Ryzí enduro Merida One-Sixty

Návrat do enduro a trail segmentu se značce Merida její novou koncepcí biků One-Sixty či One-Forty rozhodně povedl, o čemž svědčí řada ocenění. I my aktuálně musíme po praktických zkušenostech potvrdit, že One-Sixty je opravdu povedeným strojem a dokonale vystihuje to, co se od endura očekává. Vystoupat nahoru bez zbytečných ztrát energie a pak to dolů bezohledně drtit, navíc umět zrychlit v každém možném okamžiku.

Hodně moderny

Tenhle test jsme slibovali v reportáži z představení novinek značky Merida, které proběhlo v bikeparku Peklák. Půl dne na One-Sixty na téměř všech tamních tratích pomohlo vytvořit dokonalý obrázek o tom, co tenhle bike nabízí. Testovaná verze s označením 700 je nejvýše postaveným hliníkovým kouskem, nad ním jsou pak karbonové modely mající v označení o nulu více a naopak na váze nějaký ten kilo-gram méně. Sedmistovka je přece jen masivní moderní enduro, takže hmotnost překročila číslovku sedmnáct. Rám je masivní s plně integrovaným vedením kabeláže skrz hlavovou trubku, jednoduchou profilací hlavních trubek předního trojúhelníku a závitovým středovým složením. Hodně dozadu posunutá pozice středového pouzdra je výrazně za hlavním čepem zadní stavby a sedlový úhel je tady jeden z těch nejvzpřímenějších. Moderna pokračuje delším předním trojúhelníkem, montážními body jak na košík pod tlumičem, tak pro držák duše a nářadí před ním. Nechybí výrazná pryžová ochrana spodní trubky a hlavně zadní stavby, nebo blatníček kryjící hlavní čep a průchod kabeláže do zadní stavby, tyhle detaily hrají roli. Samotná zadní stavba je jednodílná a spoléhá na pružnost sedlových vzpěr díky jejich zploštění, kdy toto P-Flex řešení nahrazuje čep u osy zadního kola a navyšuje tuhost. Rameno přepákování s adaptérem na tlumič pak sedí před sedlovou trubkou a díky otočné vložce v něm lze nastavit geometrii pro sedmadvacítku či devětadvacítku vzadu, vpředu je vždycky devětadvacítka. Velikosti XS až M jsou sériově v mullet nastavení, L a XL pak mají obě kola velká. S nastavením se mění i hodnota zdvihu, kdy mullet nabídne vzadu 171 milimetr a devětadvacítka „jen“ 162 milimetry, hlavový či sedlový úhel se přitom neliší. Odpružení je pak vyladěné díky FAST kinematice, kdy menší rámy mají nastavenou nižší progresivitu a naopak větší ji mají výraznější, aby měl logicky menší a lehčí jezdec dostatek citlivosti pro využití celé škály zdvihu a naopak vyšší a těžší jezdec nešel moc nadoraz.

Testovaný bike měl tlumič Rock Shox Vivid Select s masivní vzduchovou nádobkou, dobře ovladatelnou páčkou lockoutu na boku, regulací odskoku a nenápadným fialovým kolečkem regulace hydraulické ochrany proti chodu nadoraz pro posledních 20 % zdvihu. Tenhle vzduchový tlumič by se měl citlivostí hodně přiblížit svému pružinovému sourozenci. Vpředu pak sekundovala vidlice ZEB Select se 170mm zdvihem a možností nastavit odskok a nízko-rychlostní kompresi. Sram dodal i komponenty řazení a pohonu, konkrétně mechanickou sadu Transmission, tedy Eagle 90 řadicí páčku a přehazovačku plus Eagle 70 kazetu, kliky a řetěz. Navíc i Eagle páčku sedlovky na společné objímce s brzdou Maven v základní variantě. Jediným konkurenčním dílem tak jsou náboje Shimano zapletené do ráfků Reynolds.

Testovaný bike byl ve velikosti M, což je na moji výšku 188 centimetrů málo a jasně bych volil L, protože XL už by bylo moc dlouhé. Merida ale kratší sedlovou trubkou a vyšším zdvihem sedlovky právě toto řeší pro možnost volby, aby jezdec mohl sáhnout po sousední velikosti podle preferencí obratnosti či naopak stability. Tady je u emka sedlovka s 200mm zdvihem a možností snížení o 25 mm, karbonové modely už mají lepší kousek s nastavitelným zdvihem v rozmezí 30 až 230 mm.

Jen nahoru a dolů?

To zásadní, co na kole okamžitě po nasednutí cítíte, je strmý sedlový úhel, který vás dostane na střed kola a víc nad řídítka. Šlapání pod sebe je až brutálně účinné, takže první metry výjezdu lákají i přes vyšší hmotnost a zdvihy dát do toho trochu víc. Kolo nemá i přes kratší zadní stavbu vůbec tendenci stavět se na zadní, prostě jste nad řídítky a jen to „hrnete“ vzhůru. Tedy adekvátně šíři plášťů, hmotnosti a délce klik. Ty jsou u všech velikostí jen 165mm a s dvaatřiceti zuby převodníku. Přesednout tak z klik o centimetr delších je trochu znatelný rozdíl. Tuhost rámu i zadní stavby je až nechutně vysoká, takže tady se nějakou boční flexí neztratí ani watt výkonu. Pohupování zadní stavby je rovněž v příjemných mezích i přes 30% SAG a navíc je páčka lockoutu na boku lehce ovladatelná, nicméně ne nezbytná. Stoupání je i přes položený hlavový úhel a výši zdvihů docela příjemné a v dané kategorii překvapivě svižné. Řazení má opticky trochu obří tělo páčky a pocitově nezvyklý projev na páčkách, ale funguje hladce, byť klasicky „transmissionově“, tedy pomaleji a bez zvukové odezvy známé z klasiky Sram či Shimano HG. Řetěz nabíhá plynule i v hodně silném záběru, usadí se na pastorku a jen odřazení dolů trochu klame, protože skoro nic neslyšíte, chce to chvilku zvyku. Na enduro či elektrokolo za mě ano, na závodní XC stroj určitě ne, tam chci rychlost a jasnou odezvu.

