Rozbor pohybu cyklistů v přírodě a na cestách

Cyklista má vždy dva zásadní problémy. Na čem pojede a kde pojede. O tom, že dnes to v našich lesích není často jednoduché není třeba diskutovat. Dochází k diskuzím a konfliktům nejen s pěšími turisty, ale i s různými ochranáři. Smutné je, že většina z nás není poučena o svých právech a povinnostech. Pěšák neví, jestli cyklista jedoucí proti němu se smí pohybovat na stejné cestě a cyklista nadává na pěšáka za zatáčkou. Oba navíc mohou tápat v tom, jestli se smí vůbec pohybovat tam, kde se právě nachází. Ještě smutnější ale je, že nejrůznější zákony, které by tento vztah měli upravovat spolu nekorespondují a rozchází se. Je z toho takový dokonalý guláš. A právě v tomto guláši se snaží zorientovat materiál, který vypracovala firma Shocart, známý výrobce map. Snažili se vytáhnout podstatné statě nejrůznější zákonů a vyhlášek. Dovolujeme si tvrdit, že se jedná zatím o nejucelenější a nejzajímavější materiál, který dal někdo o této problematice dohromady. Je jen na vás, jestli se ponoříte do paragrafů a zákonů. Ale pokud kolo skutečně používáte, určitě zjistíte, že prostudování materiálu vám přinese mnoho argumentů na případné nepříjemné diskuze uprostřed lesa. Především ale nezapomínejte na to, že nejlepším argumentem nejsou jen zákony a vyhlášky, ale především ohleduplnost. Člověka k přírodě, cyklisty k pěšímu turistovi a pěšího turisty k cyklistovi. Žádný zákon neupraví pohyb tak, abychom se vzájemně v lese nepozabíjeli a neudělali z přírody Černobyl.

Upozorňujeme, že se nejedná o závazný materiál.

Citace a výklad legislativy ochrany přírody, pohybu po pozemních komunikacích a vstupu a pohybu v lese, na lesní dopravní síť z hlediska individuální cyklistiky:

Zákon 114/1992 o ochraně přírody a krajiny

§ 3, odst. 1 písm p) Natura 2000:

je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena ptačími oblastmi a evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území,

§ 13, odst. 1) Přechodně chráněné plochy:

Území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných rostlinných nebo živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů může orgán ochrany přírody svým rozhodnutím vyhlásit za přechodně chráněnou plochu. Přechodně chráněnou plochu lze vyhlásit též z jiných vážných důvodů, zejména vědeckých, studijních či informačních. Přechodně chráněná plocha se vyhlašuje na předem stanovenou dobu, případně na opakované období, například dobu hnízdění. V rozhodnutí o jejím vyhlášení se omezí takové využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení vývoje předmětu ochrany.

§ 16, odst. 1) Na celém území NP je zakázáno:

ad e) pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce a provozovat vodní sporty mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

ad f) provozovat horolezectví a létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody.

§ 25, odst. 2) Hospodářské využívání území v CHKO:

... Rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty CHKO.

§ 26, odst. 3) Na území I. a II. zóny CHKO je zakázáno:

ad. c) pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánů ochrany přírody.

§ 29, Na celém území NPR je zakázáno:

d) vstupovat a vjíždět mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků,

f) provozovat horolezectví, létání na padácích a závěsných kluzácích a jezdit na kolech mimo silnice, místní komunikace a místa vyhrazená orgánem ochrany přírody.

§ 39, odst. 1) Smluvní ochrana Evropsky významných lokalit

Pro evropsky významné lokality lze namísto vyhlášení národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky, včetně jejich ochranných pásem, prohlásit území za chráněné, pokud již nejsou zvláště chráněny podle tohoto zákona, na základě písemné smlouvy uzavřené mezi vlastníkem dotčeného pozemku a orgánem, který je oprávněn k jejich vyhlášení. (…).

Odst. 2) Chráněné území označí, nestanoví-li to smlouva jinak, na svůj náklad orgán, který je oprávněn k jejich vyhlášení. Označené chráněné území je zakázáno poškozovat.

