S Italem o designu

Značku Silvini orientující se převážně na cyklistický textil asi není třeba čtenářům představovat. Během posledních několika let se vryla do povědomí uživatelů nejen svou kvalitou, ale i propracovanou grafikou a použitými barevnými kombinacemi. Charakteristické je pro tohoto výrobce velice pečlivé zpracování všech, i těch zdánlivě méně významných detailů. Česko-italská spolupráce se tedy promítla nejen do čistě sportovních střihů, ale především do celkové designové podoby produktů s logem Silvini. Každá značka je ale především o lidech, kteří za tím vším stojí. V případě Silvini je jednou z nejdůležitějších postav italský designér a současně brand manager Claudio la Carbonara. Tento člověk, mimochodem absolutní perfekcionista, stojí nejen za designem kolekce oblečení Silvini, ale rovněž za podobou loga a všech dalších věcí souvisejících například i s propagací značky. Jakási stylizovaná trojbarevná vrtule, kde bílá symbolizuje funkčnost, červená energii a zelená přírodu, je v případě cyklistického textilu stále více vidět. Od svých začátků až do dnešní doby ušla značka Silvini velký kus cesty, kterou se na následujících řádcích pokusíme s Claudiem poodhalit.

Claudio, asi nelze začít jinak než otázkou, jak jste se vlastně dostal do Čecha posléze ke značce Silvini?

DoČeska jsem se dostal asi před deseti lety. Kdysi, při svých studiích ve Francii, jsem potkal Hanku, svou nynější manželku. Jelikož ale tehdy potřebovala dokončit školu, tak jsem si řekl, že se zkusím přestěhovat do Čech a uvidím, jak to půjde. Přiznám se ale, že všichni mí příbuzní měli tenkrát trochu strach. Byl jsem celkem dost mladý a „Československo“ pro ně byl východ, v podstatě někde v Rusku. (smích...) Ke značce Silvini jsem se následně dostal tak trochu oklikou, přes úplně jiný obor, a to před několika lety.

Vy jste v Itálii studoval přímo design?

Studoval jsem grafiku a pak ekonomii, něco ve Francii, něco v Itálii. V případě mé práce u Silvini jsem pak tato dvě odvětví spojil vlastně dohromady.

Cyklistický design je vmnoha ohledech specifický, týká se to jak textilu, tak i kol samotných. Bylo v tomto ohledu výhodou, že jste byl sám aktivním cyklistou?

Určitě ano, neboť jsem měl od začátku představu, jakým směrem se chceme jako značka vydat. Stále je potřeba jít dopředu, nicméně je nezbytné ctít určitá daná pravidla.My jsme se od začátku snažili vyvíjet kolekci Silvini spíše do směru jednodušších líbivých designů, ovšem s maximálním důrazem na detail. Během posledních zhruba dvou let jsme překopali celou kolekci od základu, tedy nejen její ryze cyklistickou část. Design je pro mě zkrátka prioritou, v tomto ohledu jsem klasický Ital.

Nebojoval jste jako Ital s určitým konzervatizmem českého zákazníka?

Z počátku možná trochu ano. Je pravda, že ještě donedávna chtěla většina českých cyklistů všechno černé, maximálně modré. A to ještě v době, kdy všude ve světě vládla záplava barevných odstínů. Naštěstí se to ale změnilo a Češi dnes chtějí vlastně tytéž výrazné barvy, jaké letí ve světě. Nicméně Silvini má i nadále v nabídce také vyloženě decentní věci, sázející na eleganci a určitou diskrétnost designů, snažíme se zkrátka vyjít vstříc vkusu zcela odlišných skupin zákazníků. Zároveň je u řady produktů naší prioritou nabídnout co nejuniverzálnější možnost použití, tedy věc vhodnou primárně na sport, tedy na kolo, ale bez problémů použitelnou také pro civilní nošení.

Kdy zvašeho pohledu přišla doba, že se po léta konzervativní český zákazník začal pomalu měnit?

Před pár lety, vlastně s příchodem bílé barvy do módy. Najednou bylo všechno bílé, kola, auta, všechno. Zatímco před tím bylo bílé auto brané jako služební nebo přímo dodávka, najednou bylo módní. S tím přišla do módy bílá barva také u cyklistického textilu. Ovšem i tak byla třeba Itálie s tímto designovým trendem asi tak o rok napřed, běžný český zákazník potřeboval tedy určitou dobu, než tento trend akceptoval. Od té doby pozoruji, že Češi mnohem rychleji reagují na módní vlny, ať už barevné či grafické. Ta bílá tedy podle mě byla jakýmsi zlomovým bodem.

Nemáte pocit, třeba ve srovnání s Itálií, že Češi zkrátka nemají rádi změny?

Ano, ten pocit mám, a nemusí se to týkat jen designu, oblečení a módních vln. To samé pozoruji třeba i v hudbě. V Itálii vydrží nové písničky na jakési pomyslné špičce tak maximálně půl roku, pak je rychlá výměna. Stejně tak oblečení. Zatímco v Čechách se holky nebojí nosit stejné kozačky dva tři roky, tak v Itálii by to bylo nemyslitelné. K Českému zákazníkovi se proto musí přistupovat vurčitém ohledu opatrněji, tedy alespoň ve vztahu k novým trendům.

