Test kola Merida One-Five O 3000D

Merida One-Five-O 3000D

Po představení modelů Merida AM, které disponují zdvihem 130 mm a jsou určeny na all mountain, na sebe nenechala dlouho čekat novinka se zdvihem 150 mm pro enduro – model One-Five-O. V jeho nezvykle znějícím jméně je anglicky zakódován zdvih zadní stavby jednočepového odpružení s přepákováním tlumiče. My jsme si do testu vybrali model 3000D, osazený sadou Shimano XT a brzdami Magura, na němž se o odpružení starají vzduchové jednotky Fox 36 Talas vepředu a RP23 vzadu.

Rám

Všechny modelové verze jsou postaveny na totožném rámu, jenž odpovídá svým zpracováním moderním trendům. Rámové trubky tvaroval hydroforming, jehož jedním z prvních průkopníků byla právě i Merida. Rámy jsou pak vařeny strojově, takže za přesnost výroby odpovídají neomylní roboti. Hlavová trubka spolu s mohutně rozšířenou spodní rámovou trubkou tvoří masivní celek, jenž by měl bez problémů odolat velkému náporu ve sjezdu. Trochu netradičně je nakloněna sedlová trubka, která má nezvyklý úhel 68 stupňů. Takže čím je sedlo níž, tím je blíže k řídítkům a tudíž méně překáží při manévrování s kolem, zatímco po vytažení sedlovky pro delší přejezd se posed prodlouží. Jak prosté a přitom zcela funkční.

Přesmykač je pak uchycen na samostatné vzpěře za sedlovou trubkou, která nese i hlavní čep odpružení.

Jednočep s přepákováním

Zadní stavba je systémově jednočepová s přepákováním, neboť zadní kolo je uchyceno přímo na spodních řetězových vzpěrách a tudíž se pohybuje po kružnici. Hlavní čep je zavěšen nad středovým pouzdrem na úrovni středního převodníku, což má spolu s horizontální polohou vahadla přepákování při šlapání vliv na to, že zadní stavba nemá takovou tendenci se nechat stlačovat vlivem tahu řetězu. Hlavní čep je dostatečně naddimenzován a je uložen na zapouzdřených ložiscích, která vyžadují minimální údržbu.

Kotoučová brzda je uchycena ještě na patkách, které jsou součástí řetězových vzpěr, takže toto řešení je mnohem náchylnější na tuhnutí zadní stavby pod bržděním, než kdyby kotoučovka byla oddělena od spodní kyvky, jako je tomu u čtyřčepu. Kované vahadlo přepákování je mohutnější, než u modelů AM a jeho boční tuhost je podpořena trubičkovou spojkou. Přesto že je čep vahadla upevněn v navářce před sedlovou trubkou, je sedlová trubka průchozí pouze do tohoto místa, neboť se pak její tvar mění na plochý. Sedlo tak nelze zasunout až dolů, dosáhne se tím však obrovské tuhosti střední části rámu.

Odpružení

Vahadlo stlačuje svisle uložený tlumič Fox RP 23, jenž pracuje na bázi dvoukomorové vzduchové pružiny s olejovým tlumením. Jednočepový systém je slušně aktivní a při šlapání má lehkou tendenci propružovat, takže se zadní stavba pro případ jízdy po rovině či do kopce nenáročným terénem může spolehnout na funkci tlumiče ProPedal, která jeho chod po otočení modré páčky výrazně přitvrdí. Pak se na kole dá šlapat skoro jako na pevném, tlumič si ponechává pouze ochranný zdvih pro případ nečekaného rázu. Na modré páčce je ještě samostatné kolečko s číslicemi 1,2,3, jímž je možné nastavit tvrdost propedalu. Rukou se nám však s tímto ovladačem nepodařilo pohnout. Po vypnutí propedalu pracuje tlumič velmi jemně a dává zadnímu kolu 150 mm zdvihu. Přepákování má vliv na zvýšení progresivity chodu tlumiče, tedy na počátku zdvihu je citlivější, ale pod většími rázy dochází na konci zdvihu k přitvrzení chodu. To se kladně projeví na ochraně proti chodu na doraz.

