Nostalgie jménem Trek. Autentický sbírkový kousek.

Trek Singletrack 950, rok 1994

Ještě by se k nadpisu slušelo dodat: „Naprosto původní a špičkový stav“. Ano, tohle kolo má i po téměř dvaceti letech nejen původní kazetu, převodníky či ráfky, ale i pláště, sedlo a dokonce i přední brzdové špalky. Do naší rubriky Kolo z lidu se sice většinou snažíme získávat výjimečné současné stroje, mnohdy s astronomickou hodnotou, tento kousek nás ovšem svou autentičností nadchl natolik, že jsme si zkrátka nemohli pomoct...

První polovina devadesátých let, doba, kdy se u sériových biků začala stále častěji uplatňovat slopingová konstrukce rámů, s geometrií uzpůsobenou pro montáž odpružené vidlice. Doba, kdy se sice pozvolna prosazovaly široké profily duralových trubek, stále to ale byla především kvalitní chrom-molybdenová ocel, co představovalo jistotu a záruku dlouhé životnosti. Devětsetpadesátka od treku je tedy charakteristickým příkladem tehdejší konstrukční školy. Její rám, totožný i s vyšším typem 970, vsadil na trojitě zeslabované ocelové trubky True Temper OX Comp a byl nejen navržen, ale i kompletně postaven v Americe - o tom se dnes může zdát i většině nejluxusnějších kol. Nemůže chybět vedení lanek po horní trubce, tehdy nepostradatelný doplněk každého drsného MTB modelu, poměrně minimalistické patky s plastickým logem výrobce, montážní držák řetězu na pravé sedlové vzpěře a především naprosto bezchybný lak doplněný pouze decentními logy. Žádné pruhy, žádná za každou cenu atraktivní grafika ani zbytečné barvy a tisíce nápisů, jak je tomu u většiny kol dnes. Pouze jedna barva a pár písmen, v jednoduchosti je prostě síla.

Zajímavostí rámu byl takzvaný „anti chain-suck“, což byl poměrně mohutný plát duralu přišroubovaný dvojicí šroubů pod pravou řetězovou vzpěru v bezprostřední blízkost převodníků. Měl zabránit namotání řetězu, pokud se ale podařilo i přesto řetěz zasukovat, mohl se tento zlepšovák při silnějším záběru zasloužit dokonce o ulomení zubu prostředního převodníku, takže jej někteří uživatelé raději odmontovávali. Netradiční je rovněž absence opěrky pro brzdový bovden na zadní stavbě. Místo ní výrobce upřednostnil montáž kolébkového posilovače na zadní můstek. Sice se tím značně znesnadnilo správné nastavení brzdy, ale jejímu výkonu to prospělo. Podobné posilovače byly tehdy módní záležitostí a zvlášť u předního kola měly před příchodem V-brzd smysl. Používalo se buďto kolébkové provedení, které na své vidlice instalovalo třeba i domácí Kangaroo, nebo mechanismus s kladkou, již si někteří domácí koumáci vypůjčili například ze stavebnice Merkur.

Osazení kola představuje tehdejší novinka, kompletně přepracovaná sada Shimano Deore LX, sice ještě se sedmikolečkem, ale už s převodníky MicroDrive (42-32-22) a s mohutně působící konstrukcí nábojů Parallax. Narušitelem ucelenosti elikska, ovšem vítaným, byla přehazovačka Deore XT, opět novinka roku 1994 - s vinutou pružinou systému Light Action, navíc již připravená pro osm pastorků. U tohoto konkrétního kola nalezneme i přesmykač Deore XT, ten však nebyl u modelu 950 zdaleka pravidlem, většinou se zde nacházelo levnější LX. Američani tehdy kola osazovali tím, co jim přišlo zrovna pod ruku, což bylo patrné také v odlišnostech mezi některými dalšími komponenty. Stejně tak u klik bylo někdy použito leštěné, jindy černé provedení.

Ráfky Martix Single Track Pro měly, stejně jako rám, americký původ. Vysoce nadstandardní bylo použití nerezových drátů Sapim se zeslabovaným průřezem (z 2,0 na 1,8 a opět na 2,0 mm). Naprosto skvělé byly pláště Big Kahuna s odlišným vzorkem pro přední a zadní kolo. Sedlo dodala italská Vetta a namísto jejího loga přibyl dozadu nápis Trek. Hodně příjemné byly rovněž gripy s jemně drážkovaným profilem, který dokázal ztlumit část otřesů od terénu.

S trochou nostalgie

Když jsem u kamaráda uviděl toto konkrétní kolo, skoro jsem musel zamáčknout slzu při vzpomínce, nějak rychle to všechno letí. Úplně stejné jsem totiž měl, na sklonku roku 1994 jsem si ho šel koupit do tehdejší prodejny Tico Trek v Jilské ulici na Starém Městě pražském. Bylo zlevněné na 19 500 korun z původních asi pětadvaceti tisíc a já jsem si na něj půjčoval peníze od bráchy a následně je, jakožto student gymnázia, celkem dlouho splácel. To kolo jsem miloval a brázdil na něm středočeské i jihočeské závodní tratě. Geometrie byla naprosto fantastická a stejně tak tuhost rámu i akcelerace tohoto 11,5 kilogramu těžkého biku byly na tehdejší poměry vynikající. Na treka jsem si hned pořídil nejen své první bikové nášlapné pedály, ale i odpruženou vidlici, model Kangaroo s leštěnou povrchovou úpravou, která se k tmavé modři rámu skvěle hodila. A zmiňovaná nezničitelnost laku? Jednou mi opřené kolo sklouzlo horní trubkou po hrubém ocelovém zábradlí a obrovský šlic po celé délce trubky rozleštila brusná pasta Tempo, aniž by bylo patrné jakékoli poškození. Snad i kdybych praštil do trubky kladivem, tak by se barva neodloupla...

V devadesátých letech byla značka Trek opravdovým pojmem, bylo to plodné období karbonových rámů s technologií OCLV, období celoodpružených „kytar“, tedy modelů série Y, a vše bylo následně korunováno Armstrongovými úspěchy.

(kad)

Máte také doma nějaké zajímavé kolo, které chcete představit čtenářům Cykloservisu a portálu www.cykl.cz? Pokud ano, kontaktujte naši redakci.