§ 45e, odst. 1) Jako ptačí oblasti se vymezí území nejvhodnější pro ochranu z hlediska výskytu, stavu a početnosti populací těch druhů ptáků vyskytujících se na území České republiky (…), které stanoví vláda nařízením.

Odst. 2 Ptačí oblasti vymezí vláda nařízením s cílem zajistit přežití druhů ptáků uvedených v odstavci 1 a rozmnožování v jejich areálu rozšíření, přičemž vezme v úvahu požadavky těchto druhů na ochranu; přitom může stanovit činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochrany přírody, přičemž zohlední hospodářské požadavky, požadavky rekreace, sportu (…). Porušení zákazů je přestupkem podle § 87 odst. 3 n)

§ 49, odst. 1) Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a vývojových stádiích. Chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno tyto rostliny sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji.

§ 50, odst. 1) Zvláště chráněni živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop. Vybrané živočichy, kteří jsou chránění i uhynulí ...

§ 50, odst. 2) Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat nebo usmrcovat. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemišťovat jejich vývojová stádia nebo jimi užívaná sídla.

§ 63 Přístup do krajiny

odst. 1) Veřejně přístupné účelové komunikace, stezky a pěšiny mimo zastavěné území obcí není povoleno zřizovat nebo rušit bez souhlasu příslušného orgánu ochrany přírody. Obce vedou přehled o veřejně přístupných účelových komunikacích, stezkách a pěšinách v obvodu své územní působnosti.

odst. 2) Každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, pokud tím nezpůsobí škodu na majetku či zdraví jiné osoby a nezasahuje do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Je přitom povinen respektovat jiné oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

odst. 3) Práva podle odst. 2) se nevztahují na zastavěné či stavební pozemky, dvory, zahrady, vinice, chmelnice a pozemky určené k faremním chovům zvířat. Orná půda. louky a pastviny jsou z oprávnění vyloučeny v době, kdy může dojít k poškození porostů, půdy nebo při pastvě dobytka. Zvláštní předpisy nebo tento zákon mohou oprávnění podle odst. 2) omezit nebo upravit odchylně.

odst. 4) Při oplocování či ohrazování pozemků, které nejsou vyloučeny z práva volného průchodu podle odst. 3), musí vlastník či nájemce zajistit technickými nebo jinými opatřeními možnost jejich volného průchodu na vhodném místě pozemku.

§ 64 Omezení vstupu z důvodu ochrany přírody

Hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně CHKO, zejména nadměrnou návštěvností, může orgán ochrany přírody po projednání s dotčenými obcemi omezit nebo zakázat přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich části. Zákaz či omezení musí být řádně vyznačeny na všech přístupových cestách a vhodným způsobem i na jiných místech v terénu.

§ 78, odst. 3) Správy jsou oprávněny k vydání nařízení pro obvod své působnosti, a to podle (…) § 64, není-li k tomu příslušné Ministerstvo životního prostředí. Návrh nařízení projedná správa s dotčenými obcemi. Nařízení musí být vyhlášeno vyvěšením na úřední desce správy po dobu 15 dnů, což je podmínkou jeho platnosti. Za den vyhlášení se považuje první den vyvěšení nařízení na úřední desce. Kromě toho může správa uveřejnit nařízení způsobem v místě obvyklým.

Výklad:

Mgr. Martin Prokop, advokátní kancelář Elger, vedoucí pobočky Tábor

· Pro vztah občana-cyklisty a orgánu veřejné správy platí dva opačně působící ústavní principy. Princip vázanosti státní moci zákonem, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a princip autonomie vůle - každý může činit, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 4 Ústavy čl. 2 odst. 3 Listiny). Občan může tedy činit vše, co mu právní předpis či na jeho základě vydané individuální rozhodnutí orgánu veřejné správy výslovně nezakazuje. Veřejná správa nesmí činit nic, k čemu nemá zmocnění v právním předpise. Zákon o ochraně přírody a krajiny v souladu s tímto principem stanoví v § 58 obecnou (generální) klauzuli, podle níž je ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona. V dalších částech stanoví zákon konkrétní omezení, bohužel, meze oprávněného jednání definuje velmi často neurčitě, když váže využívání ochrany přírody k obecně formulovaným zákazům a podmínkám („nerušit, nepoškozovat“) a je tudíž věcí správního uvážení orgánů ochrany přírody, aby z odborného hlediska posoudily oprávněnost takového chování. Při aplikaci předmětných ustanovení musí orgán ochrany přírody respektovat nově formulovaný zákaz zneužití správního uvážení (§ 2 odst. 2 správního řádu ) a další zásady činnosti správních orgánů (principy „dobré správy“), které se nově vztahují nejen na správní rozhodování, ale i na výkon veřejné správy v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje. Občané-cyklisté by měli na druhou stranu respektovat povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na přírodě a životním prostředí (§ 415 občanského zákoníku ) a omezení vyplývající ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

