Podvrh žádanější originálu?

Chci karbon a zvučnou, světově proslulou značku! Že originál stojí nekřesťanské peníze? Nevadí, co třeba „neoriginál“?! Ve světě umění je falzifikát brán jakožto podvod, většinou sloužící k nezákonnému obohacení. Naopak výraz reprodukce již bývá vnímán podstatně přívětivěji a právě díky kvalitní reprodukci se mnozí z nás mohou doma či v kanceláři těšit z esteticky dokonalého výtvarného díla, byť prakticky s nulovou hodnotou. Ale co cyklistika a její luxusní technika, jaká je zde spojitost? Nezasvěcenému by se skoro nechtělo věřit, že i jí se stále častěji týkají falzifikáty. Právě zde se to v posledních letech totiž doslova hemží podvrhy, bohužel – ovšem jak už to tak bývá, kde není poptávka, nemusí být ani nabídka. Takže za to vlastně mohou především zájemci o rádoby atraktivní díly za zlomek ceny originálu. Máme zde najednou falzifikáty rámů nejznámějších prémiových značek, špičkových karbonových komponentů, celých kompletů oblečení a mnoho dalšího. Styl, o ten zde jde především! Ale co bezpečnost a stoprocentní funkce dílů? Podružná záležitost? Pro některé kupující evidentně ano, což se zdá neuvěřitelné, neboť stačí trocha selského rozumu a musí nám okamžitě dojít, jak moc si koledujeme.

Skoro se mi ani nechce věřit, co vše jsou dnes asijští výrobci bez sebemenších servítek schopni okopírovat. Daleko větším průšvihem je ale to, že si takový falzifikát, chcete-li „fejk“, jak se dnes s oblibou moderně říká, někdo skutečně koupí.

Je to pár roků nazpět, kdy jsem se během vyjížďky na svém již několik let starém karbonovém Pinarellu přidal k jinému silničáři a během následujících společných kilometrů se s ním dal do hovoru. Celkem mě vyvedlo z míry, když se dotyčný otázal, zda mám originál nebo repliku. „Cože, jakou repliku, proč repliku???“, říkal jsem si v duchu. Samozřejmě jsem ho ujistil o naprosté originalitě svého stroje, ale následně mi to nedalo a začal jsem trochu pátrat. Nemusel jsem být žádným Sherlockem Holmesem, abych rychle zjistil, jak snadno si lze na netu pořídit opticky poměrně zdařilou kopii topmodelu od Pinarella. A to nejen z daleké Asie, ale dokonce i u nás existoval prodávající, který u daného podvrhu ještě zdokonalil autenticitu kopírovaného laku a iluze byla téměř dokonalá. Tedy s výjimkou toho, co se skrývalo pod lakem, o výrazně vyšší hmotnosti či naopak menší tuhosti oproti originálu snad ani nemluvě.

Efekt na prvním místě

Už mě mnohokrát napadlo, jak zvláštní je doba. Mládež si fotí selfie fotky s rádoby efektními gesty, s různě zdviženými prsty na rukách, módní značky se navzájem předhánějí, která z nich dokáže cíleně vytvořit „ošuntělost“ džín či hadrových kecek, mnozí kupující potřebují mít na produktu nezbytné prémiové logo, ať už z jakéhokoli důvodu. Dokonce jsem se sám poměrně nedávno přistihl, že by mi opravdu vadilo při řízení svého vlastního auta koukat na volantu na znak korejské automobilky. V mnohých případech jde o předsudky, je ale pravda, že nadšenec do čehokoli by si měl v tom svém „segmentu“ umět vyhovět a fakt by bylo k smíchu, kdyby si automobilový fanatik lepil loga Honda na vůz Hyundai. Vlastně kdokoli, nejen fanatik.

Rozhodně bude inteligentnější pořídit si něco s méně prestižní značkou a na nic si nehrát, nežli si vědomě zakoupit podvrh. V takovém případě jde totiž jen a pouze o efekt a kvalita je nám vlastně úplně ukradená. Chceme naštvat souseda, působit „IN“ s tou konkrétní značkou na oblečení? S vědomím, že máme pouze lacinou kopii, si pak ale můžeme připadat leda tak jako úplní blbci.