Například v automobilovém designu bývá zcela běžné, že se nějaká značka netají svými sympatiemi k designu jiného výrobce, byť třeba i konkurenčního. Je pro Silvini některý výrobce cyklistického textilu onou designovou ikonou?

My se snažíme jít svou vlastní cestou, ať už jde o design či některé detaily zpracování. Pokud bych ale měl jmenovat některou značku, jejíž kolekce je nám nějakým způsobem blízká, pak je to jednoznačně Pearl Izumi. Samozřejmě musíme mít neustálý přehled o tom, kdo z velkých značek jakým způsobem inovuje, jaké kdo používá materiály a podobně. V případě domácího trhu je ale nutné nabídnout také konkurenceschopnou cenu, která je pro českého zákazníka mnohdy i rozhodující.

Takže pomineme-li výrazné barvy, tak se značka Silvini i do budoucna bude snažit jít spíše cestou decentnější grafiky?

Určitě ano. My jsme se touto cestou vydali vlastně již v době, kdy mnoho uživatelů vozilo buďto absolutně barevně nevýrazné věci, nebo naopak popsané, většinou týmové oblečení, působící jako pojízdná reklama na cokoli.My chceme zákazníkovi nabídnout cyklistické oblečení, které se mu bude zaprvé líbit jako celek a zadruhé u něj ocení detaily, které třeba některé jiné značky opomíjejí. Naše věci musí být maximálně propracované, ovšem současně razíme heslo, že v jednoduchosti je síla. Oblečení Silvini tedy nikdy nebude přeplácané, s obrovským nepřehlédnutelným logem. Nejde nám o to, aby již z dálky bylo vidět, že jde o produkt Silvini. My chceme pouze to, aby se naše oblečení uživateli líbilo a aby ocenil jeho praktičnost.

Pokud se zaměříme na technologie, můžete nám přiblížit zajímavosti vaší nové cyklistické kolekce?

Novým grafickým prvkem, který byl použit pro tuto zimní sezonu, je termotisk. Ten se využívá hlavně u softshellových materiálů. Jde o metodu tepelného vytlačení vzoru přímo do materiálu. Další novinkou je postupné nahrazování bílého potisku potiskem reflexním, abychom nabídli našim zákazníkům větší bezpečnost. Z předchozích sezon je to využívání lepeného švu, odvětrání vyřezávané laserem, reflexní podložení plochého švu a využívání nejkvalitnějších plochých švů vůbec. Samozřejmostí je také technologický vývoj v materiálech, modely neustále inovujeme.

Vedle klasického textilu, tedy dresů, kalhot či bund, jste nabídku rozšířili třeba i o rukavice. Plánujete nějaké další novinky?

Samozřejmě, na jaro příštího roku máme připravenou kolekci kompresního prádla, týmové oblečení zaměřené hlavně na propagaci značky Silvini nebo barevně sladěné dresy a kalhoty v řadě New Direction. Výraznou inovací prošla také celá MTB řada. Dá se ve zkratce říct, že kolekce prošla obměnou z hlediska určení a možností kombinace jednotlivých produktů. Ze zimní kolekce 2013 mohu nastínit rozšíření produktů o stále technické oblečení, ale více zaměřené na volný čas.

Vraťme se nyní tak trochu na začátek, tedy do situace Itala, který neuměl ani slovo česky. Zpočátku to asi nebylo jednoduché....

Nebylo, ale na druhou stranu jsem zjistil, že jsou tady výborní lidé, takže mi to za to stálo. Chodil jsem každý den na čtyři hodiny na kurzy českého jazyka, což ale nemělo podle mě žádný velký efekt. Určitou výhodou ale bylo, že jsem tu neznal žádného Itala a že jsem prostě musel zkoušet komunikovat česky. A najednou to nějak šlo, i když zpočátku pomaleji. Asi po dvou letech jsem pak začal česky i přemýšlet.

Již na začátku jsme zmínili, že jste sám aktivním cyklistou, pokud se nepletu, tak se zaměřením na MTBO?

V Itálii jsem sepůvodně sice věnoval silniční cyklistice, ale tady v Čechách jsem se díky manželce, která závodila v MTBO, dostal více k horským kolům. Mimochodem, moje žena Hanka je v MTBO velice úspěšná, dokonce má doma medaile z mistrovství Evropy i mistrovství světa. Vždyť také byla za svobodna Ryglová, jejími bratry jsou Jarda a Míra Ryglovi, špičkoví MTBO závodníci.

MTBO, to ale musel být pro silničáře úplně jiný svět...

To ano, především práce s mapou mě ze začátku hodně zdržovala. Pokud se člověk věnuje MTBO třeba už od dětství, je to velká výhoda, protože se naučí spojit jízdu s průběžným studováním mapy. Pro mě to bylo zpočátku celkem zdlouhavé, stále jsem musel zastavovat, abych se v mapě zorientoval. Na rozdíl od klasických bikových závodů se v MTBO musí neustále hodně přemýšlet. A to má MTBO možná společné s navrhováním designu cyklistických produktů. To neustálé studování mapy a přemýšlení je tak trochu podobné zkoumání detailů, co by se na našich produktech dalo ještě zdokonalit. A to mě baví.

Děkuji za rozhovor.

Jan Kadečka