· Pojem „hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce“ (§ 16 odst. 1 písm. e) zákona po ochraně přírody a krajiny), resp. „hromadné sportovní akce“ (§ 20 odst. 5 lesního zákona) bohužel není zákonem blíže definován ( ). Ač se sobě podobají, jde o dva rozdílné pojmy. Zákon o ochraně přírody a krajiny souhlas správy se sportovní a turistickou akcí podmiňuje skutečností, že jde o akci veřejnou (srovnej „… a jiné veřejné akce“). Zákon tedy podmiňuje souhlasem správy všechny veřejné akce (nejen sportovní, ale i např. open air koncerty, demonstrace apod.), Hromadné akce ale nemusí být zároveň akce veřejné. Akce je veřejná, je-li na ní pozván blíže neurčený okruh účastníků (např. formou inzerce v hromadných sdělovacích prostředcích, plakátů a podobně). Zde organizátor neví, jak velký počet účastníků se na akci dostaví a není tedy schopen zaručit, že neohrozí ochranný režim chráněného území. Druhým typem ale mohou být hromadné sportovní akce pro zvané, např. firemní či klubové sportovní soutěže, jichž se mohou účastnit stovky či tisíce účastníků, všichni ale mohou být organizátory osobně pozváni. Zde se konstantní výklad zákona kloní k tomu, že neveřejné hromadné sportovní, turistické a podobné akce je možné podmínit souhlasem tam, kde má okruh účastníků „charakter veřejnosti“. V takovém případě je třeba individuálně posoudit počet účastníků (který je organizátorům alespoň přibližně znám), podmínky pro fungování organizačního zázemí a v případě pochybnosti věc konzultovat se správou NP . Lesní zákon je paradoxně konkrétnější – zakazuje konat bez oznámení hromadné sportovní akce bez odkazu na „veřejnost“ akce. Orgán ochrany přírody „vyhrazuje místa“ ve správním řízení. V rozhodnutí může uložit organizátorům akce podmínky pro konání akce postupem podle § 66 zákona.

Poznámka: Podle tohoto ustanovení lze stanovit navzdory široce rozšířenému mýtu omezení pouze konkrétní fyzické či právnické osobě (rozhodnutí se vydává ve správním řízení, nikoliv nařízením), ne tedy blíže neurčenému počtu účastníků (např. všem návštěvníkům NP). Tomu odporuje např. názor JUDr. Prchalové z MŽP pro CHKO Český Ráj, kde doporučuje správě rušit turistické trasy postupem podle § 66. To je samozřejmě holý nesmysl, protože jde o správní řízení a zde nelze vydat správní rozhodnutí, adresované „všem občanům ČR“.

· Zatímco v NP je dovoleno jezdit na kolech pouze na silnicích, místních komunikacích a místech vyhrazených se souhlasem orgánu ochrany přírody, v CHKO zákon obecně individuální jízdu na kole neomezuje (regulovány jsou pouze veřejné akce – viz níže). V území CHKO tedy lze jezdit na kole na všech místních a účelových komunikacích, tedy na všech cestách a pěšinách, které nejsou označeny platným zákazem nebo omezením. Pokud jde o omezení v konkrétních chráněných územích: mohou být stanoveny v návštěvních řádech NP, dále může MŽP (pro NPR, a PR), správa NP (pro celé území parku) či správa CHKO (pro první ochrannou zónu oblasti) formou nařízení podle § 64 zákona omezit či vyloučit přístup veřejnosti do těchto území nebo jejich částí.