Když cesta přejde z výjezdu v rovinaté úseky, ukáže se moderní geometrie a šlapání pod sebe v trochu jiném světle než při stoupání. Pozice jezdce víc na řídítkách zatěžuje ruce výrazněji a je třeba si zvykat, objet na tomhle desítky kilometrů po rovinách rozhodně nebude komfortní zážitek. Prostě čisté enduro, nejlépe jen nahoru v sedle a dolů ze sedla, tam se kolo ukazuje v nejlepším světle. Sice je ovladatelnost na rovině a ochota zatáčet nebo se vejít i do zavřených toček velice slušná, navíc se příjemně sklápí a hlavový úhel tak rozhodně není na překážku, ale prostě jezdec není usazený tak, jako na trailovém či XC kole. A to bez ohledu na volbu velikosti, elko by na tom bylo pozičně stejně, jen s rukama trochu výš a vpředu.

To zásadní ale přichází ve směru gravitace a pro to byl tenhle bike stvořený. Citlivost zadní stavby a projev odpružení nejsou z těch bezedných a „všežehlících“, progresivita je znatelná a hlavně opora ve střední části a finále zdvihu, takže i přes hodnotu zdvihu má jezdec stále jasnou odezvu od terénu. Nejmenší nerovnosti zadek lehce přehlíží a bere si spíše ty střední a větší, aby je ukázkově zpracoval, ale pořád jezdci dával přesné info o tom, kde a na čem se pohybuje. V klopence se nezaboří do zdvihu a totéž při odrazu ke skoku, vše má své jasné hranice a příjemnou odezvu, aby zhoršující se terén ukazoval stále lepší projev odpružení. Jako by s jídlem rostla jeho chuť a kamenité úseky či tvrdé dopady byly tou nejlepší potravou. Je znát lehké přituhnutí pod brzdou, přece jen je hlavní čep nízko a flexe se odehrává na sedlových vzpěrách, takže přepákovaný jednočep na brzdu reaguje, ale není to dramatické, jen drobný postřeh. Vpředu pak hodnota zdvihu i jeho projev jedou s tlumičem v příjemné souhře, takže tady bez připomínek a samozřejmě, sofistikovanější verze patrony by dovolila ladit o něco detailněji. Možná bych chtěl měkčí směs plášťů nebo jejich trochu poddajnější projev a hodně laboruji s tlakem, abych vylepšil jistotu na mokrém podkladu.

Co ale musím vyzdvihnout jsou manévrovací schopnosti kola ve sjezdu, kdy na skocích, v klopenkách i technických pasážích prostě jezdce skvěle navádí a současně mu dovolí dělat co si zamane. Stačí být zapřený do řídítek s tělem nízko nad nimi a valit to dolů, navíc emko dovolí odskočit hranu po zadním, když řídítka víc přitáhnete. Zajímavé jsou schopnosti zrychlit v méně strmých úsecích, kdy tuhý rám a příjemně progresivní odpružení nekradou energii, ale kolo si nechá říct a jak pumpováním, tak přišlápnutím do pedálů umí ochotně nabrat rychlost. Z klopenky pak vystřelí v maximu a jakmile je třeba zpomalit, přichází chvíle pro nové „kotvy“ Maven. Ty i přes nejdostupnější verzi doslova nutí jezdce naučit se citlivosti na páčce, která není pocitově k dosednutí destiček na kotouč tak přesná, jako to umí shimanovské brzdy, ale o to je projev výkonnější. Jsou to opravdu ostré kousky a brzdí fantasticky, tohle prostě na takovém kole chceš. Na poslední chvíli přibrzdíš, zatočíš a jen připumpuješ nebo přišlápneš a vystřelíš zase vpřed, možná až překvapivě snadno, když vezmu v potaz hmotnost kola.

Skoro jako by Merida One-Sixty byla ideálním kolem do bikeparku, ačkoliv zdvihově jsou některé „parkduro“ stroje o kousek výš a tenhle bike je strčí do kapsy svými stoupacími schopnostmi a výkonem směrem vzhůru. Na karbonu by to jistě bylo ještě o řád výš. Tady je možná ta pomyslná dělicí čára, která One-Sixty uschopňuje pro enduro nasazení a popírá nutnost lanovky, aby mohla být ve své třídě dostatečně univerzálním strojem. Prostě endurem.

Technické specifikace

Rám: Al, One-Sixty Lite III, 162/171 mm

Tlumič: Rock Shox Vivid Select

Vidlice: Rock Shox ZEB Select, 170 mm

Kliky: Sram Eagle 70 Transmission, 165 mm, 32 z.

Brzdy: Sram Maven, 200 mm

Řazení: Sram Eagle 90 Transmission, 1x12

Přehazovačka: Sram Eagle 90 Transmission

Náboje: Shimano TC500/TC600

Pláště: Continental Kryptotal F/R, 29/27,5-2,4“

Ráfky: Reynolds 309 Enduro Comp

Kazeta: Sram XS-1270, 10-52

Sedlo: Merida Comp SL

Sedlovka: Merida Expert TRIII, 200 mm

Řídítka: Merida Expert TRII, 780 mm

Představec: Merida Expert eTRII, 40 mm

Hmotnost: 17,35 kg