Nechci nikoho navádět k tomu, aby na obřích asijských e-shopech hledal (či dokonce kupoval) kopie značkových dílů. Věřte ale, že je jich nepřeberné množství a právě cyklistika je evidentně na pořadu na dne. Je to logické, obrovská módnost našeho sportu je zárukou toho, že se zde točí velké peníze, takže proč toho nevyužít? Zvlášť když koupěchtivý zákazník chce mít logo vyhlášené značky na rámu, sedlovce, sedlu, řídítkách, na dresu či kraťasech. Obratný asijský výrobce je schopen během chvíle zkopírovat téměř cokoli a s ochranou známkou si často nedělá příliš velkou hlavu. Jenže to, co na první pohled vypadá identicky s výchozím originálem, s ním má v reálu společný maximálně vzhled. Zkusme si představit, co asi udělá takový podvrh značkových řídítek či sedlovky v okamžiku, kdy v šedesátce ve sjezdu vymeteme velkou díru. Třeba bude držet, možná vydrží i více takových děr, ale možná ne. Třeba, možná...

Upřímně mám hrůzu z toho, co všechno lze na internetu najít za cyklistické falzifikáty. Obavy mám hned z několika důvodů. Za prvé jde o zmíněnou bezpečnost, v tomto případě spíše nebezpečnost. Za druhé je mi líto, jakým směrem se vyvíjí požadavky některých kupujících, že jsou skutečně ochotni zaplatit za kopii značkového dílu. Vždyť se i tak nejedná o nízké částky a upřímně, tisíckrát raději si za deset tisíc korun pořídím duralový rám od známé a osvědčené značky, než abych si koupil bezejmenný karbon. V ještě horším případě bezejmenný s prestižním, podvrženým logem. Svůj život mám rád, tak proč proboha koupit něco, u čeho vůbec netuším, zda to prošlo nějakým vývojem, testováním, jak jsou poskládány jednotlivé vrstvy karbonu a jsou-li tam vůbec? Kdyby byla cena takového karbonového falzifikátu úplně mizivá a za tytéž peníze by se nedal pořídit ani nejobyčejnější značkový duralový rám či komponent, pak bych tento princip chápal o něco lépe, či bych byl alespoň k počínání kupujících shovívavější, ale takhle mi to celé hlava nebere. A za třetí? Tato má připomínka se bude týkat značného narušení trhu jako takového, protože se jedná o nevyhnutelnou degradaci kopírovaných značek, které budou najednou vidět mnohem více, než kdyby na světě existovaly s daným prestižním logem pouze originály. Potkáme-li Porsche na úplně každém rohu, asi jeho exkluzivita časem pohasne.

Hodinky, oblečení, cyklistické komponenty...

Za poslední dobu už jsem viděl kopie snad čehokoli. Je pravda, že třeba hodinky „z wishe za kilo“ vypadaly na první pohled fakt báječně a že dotyčnému kupujícímu zatím stále jdou. Ale asi bych si připadal jako trouba, jestliže bych si takto hrál na boháče. Navíc potká-li nás v autobusu majitel podobných hodinek, nejspíš nás nebude mít za boháče, ale za podobného chytráka, který chce mít značku a přitom nemá na originál. Je to podobné, jako kdybychom měli doma sádrové zlaté cihly pěkně narovnané v sejfu. Tedy vlastně v kopii sejfu – ve zdi luxusního rodinného domu, jenž by měl stěny z přepravek od ovoce. A v jeho zdech by byly repliky vstupů centrálního vysavače, na stěně visela papírová kopie obří televize a naše krásná blonďatá manželka by ve skutečnosti byla jen přeoperovaným labradorem. S prsními implantáty za deset dolarů, z asijského e-shopu…

Pokud se vrátím k cyklistice jako takové, tak oněch kopií a podvrhů najdeme při krátkém pátrání na netu opravdu hodně. V některých případech se hrdě hlásí k tomu, že se jedná o kopii, někdy vůbec ne. Každopádně pokud si daný produkt pořídíme, tak na něm již asi nebude uvedeno „pozor falsum!“ Vedle zmíněných rámů a komponentů kokpitu i sedlovek jsem již objevil také sedla jedné z nejluxusnějších značek v oboru. Konkrétně sedla, jejichž podobnost originálu byla bezmála dokonalá a jsem přesvědčen, že i odborník by měl co dělat, aby kopii od originálu rozeznal. Asi nemusím doplňovat zmínku o nebezpečnosti takového sedla, nebereme-li v úvahu úroveň pohodlí.