· Pokud je v chráněném území vyhlášeno omezení nebo zákaz vstupu podle § 64, týká se obecně celé návštěvnické veřejnosti. V zákoně se nemluví o možnosti omezení práva volného přístupu do krajiny jedné skupině uživatelů, zatímco ostatních by se omezení netýkalo. Nelze tedy provádět samovolně jakousi tématickou segregaci - zakázat vjezd pouze cyklistům a povolit vstup ostatním turistům.

Poznámka: Tady bych měl výhradu. Jednak redukce návštěvnosti podle zákona i komentáře je jen příklad, není jediným důvodem pro omezení podle § 64 zákona. Především si však nejsem jistý, zda omezení musí být nutně pouze kvantitativní, tedy co do počtu, ale nemůže být i „kvalitativní“, tedy co do způsobu přístupu. Prohledal jsem svoji knihovnu, články, web, a kromě sporu kolem CHKO Český Ráj (kde správa nepochopila rozdíl mezi pozemní komunikací a místní komunikací a celé to zpatlala) jsem k § 64 nenašel nic, co by mi tuto otázku osvětlilo. Nicméně po konzultaci s kolegy mám pocit, že možný je minimálně obojí výklad. Sám zákon č. 114/1992 Sb., používá pojem omezení na jiných místech, v podobně neurčitém duchu. Z hlediska jazykového výkladu pojem „omezit“ znamená „stanovit určité hranice, meze“. Nikoliv eliminovat, ale redukovat. Jak ale omezit vstup veřejnosti jinak, než stanovit určitá kriteria pro vstup, buď časová (od-do), početní (denní kvóty, maximální počet lidí ve skupině při vstupu do jeskyní), nebo jiné kriterium, např. právě způsob dopravy? Z hlediska teleologického, účelového výkladu: nadměrná návštěvnost není jediným důvodem pro omezení. Může jít – podobně jako u přechodně chráněných ploch – o jakoukoliv činnost, např. hospodaření, průjezd automobilů. I zde by mohla správa použít podobného kriteria, tj. omezit vjezd pro všechny nákladní automobily, ne však osobní. Tudíž, pokud správa zakáže přístup všem cyklistům, všem turistům se psy apod., nemusí správa dle mého vybočit z dikce § 64 zákona.

Nespornou podmínkou je aby tato omezení platila shodně pro všechny adresáty nařízení, kteří spadají do určité kategorie (jinak by byl porušen princip rovnosti před zákonem). Nařízení musí být v souladu se zákony (jedná se o podzákonný právní předpis), musí splňovat podmínku tzv. proporcionality, pokud jde o omezení základních práv - např. pokud jde o práva vlastníků nemovitostí – stanovenou v čl. 4 odst. 4 Listiny cit.: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu“. Povinné je projednání s obcemi, samozřejmostí by mělo být projednání se zástupci podnikatelů a vhodné též se zástupci zájmových sportovních organizací. Nařízení musí být pregnantně zdůvodněno, pokud jde o riziko poškozování, které je hlavní podmínkou pro vydání rozhodnutí (to je fakticky velký problém, protože jde o nesmírně široký pojem).

Jinak zákon a v praxi též orgány ochrany přírody (viz Český Ráj) operují s bližšími ochrannými podmínkami. BOP musí být vydány nařízením, které je podzákonným právním předpisem a musí být v souladu se zákonem. Nařízení nemůže dávat orgánům ochrany přírody práva nad rámec stanovený v zákoně č. 114/1992 Sb. Některé z nich však byly vydány před účinnosti zákona (ještě za socialismu) a s dikcí zákona příliš nekorespondují. Navíc, podle § 25 mají být BOP vydány nařízením vlády, fakticky starší z nich byly vydány výnosem ministerstva kultury (např. Bližší ochranné podmínky v CHKO Slavkovský les vyplývají z výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 3.5.1974 o zřízení chráněné krajinné oblasti Slavkovský les). Právní validita takového předpisu je pochybná, správně by mely být „přehlášeny“, tedy znovu vyhlášeny.