Vepředu najdeme skvělou vidlici Fox 36 Talas, která disponuje

160 mm, ale tajemné slůvko Talas nás upozorní na to, že se zdvih vidlice dá snížit na 140 a 120 mm pouhým krátkým otočením modré páčky na levé straně korunky. Vidlice je také vzduchová s olejovým tlumením a její nohy mají průměr 36 mm, z čehož vychází i jméno vidlice. Díky provedení z duralu a použití vzduchu se hmotnost vidlice drží na velmi přijatelné hmotnosti 2,2 kg, což se projeví lehkostí ovládání celého kola.

Komponentová skladba je v režii japonského Shimana XT, pouze brzdy dodala německá Magura, a to model Luise Bat s 203mm kotoučem vepředu a 185mm vzadu. Zajímavostí je použití sjezdových plášťů Maxxis Minion DH, ačkoliv zde jsou pouze v průměru 2,3““. To hodně nahrává drsnějšímu freeridovému nasazení.

Posed

Jak jsme již nastínili, posed je při vytažené sedlovce středně dlouhý, takže umožní i delší přesuny v sedle kola, zatímco po zasunutí sedlovky níže se poněkud zkrátí. Celkově je však kolo spíše vyšší a kratší, takže bude vyhovovat jezdců, s delšíma nohama a kratším trupem. Po nasednutí se samozřejmě tlumič a vidlice částečně zanoří, takže kolo lehce klesne. Hlavní určení kola je na celodenní putování i prozkoumávání neznámé krajiny, takže i přes skoro freeridový zdvih se kolo nebrání ani výjezdům. Tomu nahrává možnost snížení zdvihu vidlice a přitvrzení tlumiče.

Na výletě

Na meridce jsme absolvovali 15 km přesun po asfaltu a lesními cestami pod krkonošskou Černou horu, kde jsme si po několika jízdách lanovkou dali všechny freeridové stezky v partě freeriderů na kolech se zdvihy od 180 mm výš a po ježdění se lesními stezkami vrátili po vlastní ose zpátky. Do tlumiče jsme na silniční přesun natlakovali na 80 kg váhy jezdce plus oblečení a batoh 180 PSI. Jízda po asfaltu byla limitována pouze 2,3““ tlustými pneumatikami a hmotností 14,5 kg (velikost L), jinak se ale zadní stavba s aktivovaným propedalem chovala skoro jako pevná. Případné rázy od kanálů, kolejí či dalších silničních nástrah tlumič pohltil, jinak se ale pod šlapáním ani nehnul. Trošku škoda, že vidlice postrádala možnost přitvrzení komprese či přímo lockout.

V lese plném kořenů bylo tlumič lepší otevřít, neboť pak není tolik třeba si hlídat trasu a stačí to napálit i přes překážky kořen nekořen. Zadní kolo je v mnohem stálejším kontaktu s povrchem a tam, kde by u pevňáka zadní kolo nadskočilo či proklouzlo, odpružení jezdci pomůže se přes hranu či kluzké lýko převalit.

Vzpřímený enduro posed lze navíc upravit podle sklonu terénu snížením zdvihu vidlice, každé dva centimetry jsou znát výrazným klesnutím předku, takže se jezdec lépe přiblíží k povrchu. Delší představec je v tomto režimu jízdy výrazným plusem, stejně tak delší zadní stavba (435 mm) udržuje přední kolo na povrchu.

V opačném gardu, tedy ve sjezdu, je představec trochu delší, takže jsme si jej vyměnili za kratší, čímž kolo získalo na ovladatelnosti a točivosti. Trochu škoda byla, že se sedlo nedalo zasunout úplně dolů. Třeba při výskoku přes padlé stromy či v hodně prudkém sjezdu do odvodňovacího korýtka byl občas problém, že přední kolo mělo tendenci se zaseknout o hranu překážky, ale jezdec nemohl z kola vyskočit. To však vyřeší buď kratší, nebo teleskopická sedlovka. Průměr sedlové trubky 31,6 mm je dostatečně velký na to, aby se odpovídající sedlovka sehnala.