Pořídit si vědomě falzifikát cyklistického komponentu či doplňku vyhlášené značky je podobné, jako kdybychom měli doma sádrové zlaté cihly narovnané v sejfu. Tedy vlastně v kopii sejfu – ve zdi luxusního rodinného domu, se stěnami z přepravek od ovoce, v nichž by byly repliky vstupů centrálního vysavače a na stěně visela papírová kopie obří televize.

Vedle toho lze vyšmejdit kopie značkových cyklistických textilních kompletů, ať už s nápisy Cannondale, Trek a mnoha dalšími. Viděl jsem je už i v reálu, úroveň ušití je skutečně nevalná a známému se lycra na podvržených značkových cyklo-kraťasech začala na zadku sypat po dvou vyjížďkách. Takže úplně nevím, zda v reálu skutečně ušetřil. Myslím, že originální kraťasy by mu vydržely několik let, kopie ale stály třetinu, takže super nákup! Na tyto podvržené cyklistické komplety lze ostatně natrefit i na českých inzertních serverech, kde je naštěstí prodávající většinou inzerují jakožto: „Prodám cyklo-komplet s nápisem Trek“, a tak podobně. Nikoli „cyklo-komplet Trek“. Naštěstí.

Netuším, nakolik jdou velcí světoví výrobci po všech kopiích svých produktů. Ze šířky výběru na internetu se skoro zdá, že je jim to úplně jedno. Jistě to tak není, ale určitě to nebude lehký boj. Z pozice zákazníků bychom jim však měli pomáhat, protože s větším a větším rozšířením „značkových“ podvrhů budou také ony naše dosavadní ikony ztrácet na hodnotě, alespoň v očích opravdových cyklistických nadšenců. Budeme-li zkrátka všichni jezdit na topmodelech některé z nejslavnějších světových značek, tak si i o pár jedincích vlastnících opravdový originál budeme myslet: „Podobný chudák jako já – má taky podvrh!“ V prvé řadě jde ale o bezpečnost, která by pro nás na kole měla být vždy klíčová. To se sice úplně netýká oblečení, ale u něho jde zase o komfort nošení a funkci materiálu. Vrátíme-li se ke komponentům a rámům, pak je trochu uhozené hrát si na to, že můj rám váží 700 gramů, když ve skutečnosti bude mít skoro kilo a půl. Hrát si na něco je vůbec dost možná kratochvíle jednadvacátého století.

Na závěr se ještě na okamžik zastavím u slov replika či kopie. Zdají se identická, prakticky jako synonyma, ale v reálu to tak být vůbec nemusí. Například svět automobilových veteránů označuje slovem „replika“ model vozu, který vyrobí po mnoha letech znovu původní výrobce. Jedná se tedy o dokonalou kopii původního vozu vyrobenou shodnými technologiemi – a je zanesena do výrobní knihy tohoto původního výrobce. Replika je tedy tím pádem i svým původem nejblíže originálu. Naopak „kopie“ je zhotovená kopistou, s použitím veškerých známých znaků, co nejvěrněji kopírujících konkrétní model. Obchodní označení však v takovém případě musí dát jasně najevo, že jde o kopii. Dokonalým příkladem druhého případu mohou být třeba současné kopie vozů Bugatti vyrobené domácí společností Samohýl, naopak pro první příklad je asi nejtypičtějším někdejší výroba repliky vozu Präsident přímo společností Tatra.

Nemusím asi zmiňovat, že mnohé kopie se poměrně často vydávají za originál, ať už ve světě automobilů či třeba výtvarného umění. Použijeme-li výše popsané vysvětlení pojmů, tak v cyklistice je však situace rozdílná – zcela jistě se nejedná ani o kopie, natožpak o repliky, ale o pouhé laciné padělky! Není tedy určitě od věci nakupovat pokud možno u seriózních prodejců a u těch neznámých se raději trochu pídit po původu zboží. Řešením může být ověřit si u autorizovaného dovozce, zda od něj ten který prodejce skutečně odebírá zboží, případně u produktu hledat poznávací znaky originality, vycházející třeba ze způsobu balení, výrobních čísel a podobně. A především pečlivě porovnávat vzhled daného produktu s originální fotkou na stránkách konkrétního výrobce, jehož logo nese. Pokud však budeme nakupovat na obřích asijských e-shopech za zlomky doporučených maloobchodních cen, nejspíš ani nemusíme pátrat a smiřme se rovnou s tím, že jsme si právě pořídili totální šmejd.

Jan Kadečka