Test, KTM Revelator Alto Prestige, 2018

Rakouské KTM v posledních sezónách doslova kouzlí s karbonem, výsledkem jsou nepřehlédnutelné designy a především fantastický poměr mezi nízkou hmotností a tuhostí. Ostře řezané tvary, plochy dovolující hru světla a stínu, to vše podpořeno určitým konstrukčním minimalismem dávajícím jasně najevo, že přebytečné gramy bychom hledali marně. Zmíněná charakteristika se prolíná vlastně celou aktuální kolekcí, primárně však závodně laděnými topmodely. Stoprocentně vše vyřčené platí o novém silničním stroji Revelator Alto, jejž jsme důkladně otestovali ve špičkové verzi s dodatkem Prestige.

Osazení prakticky tím nejlepším, co lze za peníze koupit, taková je současná top sada Shimano Dura-Ace Di2. K ní si přidejme karbonová kola, superlehké komponenty Ritchey a takovou porci okamžitého zrychlení, že by mohl kdejaký supersport závidět. Celková hmotnost 6,55 kilogramu ještě nemusí být vypovídající hodnotou o schopnostech tohoto stroje, při jízdě v kopcích i při akceleraci jsme mu pocitově hádali možná o dalšího půl kila méně. Tak jako tak se včetně pedálů dostane přesně na váhový limit UCI. Jinými slovy, před námi stojí nefalšovaný závoďák, který si však může pořídit i běžný smrtelník, nezávisle na své fyzické výkonnosti. To je příjemné vědět. Na druhou stranu by bylo škoda nezužitkovat schopnosti kola beze zbytku, byť pro takový účel si Revelator Alto Prestige žádá nadstandardně trénovaného jedince, jemuž bude společníkem k vítězství.

Typický rukopis KTM

Již pohled na partii rámu, v níž se stýká horní a sedlová trubka společně se sedlovými vzpěrami, dává najevo příslušnost ke značce z Mattighofenu. Plynulý přechod horní trubky do sedlových vzpěr, bez jakéhokoli přesazení trubky sedlové, působí kompaktně až puristicky. Nešlo zde ale primárně o design – důvodem použití tohoto řešení je umožnění sedlovce pracovat v předozadním směru při přejezdu nerovností. Pakliže se na tuto rámovou partii podíváme nikoli zboku, ale shora, vynikne její optická robustnost. Svou roli pří vývoji ovšem hrála i aerodynamika, jež má v tomto segmentu čím dál větší slovo.

Každá část rámu má svůj specifický úkol. Základní trojúhelník využívá značně široké průřezy trubek, kdy ta spodní celou svou šíří plynule přechází ve středové pouzdro s integrovanými ložisky. V kontrastu s tím je nejen útlá sedlovka průměru 27,2 mm, ale především minimalistické sedlové vzpěry, pro změnu doplněné o vyšší profil těch řetězových, výrazně asymetrických, zajišťujících skvělou boční tuhost zadní stavbě jako celku. Torzní tuhosti ovšem napomáhá i použití slopingu, z něhož vyplývá výška sedlové trubky nějakých 51,5 centimetru, byť označení velikosti testovaného rámu je 55 cm.

Co se nám na modelu Revelator Alto líbilo nejvíce, vyjma nízké váhy a příkladné tuhosti při záběru? Především to, že kdybychom z něj odstranili všechna loga, tak bychom i tak poznali, že se jedná o KTM. To je v době trendu konstrukční unifikace (nejen v cyklistice) hodně sympatické. Každý prvek zde má navíc svůj jasný účel a v období nástupu kotoučových brzd dokáže dát najevo, že profesionální silniční cyklistika tuto rádoby vymoženost až tak úplně nepotřebuje. I při zachování dokonalé tuhosti bylo podobné maximum vyždímáno také z jízdního komfortu - právě instalace kotoučovek totiž dokáže mnohdy výrazně přitvrdit celý předek kola. Naopak Revelator Alto dokázal pohltit značnou část otřesů a superpohodlné zadní stavbě byla přední celokarbonová vidlice celkem rovnocenným parťákem, i přes široká plochá ramena a bytelně vyhlížející korunku. Kolo zaměřené čistě na výkon může být pohodlné dokonce i na českém asfaltu, tedy alespoň v případě závodního KTM. Ostatně právě z tohoto důvodu byla zadní brzda přesunuta dolů, za středové pouzdro, čímž zadní stavbě zajišťuje nejen estetickou čistotu, ale navíc dovoluje sedlovým vzpěrám štíhlost. To se ve spojení s jejich mírným průhybem projevilo právě onou hodně nadstandardní schopností pohlcovat nemalé procento rázů od nekvalitního povrchu vozovky.

