Slzy nostalgie - Alpinestars

Kolo z lidu

Alpinestars 1992

Italská značka Alpinestars je dobře známá především vyznavačům motocyklového sportu, její produkty patří ve své branži k absolutní špičce. Původně rodinná firma, založená již v roce 1963, své začátky spojila s výrobou turistické a lyžařské obuvi, až poté přišel na řadu motokros a posléze i vysoce kvalitní textil pro motoristický sport všeobecně, používaný od motocyklů série GP třeba až po Formuli 1. Se značkou Alpinestars je spojováno například jméno Fernando Alonso a mnohé další hvězdy. Cyklistická epizoda italské značky však bohužel netrvala příliš dlouho, a sice od přelomu osmdesátých a devadesátých let do roku 1996. Přesto, anebo možná právě proto, jsou dnes kola Alpinestars vyhledávaným artiklem mnoha nadšenců. Na začátku devadesátých let je navíc bylo možné sehnat i na českém trhu, a sice prostřednictvím pražského CykloCentra.

(kliknutím zvětšíš obrázek kola)Kolo, které vidíte na fotografiích, tedy model CroMega LX, pochází z roku 1992 a dochovalo se ve zcela původním stavu, tedy včetně originálních plášťů, řetězu a všeho dalšího. Zajímavá je jeho historie, neboť majitelem přímo tohoto konkrétního stroje byl po celých devatenáct let kameraman Miroslav Ondříček, jenž s Milošem Formanem vytvořil nesmrtelná díla jako Amadeus, Vlasy, Valmont nebo Hoří má panenko. V současnosti je tento Alpinestars v majetku redaktora Cykloservisu a vyjíždí se na něm spíše výjimečně, ostatně jako s každým veteránem. V případě volby rubriky jsme se nemohli rozhodnout, kam jej zařadit, svým rozsahem totiž více vyhovuje jako Kolo z lidu, nicméně stejně tak dobře by pasoval i do naší rubriky Retro.

Rám jako z jiné planety...

V současnosti jsou již podobné konstrukce dávnou historií, ve své době však patřily k velice oblíbeným. Jen z toho, co se objevilo na našem trhu, využívala podobně tvarovaný rám celá řada značek, jako třeba Olpran, Scott, Hooger Booger, ústecká Reta či další tehdejší domácí výrobce Sagitta. Praktické výhody podobných, většinou „křížových“ konstrukcí nehledejme, snad vyjma toho, že řetěz ve sjezdech nebouchal shora do vzpěry zadní stavby. Samozřejmě šlo především o výstřední design, který byl tak trochu vykoupen vyšší hmotností a trochu menší tuhostí partie středu vůči zadní stavbě. Tento Alpinestars modifikovanou křížovou konstrukci doplnil neuvěřitelně bytelnými podsedlovými vzpěrami, jež vyniknou především při pohledu zezadu, a v případě širších lýtek se jezdec občas nevyhne kontaktu s ocelovou trubkou.

Tehdejší nabídka značky byla rozdělena na sérii horských kol s chrom-molybdenovými (CroMega) a duralovými (AlMega) rámy, přičemž v druhém případě výrobce používal hodně široké profily a nezaměnitelné barevné anodizace. Základní série CroMega naopak sázela na celkem standardní ocel Tange, ovšem s využitím super-oversize hlavové trubky. K charakteristickým prvkům rámu patří především esovitě prohnutá sedlová trubka, která dovolila zkrátit zadní stavbu na dnes ve světě MTB takřka nemyslitelnou hodnotu 403 mm. Dalšími zajímavostmi jsou extrémně vysunuté patky, mimochodem tvářící se dost křehce, nebo navářka pro přesmykač, kterou nyní Shimano prezentuje jako úžasnou novinku. Vtipně, z pohledu našince, pak působí nápis „ODS system“ na přední vidlici, značící její přímé provedení.

Shimano 500 LX, skoro závodní...

Pětistovka od Shimana byla nejvyšším zástupcem sportovní řady Exage, o stupínek výše již bylo celkem prestižní Deore LX. I tak Shimano 500 LX sdílelo s vyššími sadami mnoho společných prvků, od téměř identických klik a měničů až po brzdové čelisti Cantilever. Řazení Shimano STI 3x7 s dvojicí páček pod sebou fungovalo (a funguje) naprosto precizně. V případě ovládání přesmykače je výhodou jakási mezipoloha, umožňující lehké doladění vodítka vůči řetězu při zařazeném prostředním převodníku. Od této vychytávky Shimano upustilo až v modelové kolekci 1994, dokonce i první rapidfiry z roku 1993 ji ještě využívaly.

Ke standardním prvkům patřila zapouzdřená středová osa, klipsny a superdlouhý představec, který je na fotce v nejvyšší povolené pozici. Posed byl tedy i přes krátký rozvor značně předkloněný a především natažený, taková byla zkrátka ranná devadesátá léta. Směs gripů se i po téměř dvaceti letech doslova lepí k dlaním, stejně tak hrubší pláště s plastickým logem Alpinestars na boku nejsou kupodivu téměř vůbec zpuchřelé. Mimochodem podobný kostičkovaný dezén v té době používala celá řada výrobců, dokonce i Gary Fisher.

Ráfky pocházejí od značky Araya, jako na drtivé většině kol první poloviny devadesátých let. Typy TM-18 a RM-17 jsou dodneška nezapomenutelné, v současnosti se však s touto asijskou značkou setkáme spíše jen výjimečně. V případě sedla Avocet s hrdým dodatkem „Racing“ jsme teprve strhávali fólii kryjící zadní reflexní logo. Prostě kolo jako nové.

A co je na tomto Alpinestaru kromě všeho již zmíněného tak výjimečné? Především to, že jsem ho v roce 1992 chodil do CykloCentra na Karlovo Náměstí okukovat, ale částka patnáct a půl tisíce byla pro mne, jako pro studenta prvního ročníku gymnázia, tehdy nedosažitelná. Takže pořízení tohoto perleťově bílého krasavce je pro mě téměř po dvaceti letech jakýmsi splněným dětským snem...

-JK-

Máte i vy doma zajímavé kolo staršího ročníku nebo i novější, ale neobvyklé? Postavili jste si opravdu speciální stroj? Chcete ho představit čtenářům Cykloservisu a cykl.cz? Kontaktujte naši redakci.