Z výše uvedeného důvodu navrhuji následující formulaci:

Omezení nebo zákaz vstupu podle § 64 zákona musí být v souladu se zákony (jedná se o podzákonný právní předpis), musí splňovat podmínku tzv. proporcionality, pokud jde o omezení základních práv - např. pokud jde o práva vlastníků nemovitostí – stanovenou v čl. 4 odst. 4 Listiny cit.: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Povinné je projednání s obcemi, samozřejmostí by mělo být projednání se zástupci podnikatelů a vhodné též se zástupci zájmových sportovních organizací. Nařízení musí být pregnantně zdůvodněno, pokud jde o riziko poškozování, které je hlavní podmínkou pro vydání rozhodnutí.

· Zákon zavádí nově dvě zvláštní kategorie chráněných území: Evropsky významné lokality a ptačí oblasti. Většina z nich se nachází na území již vyhlášených chráněných území, některé však nikoliv a zde platí následující omezení: Ptačí oblasti byly vyhlášeny jednotlivými nařízeními vlády, uveřejněnými ve Sbírce zákonů. Každé nařízení obsahuje vymezení oblasti a předmět ochrany a činnosti, k nimž je třeba souhlas orgánu ochrany přírody. Porušení zákazů v ptačích oblastech je přestupkem podle § 87 odst. 3 písm. a) zákona. Tzv. národní seznam evropsky významných lokalit byl vydán nařízením vlády č.132/2005 Sb. (v elektronické verzi např. na http://www.ochranaprirody.cz). Evropsky významné lokality jsou zatím chráněny v rámci tzv. předběžné ochrany (zákaz poškozování v § 45b zákona), po schválení definitivního seznamu Evropskou komisí budou EVL chráněny v rámci existujících či nově zřízených zvláště chráněných území, nebo budou chráněny smlouvou mezi státem a vlastníkem území. Smlouva bude mít stejné právní následky jako vyhlášení za zvláště chráněné území – území budou označena, bude zde stanoveno vymezení ochranných podmínek a rovněž bude zákaz EVL poškozovat. V tuto chvíli není zřejmé, kolik smluvně chráněných EVL vznikne, každopádně může touto formou dojít k dalším omezením sportovního využití předmětných lokalit.

· Přechodně chráněné plochy zřizují orgány ochrany přírody rozhodnutím a dočasně (např. po dobu květenství chráněných rostlin, pozorování chráněného duhu apod.) zde může omezit jakoukoliv aktivitu (tedy i vstup). Porušení podmínek stanovených k ochraně přechodně chráněných ploch je přestupkem dle § 87 odst. 3 písm k) zákona.

· Doporučení průjezdu cestou pro jízdu na kole není zřizováním účelové komunikace ani značené trasy. V terénu nevzniká žádné značení a nikdo neprovádí jakékoli zásahy do krajiny. Jde pouze o informaci, že cesta je určitým způsobem sjízdná na kole. Uživatel, individuální cyklista, doporučenou cestu užívá samostatně, na svoji odpovědnost.

· Zpracovatel a vydavatel mapy může do svého díla zapracovat jakoukoli informaci a publikovat ji na vlastní odpovědnost bez jakéhokoli omezení.

1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád

2) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník

3) In Miko a kol., Zákon o ochraně přírody a krajiny – komentář, C.H.Beck Praha, 2005.

4) V praxi se mezi ochranou přírody a sportovci používají zvláštní dokumenty smluvního typu, např. „Dohoda o pořádání závodů v orientačním běhu v chráněných krajinných oblastech mezi ministerstvem životního prostředí České republiky a Českým svazem orientačního běhu“.

Zákon 13/1997 o pozemních komunikacích

§ 2, odst. 1) Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti.

§ 2, odst. 2) Pozemní komunikace se dělí na tyto kategorie:

a) dálnice

b) silnice

c) místní komunikace

d) účelová komunikace

§ 6 Místní komunikace:

§ 6, odst. 3), písm. d) místní komunikace IV. třídy, kterou je komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz.

