout, 29x2.3“, TCS Light

Sedlo: WTB Volt Race

Sedlovka: KS LEV Sio, 150 mm

Řídítka: Deity DC31 Mohawk Carbon, 787 mm

Představec: Deity Copperhead

Hmotnost: 13,78 kg