Panaracer Aliso a Romero

Víte, že japonský Panaracer píše svoji historii už od roku 1952, kdy začal s pryžovými výrobky pro různá odvětví, aby záhy přidal i pláště pro jízdní kola, z nichž skoro devadesát procent stále ještě vyrábí v Japonsku? Panaracer byl v devadesátých letech bikovou legendou a dnes je populární hlavně svými gravelovými plášti, ovšem díky spolupráci se Cedricem Graciou, který stále ještě nepověsil bike na hřebík, přišel na podzim s enduro plášti Aliso a Romero, které od února jezdíme na naší redakční Zesty.

Dvojici plášťů jsme představili společně s tímhle redakčním mulletem, takže jen připomeneme, že jde o přední devětadvacítku Romero v šířce 2,4 palce (60-622) a zadní Aliso v průměru 27,5 palce se šíří 2,6 palce (65-584). Tuhle kombinaci jsme zvolili proto, že Romero má více směrově orientovaný vzorek, kdežto Aliso je spíš záběrový, i když záměna by byla možná, protože to není zase takový extrém. Začněme hezky odpředu, tedy modelem Romero s technologiemi High Output, Triple Compound a PR Puncture Resistant.

Náš Romero je v High Output verzi pro enduro a trail a testovaný kousek se 120 TPI váží 961 gramů s cenou zhruba 1500 korun. Trojí směs na běhounu znamená tužší základ, měkčí směs pryže na středu běhounu a nejměkčí na bocích. Kevlarová patka je pak ještě obalena vrstvou tkaniny proti defektu (Puncture Resistant), přetažené až nahoru k běhounu. Nasazení pláště na ráfek Remerx bylo naprosto bezproblémové, žádný souboj s montpákami a přitom si patka do bezdušového ráfku sedla perfektně, takže bylo možné plášť nahodit i pumpičkou. Svůj díl na tom nese i vnitřní pěnová vložka, ale o ni teď nejde. Vzorek sází na vyšší profily s výraznější plochou a dva střídající se tvary na středové části a dva na bocích. Kruhový průřez pláště pak spolu s výškou a plochou profilů velice dobře vede i na tvrdém podkladu a v zatáčkách je vzorek dokonale čitelný. To vše platí pro tvrdý podklad, kde třeba na silnici je hodně znát trojitá směs pryže, která doslova lepí k podkladu. V terénu ale vzorek velice dobře odvaluje, je čitelný a v náklonu drží slušně jak na kamenech, tak na mokrém tvrdém podkladu. Traily, kamenné plotny, kořeny, tam všude je vzorek naprosto spolehlivý a jen nepatrně ztrácí na blátě či v hrabance, kde by menší ostřejší profily měly lepší šance. Samočištění v blátě je ale na vynikající úrovni, takže tady nemáme žádnou připomínku. Pokud můžeme srovnávat, Romero lehce připomíná projevem známé Maxxis Minion DHF, které jsou ale v hrabance a náklonu díky ostřejším profilům trochu jistější, ale na tvrdém podkladu nejedou zase takhle rychle s přesnou odezvou. Romero je tedy rychlejším pláštěm pro všechno. Pětistovka kilometrů pak neznamenala pro vzorek nějaký razantnější úbytek materiálu a co se týče defektů, nepostihl nás žádný.

Aliso vzadu má stejnou konstrukci se 120 TPI, hmotnost 908 gramů a stojí hruba 1600 korun. Tady už je díky šířce znát větší rozestupy jednotlivých profilů na běhounu, situovaných celkem do pěti, nikoliv čtyř řad jako u Romera. Plocha jednotlivých profilů se zdá být menší než u sourozence vpředu a celkově je plášť více záběrový a s většími volnými prostory mezi profily i schopnější agresivněji reagovat na měkčím podkladu či v hrabance. Sice to není taková míra agrese jako v porovnání třeba se zadním Maxxis Minion DHR, ale zase platí, že tady Panaracer trochu „líp jede“. V náklonu drží perfektně spíš na středně sypkém podkladu, na štěrku a kamenných plotnách. Kořeny a rozbitý povrch či ostré kameny by možná chtěly hustší vzorek. Výkon ale dohání vzorek měkkostí směsi, která se prostě chytí všude a drží jak přibitá. Má to ale i svoji stinnou stránku, kterou je vyšší lepivost při přesunech po asfaltu, kdy to jezdec cítí, že guma neodvaluje tak radostně, jako v terénu a také že vzorek ubývá rychleji. Nestalo se nám sice, že by profily trpěly díky „žvýkání“ snahou se utrhnout, jak tomu bývá u některých extra měkkých „Super Tacky“ směsí, ale pětistovka kilometrů se projevila na výšce profilů zhruba 25% úbytkem výšky. I přes slabší ochranu boků proti ST variantě jsme opět neměli problém s defektem a plášť nezaznamenal žádný průřez bočnic, takže v tomto ohledu v pořádku.

Oba Panaracery tedy můžeme s klidem doporučit jako univerzálně střižené agresivní pláště se slušným odvalováním v terénu a v případě Romera vpředu i na asfaltu. Čitelnost v zatáčkách bez tendence se utrhnout nečekaně na hraně je pro oba shodná, Romero je silnější na kamenech, kořenech i na tvrdém podkladu, Aliso zase v hrabance a na sypkém podkladu. Oba mají svá pro i proti, ale každopádně jde o kousky schopné nejtěžšího nasazení. Dostupné jsou pak v obou průměrech a šířích 2,4 i 2,6 palců.

(už)