§ 7 Účelová komunikace:

§ 7, odst 1) Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Příslušný silniční správní úřad může na návrh vlastníka účelové komunikace a po projednání s příslušným orgánem Policie ČR upravit nebo omezit veřejný přístup na komunikaci, pokud je to nezbytně nutné k ochraně oprávněných zájmů tohoto vlastníka.

§ 7, odst 2) Účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

Výklad:

Mgr. Jana Doležalová, Centrum Dopravního Výzkumu, sekce legislativy a integrace do EU

· Obecný termín „pozemní komunikace“ zahrnuje všechny kategorie komunikací obsažené v ustanovení §2, odst. 2) zákona č. 13/97 Sb., tj. dálnice, silnice, místní a účelové komunikace. Účelové komunikace jsou tak nejnižší kategorií PK. Neexistuje nějaký jejich seznam, evidence, vznikají zkrátka fakticky dlouhodobým veřejným užíváním. Požívají nejnižší stupeň ochrany.

· Kategorii účelových komunikací definuje § 7, odst 1). Není zde žádná zmínka o tom, že by musela být katastrovaná nebo zpevněná, apod.

· Zatímco ostatní kategorie pozemních komunikací jsou typicky veřejným statkem, váže se otázka veřejného přístupu na účelové komunikace na problematiku vlastnictví účelové komunikace. Účelové komunikace stojí na tzv. pomezí – jejich režim je někdy veřejněprávní (jsou-li ve vlastnictví nebo správě státu nebo obce), jindy soukroměprávní (vlastnictví fyzické nebo právnické osoby). Tehdy je většina rozhodnutí o jejich užívání v rukou vlastníka. To však neznamená, že komunikace není veřejně přístupná. Zřejmě tady platí druhá část § 7, odst 1)?

· Zmiňuje-li jiný legislativní předpis, např. Nařízení vlády č. 508/2002 Sb. o vyhlášení CHKO Český ráj, § 5, odst g) formulaci „je zakázáno ... provádět jezdectví a cyklistiku mimo pozemní komunikace a místa k tomu určená“ , má se tím na mysli pojem zákona 13/1997sb., § 2, odst 2) , který zahrnuje i účelové komunikace.

Diskuse

· Pokud by vlastník chtěl omezit nebo zabránit jízdě cyklistů po cestě tvrzením, že nejde o účelovou komunikaci, ale o pozemky určené k plnění funkce lesa, musel by asi současně prohlásit, že komunikaci nepoužívá k obhospodařování lesních pozemků a byl by povinen ji zalesnit – holina na porostní půdě může být veliká maximálně 0,04 ha.

· Znění § 7, odst 1) je v části pojednávající o omezení veřejného přístupu na (veřejně přístupnou) účelovou komunikaci v logickém rozporu a v podstatě je také v rozporu se zněním § 20 odstavec j) Lesního zákona.

Zákon 38/1995 o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích

§ 1 Silniční vozidlo

Silničním vozidlem se rozumí vozidlo, které je vyrobené a určené k provozu na pozemních komunikacích, Druhy silničních vozidel ... stanoví prováděcí předpis. Jiným, než silničním vozidlem se rozumí vozidlo vyrobené a určené k jiným účelům, než k provozu na pozemních komunikacích a které může být na pozemních komunikacích provozováno. Druhy jiných vozidel a technické podmínky stanoví prováděcí předpis.

ČSN 73 6109 Projektování polních cest

3 Termíny a definice

3.1 Polní cesta: účelová komunikace, která slouží zemědělské dopravě a může plnit i jinou dopravní funkci, např. cyklistická stezka, stezka pro pěší, apod.

5.1 Účelem polních cest je:

a) zpřístupnění pozemků vlastníků pro účely užívání k zemědělské výrobě a dopravě

b) zpřístupnění krajiny (doplnění stávající sítě pozemních komunikací, propojení důležitých bodů ve volné krajině z hlediska vedení turistických cest, cyklotras, apod.)

c) napojení na silnice, místní komunikace, lesní dopravní síť a popř. na další sítě účelových komunikací

Polní cesty hlavní, vedlejší a doplňkové

5.2.3.1 Doplňkové polní cesty zajišťují sezónní komunikační propojení v rámci půdních celků jednoho vlastníka nebo tvoří hranice mezi vlastnickými pozemky. Navrhují se nezpevněné, případně zatravněné.