Geometrie kola je stavěna spíš sjezdově s kratším kokpitem a delším rozvorem, takže strhnout to do smyku nebo zvednout na zadní kolo není tak lehké, jako u strojů s kratší zadní stavbou, zato se projeví vysokou stabilitou v rychlých sjezdech. Přes velké ostré kameny se meridka valí jako tank a ani přes fakt, že jsme měli na kole o 3-5 cm nižší zdvih než kolegové na freeridových kolech, nijak jsme neztráceli. 150 mm zdvihu je opravdu tak akorát na kolo, které si na kopec dojede samo, neváží dvacet kilo a přitom se dokáže poprat i s opravdu těžkým terénem. V technických pasážích jsme sledovali, jak se projeví vliv zadní brzdy na chod odpružení, ale nijak významné tvrdnutí zadní stavby jsme nepozorovali. Pravda je, že jsme byli rádi, že přes všechny ty kameny jedeme stejně rychle, jako ostatní a sledovat zrakem pohyb vahadla místo cesty před sebou by se mohlo rovnat hazardu, ale pocit jako při jízdě na pevném kole jsme rozhodně neměli.

Z toho vyplývá, že u jednočepové Meridy 150 tyto teoretické analýzy neplatí a vliv brždění na tvrdnutí zadní stavby je spíš teoretickou analýzou či marketinkovým tahem výrobců vícečepových systémů.

Brzdy

Bylo příjemné se seznámit s novými Luisami od německé Magury, které mají netradičně úzkou brzdovou páčku. Ve chvíli, kdy kolegům na trhu mnohem rozšířenější brzdy vlivem zahřátí po tříkilometrovém sjezdu smrděly, propadaly se či oddalovaly páčky, u Magur jsme nezaznamenali jediný problém. Zajely se během první jízdy po sjezdovce pod lanovkou, v technických pasážích kdykoli bylo třeba si lehce přibrzdit předkem či cokoli dobrzdit, nebyl jediný problém. Vyrovnávací nádržka byla zřejmě dostatečně velká, aby se přehřívající kapalina měla kam rozpínat, a také nebylo třeba v kuse brzdit, protože na kolo byl i ve vysokých rychlostech spoleh.

Pro koho?

Merida 150 se řadí po bok všech univerzálních strojů s vysokým zdvihem a nízkou hmotností, schopných zdolat jak výjezd, tak i těžký sjezd. Geometrií se řadí spíš mezi klidné stroje s kratším posedem, a tak by mohla dobře padnout jezdům s delšíma nohama. Odpružení se spoléhá na možnosti nastavení tlumiče, takže pro jízdu nenáročným terénem jej stačí přitvrdit a nedochází k nežádoucímu propružování.

Cena 90 tisíc korun plně odpovídá zprcování, osazením kompletním ikstéčkem i drahou vidlicí Fox 36

Osazení kola

Rám: EN-Disc

Tlumič: Fox RP23

Vidlice: Fox 36Talas R 100-130-160

Brzdy: Magura Louise Bat 203

Kliky: Shimano XT 44-32-22

Řazení: Shimano XT rapidfire

Přesmykač: Shimano XT

Přehazovačka: Shimano XT Shadow

Řetěz: Shimano CN-HG73

Kazeta: Shimano CS-M770 11-34

Náboje: Shimano XT

Ráfky: Shimano XT WH-M776

Řídítka: FSA XC 280BOS R40 660

Představec: FSA ST-OS170

Sedlo: Fizik Zea:K

Sedlovka: FSA SL250 SB25 31.6

Pedály: Shimano M520

Hmotnost: 14,5 kg

Vaše cena: 89 990 Kč