Současný cyklokros na diváka příliš nemyslí

Mám rád cyklokros. Nějaký ten závod jsem absolvoval. Dokonce jsem jeden rok absolvoval všechny pohárové závody. Absolvoval, ale umístění tragické. Ale vím co je cyklokros a mám k cyklokrosu vztah i jako cyklista, který ví, jak bolí, a jak nepříjemné je prodírat se bahnem. Těšil jsem se letos na přenosy z domácího Mistrovství republiky v Uničově a především z Mistrovství světa v Belgii. A mé dojmy z přenosů? Zklamání a nuda.

Mistrovství republiky jasně ovládl Zdeněk Štybar a bylo jasné, že druhý bude zřejmě Šimůnek. Bylo otázkou, jestli se mu někdo nepřiplete do cesty. Připletl se Hník. Zatímco růžový panhter Štybar jel spanilou a osamělou jízdu, Šimůnek s Hníkem se hlídali v naprosto nezáživné jízdě, a kdo zná trochu cyklistiku, tušil, že nějaké, alespoň minimální drama se odehraje někde těsně před cílem na místě, kde rozhodne technika a zkušenost. Ostatní závodníci závodili někde vzadu v jakési cyklokrosové časovce. Rozhodující moment samozřejmě přišel při objíždění plůtku, kde Šimůnek ukázal, že má skvělé taktické geny po svém otci. Nedal Hníkovi šanci. To byl jediný moment, který diváka mohl zaujmout. Moment, který trval během hodinového závodu asi deset sekund. Z toho se vám husí kůže asi neudělá.

A mistrovství světa? To mnozí viděli sami. Zase zklamání a nuda. Potvrdilo se, že cyklokros je dnes disciplína jedné země, Belgie. Mezinárodní cyklistická federace (UCI) by měla být vděčna našemu Zdeňkovi Štybarovi, že jezdí cyklokros a že nadvláda závodníků země skvělých čokoládových pralinek je občas narušena. Cyklista jistě ocenil i v televizi patrnou skvělou atmosféru, ale i cyklista se asi pozastaví nad tím, že se musí dívat celou hodinu na závodníky jedné země. S občasnými prostřihy „kde vzadu je Štybar?“ a na našeho Šimůnka. Tak jsem si při sledování běžeckých závodů pískem říkal, co tomu asi musí říkat náhodný divák, který si otevře v neděli po obědě televizi a pivo a vidí to, co vidí. Skupinku stejně oblečených Belgičanů při manifestační jízdě terénem. Takový divák musel koukat doslova jako blázen, co že se to v té televizi odehrává. Takovému divákovi je naprosto lhostejné, že kolem trati je takřka padesát tisíc diváků. Akci závodníků neviděl. On se totiž koukal na ně. A je pravděpodobné, že příště už při cyklokrosu televizi nezapne a pivo si dá raději s chlapama v hospodě.

UCI si zřejmě problém „jedné země“ uvědomuje. Ona o něm ví. Pro to také dala příští mistrovství světa do USA. V naději, že startující závodníci se stanou ambasadory, kteří poblázní celý americký kontinent. Určitě poblázní. Počet cyklokrosařů v USA stoupne dočasně nejméně o dvacet závodníků. Ale snahu UCI nelze upřít. Na jedné straně se UCI snaží o popularizaci cyklokrosu ve světě a na druhé straně dopustí, aby se mistrovství světa s televizním přenosem, jelo na trati, kde naprosto vládnou domácí, kde ostatní takřka nemají šanci, kde se doslova utopí v písku. Písek ze závodu drama neudělá, leda tehdy, kdyby se v něm favoritovi závodu zula a ztratila při běhu tretra.

Do čela cyklokrosové komise při UCI byl zvolen náš Marián Štětina, který také již několik let zastává funkci prezidenta Českého svazu cyklistiky. Získal tak poměrně významnou funkci v řídícím orgánu světové cyklistiky. Ale mám takové mrazení v zádech, jestli ten pán je ten pravý, kdo by měl světový cyklokros řídit. Mám určité pochyby, co vůbec ví o cyklokrosu. Jestli je to vůbec osobnost a jestli má nějakou vizi, jak cyklokros zlepšit. Aby nebyl cyklokros jen pro „belgány“ s občasnými výsledkovými výstřelky některých jednotlivců. Jestli to není pouze zdvořilostní přiklepnutí funkce za výsledky Zdeňka Štybara. Uvidíme, co vymyslí.

Při závodech v Táboře fanoušci hrdě nosí vlajku. Budou ji nosit, až Zdeněk Štybar definitivně přejde na silnici?

(kany)