Názorová diskuse:

· Tedy není zakázáno jezdit jiným (ne motorovým silničním) vozidlem = jízdní kolo po místních a účelových pozemních komunikacích, pokud na nich není buď Policií ČR, silničním správním úřadem nebo obcí upraven nebo omezen veřejný přístup.

Zákon 289/1995 o lesích (lesní zákon)

§ 1 Účel zákona
Účelem tohoto zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm.

§ 3 Pozemky určené k plnění funkcí lesa (PUPFL)

(1) Pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou:a) pozemky s lesními porosty a plochy, na nichž byly lesní porosty odstraněny za účelem obnovy, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty, nejsou-li širší než 4 m, a pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 tohoto zákona (dále jen "lesní pozemky"),

b) zpevněné lesní cesty, drobné vodní plochy, ostatní plochy, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace (hole), s výjimkou pozemků zastavěných a jejich příjezdních komunikací, a lesní pastviny a políčka pro zvěř, pokud nejsou součástí zemědělského půdního fondu¹) a jestliže s lesem souvisejí nebo slouží lesnímu hospodářství (dále jen "jiné pozemky"). U těchto pozemků může orgán státní správy lesů nařídit označení jejich příslušnosti k pozemkům určeným k plnění funkcí lesa.

(2) Pozemky určenými k plnění funkcí lesa nejsou školky a plantáže lesních dřevin založené na pozemcích, které nejsou určeny k plnění funkcí lesa, pokud orgán státní správy lesů na návrh vlastníka pozemku nerozhodne jinak.
(3) V pochybnostech o tom, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, rozhoduje orgán státní správy lesů.
(4) Pozemky, které nejsou uvedeny v odstavci 1, může orgán státní správy lesů na návrh vlastníka pozemku nebo s jeho souhlasem prohlásit rozhodnutím za pozemky určené k plnění funkcí lesa.

§ 11 Základní povinnosti
(1) Každý si musí počínat tak, aby nedocházelo k ohrožování nebo poškozování lesů, jakož i objektů a zařízení sloužících hospodaření v lese.
(2) Vlastník lesa je povinen usilovat při hospodaření v lese o to, aby nepoškozoval zájmy jiných vlastníků lesů a funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale) a aby byl zachován (chráněn) genofond lesních dřevin.

§ 13 Obsah a základní povinnosti
(1) Veškeré pozemky určené k plnění funkcí lesa musí být účelně obhospodařovány podle tohoto zákona. Jejich využití k jiným účelům je zakázáno. O výjimce z tohoto zákazu může rozhodnout orgán státní správy lesů na základě žádosti vlastníka lesního pozemku nebo ve veřejném zájmu.

(2) Při využití pozemků určených k plnění funkcí lesa k jiným účelům musí být zejména
a) přednostně použity pozemky méně významné z hlediska plnění funkcí lesa a zajištěno, aby použití pozemků co nejméně narušovalo hospodaření v lese a plnění jeho funkcí,

b) dbáno, aby nedocházelo k nevhodnému dělení lesa z hlediska jeho ochrany a k ohrožení sousedních lesních porostů,
c) nenarušována síť lesních cest, meliorací a hrazení bystřin v lesích a jiná zařízení sloužící lesnímu hospodářství; v případě nezbytného omezení jejich funkcí musí být uvedena do původního stavu, a není-li to možné, zajištěno odpovídající náhradní řešení,d) zřizovány pozemní komunikace a průseky v lese tak, aby jejich zřízením nedošlo ke zvýšenému ohrožení lesa, zejména větrem a vodní erozí.

§ 19 Užívání lesů
(1) Každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpečí, sbírat tam pro vlastní potřebu lesní plody a suchou na zemi ležící klest. Při tom je povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostředí a dbát pokynů vlastníka, popřípadě nájemce lesa a jeho zaměstnanců.