V případě osazení nelze mít připomínky, a to jak k elektronické duře, tak ke kolům DT Swiss PRC 1400 Spline s vyššími karbonovými ráfky. Líbila se nám rovněž skladba převodníků 52-36, tedy jakýsi „semi-compact“, který neurazí amatérského závodníka a pro sportovnějšího hobby jezdce je ideálem. Stejně tak rozsah kazety 11-25 bude dostatečný i pro případ, že se vydáme na Stelvio či Grossglockner, o Šumavě a Krkonoších nemluvě. Máme-li hledat nějaké zápory, pak jediným je pozice kabelu vedoucího k přesmykači, velmi blízko zadnímu plášti. Na tento detail je nutné dát pozor při osazování kola i při jeho používání. Kompletně vnitřní vedení kabeláže systému Di2 zkrátka vyžaduje servisní preciznost, ale to je případ prakticky všech špičkových strojů na elektronice.

Maximálně nám vyhovoval tvar karbonových řídítek Ritchey a pastvou pro oko jsou oba náboje DT Swiss, přičemž tato kola považujeme za skvělou volbu. Jsou velmi rychlá na rovinách, kde doslova letí, aniž by obtěžovala nadbytečnou obvodovou hmotností v táhlých výjezdech. Svůj díl na tomto pocitu měly samozřejmě i perfektní pláště Continental Grand Prix 4000 S2 v šířce 25 milimetrů. Nicméně parádní disciplínou kol jsou především rovinatější tratě s průměrnou rychlostí nad třicet kilometrů za hodinu. Profil ráfků s výškou 35 milimetrů je širší, bez ostré horní hrany, velmi podobný tomu, s čím před lety přišel Zipp. Tedy „U“ profil namísto dříve používaného „V“ průřezu. Aerodynamika je dokonalá a přitom zrychlení je o poznání ostřejší, než bychom u kol s takto vysokým profilem ráfků očekávali.

Celkové namíchání ingrediencí bylo u testovaného kola až nečekaně univerzální - není to tedy pouze závoďák, jehož jediným zaměřením by byl výkon. Akcelerace, schopnost udržovat hodně vysoké rychlostní průměry na rovinách, dále dovednost poprat se s nekvalitním povrchem a v neposlední řadě preciznost vedení do zatáček. Ovladatelnost jsme si nechali záměrně až skoro na konec testu, i zde má co do činění výše zmiňovaná tuhost konstrukce. Opravdu nejsou zapotřebí pevné osy, aby kolo zatáčelo a reagovalo s přesností vedení řezu chirurgickým skalpelem. Od značky KTM jsme ostatně zvyklí, že geometrie špičkových silničních modelů bývají nekompromisně závodní. Současně však ne natolik nekompromisně, aby vyfackovaly „jen“ průměrně zkušeného silničáře. Kolo je přesně tak živé, jak závodník potřebuje a plně zužitkuje, ale zase ne natolik ostré, aby vyžadovalo neustálé korekce směru a nepřetržité stoprocentní soustředění. Takové naladění se nám u závodní silnice líbí, v zatáčkách je chování čitelné a předvídatelné, takže umožňuje průjezd ostrých serpentin velmi plynule a přitom rychle. Revelator Alto není bestií, kterou bychom museli neustále krotit, což platí třeba i při jízdě ze sedla, kdy přirozeně drží přímý směr.

Na samý závěr jsme si nechali nejen finální verdikt, ale i brzdný výkon - tedy disciplínu, v níž dnes kralují kotoučovky. Neměli jsme možnost KTM otestovat za velkého mokra, ale na suchu byl projev brzd parádní. To měla na svědomí nejen samotná směs špalků Swiss Stop, ale především konstrukce brzdových čelistí, kdy každá z nich využívá dvojici čepů a poměrně značné přepákování, takže síly ke stisku ráfku mají brzdy na rozdávání. A celkové hodnocení na konec? Mezi čistě závodními silničními koly je KTM Revelator Alto Prestige jedním z nejtužších a současně těch výrazně pohodlnějších. I přes zřetelnou schopnost zahlazovat rázy je ovšem primárně závoďákem, o čemž ostatně svědčí třeba i 115 milimetrů dlouhý představec u testované velikosti 55. Prostě závodní silniční model přesně podle našeho gusta.