Podivné cyklotrasy

Je u nás všechno v pořádku s cyklotrasama? Myslíme si že není. Pokud vás tento problém zajímá, a jako cyklisty by asi měl zajímat, přečtěte si v Cykloservisu č.19, který bude na pultech od 9. listopadu, obšírný materiál k této problematice. Už se těšíme na to, jak mnohé nadzvedne ze židle...

Zatím malou ukázku:

Podivné cyklotrasy

Je krásné sobotní odpoledne. Teplé počasí vás vytáhlo do cyklistických kraťasů a do dresu. Svištíte si to po skvěle připravené asfaltové cyklostezce. Nikdo se vám neplete do cesty, auta vás neohrožují a vy se na kole cítíte více než bezpečně. Ale cyklistická stezka končí.  Napojujete se na značenou cyklotrasu z místa X do místa Y. Žluté značky vás vedou především po lesních cestách, cedule vás upozorní na nebezpečný sjezd a na to, že se pohybujete po cestě, která je sice cyklistickou trasou, ale je současně hojně využívána pěšími turisty. Nabádá vás ke zvýšené pozornosti. Chodce naopak k ohleduplnosti vůči cyklistům. Ale ouha, cyklotrasa zcela výjimečně musí opustit lesní cestu a zavede nás na běžnou silnici mezi automobily. Nevadí, i automobilisté jsou na úsek s cyklisty upozorněni a podle toho se chovají. Osmnáctiletý mladík v otlučeném letitém BMW se zatmavenými skly na společném úseku zvolní na třicítku a čeká, až vás bude moci v klidu předjet. Ještě vám přátelsky pokyne. Řidič náklaďáku na vás z okénka křikne, že v další vesnici mají skvělý guláš, objíždí vás hodně vlevo, aby vás ani v nejmenším neohrozil, a zamrká přátelsky na pozdrav blinkry…..

Ale přestaňme už snít a ponořme se do současné reality. Před barákem nasedneme na kolo a vrhneme se mezi desítky pospíchajících řidičů. Někteří doslova mohou puknout vzteky při pohledu na naše shrbená záda a míhající se nohy na pedálech. „Ty hovado, uhni ke straně“, křičí jeden a vypadá to, že nás chce pohladit po boku pravým zpětným zrcátkem. Konečně jsme najeli na značenou turistickou trasu. S provinilým úšklebkem míjíme značku, která zakazuje dále cyklistům pokračovat. Je jen pro pěší. Ale raději do zákazu, než se nechat na silnici zabít. Ujedeme kilometr a proti nám ochranář na čoudícím motocyklu. „Halt,“ křičí na nás  při pohledu na kolo s německým nápisem. Konflikt nechceme, a tak uhýbáme do strmé rokle. Napojujeme se na jinou cyklotrasu, která má charakter veřejné komunikace. I když vede lesem a je po ní zákaz jízdy motorových vozidel. Jedeme sice vpravo, ale pěší turisté jsou roztaženi po celé cestě. Sotva se mezi nimi proplétáme. Konečně speciální cyklostezka jen pro cyklisty. Ale ouha, trocha nepozornosti a válíte se na zemi. Jste sice na cyklostezce, ale jaksi někdo zapomněl, že ten sloupek uprostřed  ní stát nemá. Seberete se a proti vám cedule: Cyklisto, dál veď kolo pěšky. Vedete ho k hospodě. Dáte si z toho všeho pořádného panáka. Vylezete ven a kolo pryč. Někdo vám ho ukradl. „Máš chodit pěšky, blbečku“, slyšíte za sebou od člověka, se kterým jste se potkali na cyklotrase.

No,  možná jsme příliš ve druhé části našeho snu zbytečně přitvrdili, ale obrázek o tom, co je více k pravdě, si určitě uděláte sami podle svých zkušeností. A teď, když jsme tak pěkně snili, povídejme si trochu o našich cyklostezkách a cyklotrasách.