(3) Na návrh vlastníka lesa nebo z vlastního podnětu může orgán státní správy lesů z důvodu ochrany lesa nebo v zájmu zdraví a bezpečnosti občanů rozhodnout o dočasném omezení nebo vyloučení vstupu do lesa, nejvýše však na dobu tří měsíců. Totéž lze stanovit nařízením obce¹⁴) s rozšířenou působností. Stanovenou dobu lze stejným způsobem prodloužit nejvýše o tři měsíce. Zákazy vstupu do lesa nebo jiná omezení užívání lesa stanovená zvláštními předpisy anebo podle nich vyhlášená zůstávají nedotčena. Vstup do lesů, které jsou nezbytné pro potřeby obrany státu (dále jen "vojenské lesy"), se řídí zvláštními předpisy.¹⁵)

§ 20 Zákaz některých činností v lesích
(1) V lesích je zakázáno
a) rušit klid a ticho,

b) provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty,
c) vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin,
d) těžit stromy a keře nebo je poškozovat,
e) sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet,
f) sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les,
g) jezdit a stát s motorovými vozidly,
h) vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu,
i) vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví,
j) mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních,
k) kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa,
l) odhazovat hořící nebo doutnající předměty,
m) narušovat vodní režim a hrabat stelivo,
n) pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty,
o) znečišťovat les odpady a odpadky.

(2) Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.
(3) Zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese; zákazy uvedené v odstavci 1 písm. l) až o) se vztahují i na vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu.
(4) Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů.
(5) Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. V oznámení, které musí být předloženo nejméně 30 dnů před dnem konání této akce,

pořadatel uvede místo a termín konání této akce, předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa. Orgán státní správy lesů může do 15 dnů ode dne doručení oznámení stanovit doplňující podmínky. Ustanovení odstavce 1 písm. g) a j) a odstavce 4 nejsou dotčena.
(6) Zákaz jezdit a stát v lese s motorovými vozidly neplatí pro zaměstnance orgánu státní správy lesů v obvodu jejich působnosti při výkonu činnosti podle tohoto zákona a pro osoby, které vykonávají činnosti povolené zvláštními předpisy.¹⁶)
(7) Zákazy uvedené v odstavci 1 pod písmeny a), h) a j) a se souhlasem vlastníka lesa také pod písmeny b) a g) se nevztahují na výkon práva myslivosti podle zvláštních předpisů.⁶)

§ 32 Ochrana lesa
(7) Je zakázáno oplocovat les z důvodů vlastnických nebo za účelem omezení obecného užívání lesa ( § 19 odst. 1); to se netýká lesních školek, oplocení zřízeného k ochraně lesních porostů před zvěří a oplocení obor⁶) nebo farmových chovů zvěře.^21a)

§ 34 Lesní doprava
(1) Přibližování, uskladnění a odvoz dříví (dále jen "lesní doprava") musí být prováděny tak, aby nedocházelo k nepřiměřenému poškozování lesa a ostatních pozemků.
(2) Výstavba a údržba přibližovacích linek, lesní dopravní sítě a ostatních zařízení v lesích nesmí působit ohrožení stability lesních porostů, zvýšené nebezpečí eroze nebo nepřiměřené poškození půdy a vodního režimu v daném území.
(3) Nelze-li účelu dosáhnout jinak, je vlastník lesa nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa oprávněn v odůvodněných případech na nezbytnou dobu, v nezbytném rozsahu, ve vhodné době a za náhradu užívat cizí pozemky k lesní dopravě. Tím není dotčena jeho odpovědnost za způsobenou škodu podle zvlášních předpisů.²²)
(4) Dobu, rozsah a trvání užívání cizích pozemků k lesní dopravě a výši náhrady je vlastník lesa, nebo osoba provádějící činnost v zájmu vlastníka lesa, povinen předem doho

DALŠÍ ČLÁNKY

Pokračování matariálu o pohybu cyklistů

Administrativa našich stránek jaksi nepočítala s tím, že bude muset zveřejnit tak obsáhlý materiál.…

Datum: 04. 04. 2007
Kategorie: Různé

Třetí a poslední pokračování článku o pohybu cyklistů v přírodě

Klíčové slovo tolerance Jen velmi, velmi zaslepení vyznavači cyklistiky by mohl tvrdit, že v Českém ráji…

Datum: 04. 04. 2007
Kategorie: Různé